O fryštácké Skalce
Fryšták je zvláštním sídlem. Jeho nejužšší částí s historickým centrem, náměstím a kostelem prochází napříč hlavní silnice ze Zlína do Holešova a ti, co tudy projíždějí, se nejspíš podiví, jak je městečko malé. Jenže to se hodně pletou. Součástí Fryštáku je totiž už od nepaměti Dolní Ves táhnoucí se od jeho středu v délce asi 1.5 km směrem k Dolnoveské přehradní nádrži a samozřejmě i Horní Ves o délce 2 km, jíž se návštěvník dostane až pod první zalesněný kopec přináležící Hostýnským vrchům a rekreačnímu areálu s vodní nádrží Na Žábě. K městu patří i to předlouhé sídliště nových výstavných rodinných domků a vil, vyskládaných okolo hřebenové silničky až téměř pod vrchol Skalky.
Nevysoký a z větší části odlesněný kopec není se svými 355 metry nadmořské výše žádným „Matterhornem“, ale výhled na město, Fryštáckou brázdu a Mladcovské vrchy poskytne ucházející. Nad posledními staveními vilkového sídliště narazíme v už zalesněném terénu na dvě zajímavosti. Tou první jsou zbytky objektů neživé přírody, které daly tomuto místu jméno. Na Skalce se totiž v minulosti těžil pískovec a po ukončení těžby místo zarostlo. I tak jsem tady ale na severní straně narazil na malý dochovaný vzorek v podobě páru skalek. Ta první rozložitější je vcelku nevýrazná a dosahuje výše pouze jeden a půl „člověka.“ Kdežto ta druhá je užší, mnohem bizarnější a díky velkým otvorům má podobu fantaskní obludy se širokou usmívající se tlamou. Vlastně tak trochu připomíná toho slavného „smajlíka.“ Její výška je asi 5 metrů. Obě skalky jsou tvořeny lukovskými vrstvami soláňského souvrství magurského flyšového pásma.
Jestli mají skalky ve svém džunglovitém okolí ještě nějaké sestřičky, tak to už jsem prozkoumat nestačil, neboť se dalo do deště a já musel rychle pryč. A přitom si blahořečil, že jsem si před okouknutím skalních výchozů stačil dobře prohlédnout ten nový, lidskou rukou postavený objekt v jejich těsném sousedství.
Při pohledu od silničky vedoucí z Fryštáku až pod Ondřejovsko navodil představu napodobeniny hradní věže, ale jedná se o novodobou kapli, zasvěcenou snad sv.Antonínovi Paduánskému. Slovo „snad“ je na místě: kaple je totiž na mapách.cz již vyznačena, ale já o ní při „gúglování“ narazil jen na zmínku ve Fryštáckých listech z roku 2019, kdy se jednalo o povolení stavby a poskytnutí pozemku. Veškeré další info o kapli jsou obestřeny tajemstvím – nikde ani zmínka o šikovném architektovi, který tuhle podivuhodnou kapličku navrhl, o výši nákladů na její stavbu... dost možná, že je to stavba tak nová, že ještě neprošla kolaudací!
Přitom ale ona sama (i upravené okolí) svědčí o tom, že už je dílem hotovým. Má podobu zděné válcové věže zakončené prosklenou jehlancovitou střechou a celkově vysoké asi 6–7 metrů. Červené zdivo je od sebe odděleno bílými spárami a po celém obvodu i výšce je navíc členěno symetricky vystupující bloky tvaru rovnoramenného kříže. Věžovitá kaple je umístěna na travnatém návrší a přístupna rampovitým chodníkem opatřeným zábradlím. Nerezové dveře vedoucí do interiéru jsou opatřeny okénkem, ale to je bohužel umístěno tak nízko, že přes sklo nejde protější mnohem výš zavěšený obraz sv.Antonína vůbec vyfotit...