Přírodní rezervace Podhorní vrch (známé též pod místním označením Podhora) je zalesněná hora v okresu Cheb, která se nachází severovýchodně od Mariánských Lázní. Jedná o nejvyšší vrchol Tepelské vrchoviny, který má dva vrcholy - Velkou Podhoru s nadmořskou výškou 847 metrů a Malou Podhoru (829 m. n. m.).
Hora vznikla sopečnou činností v třetihorách a má pravidelný kuželovitý tvar. Na Podhoře se také těžil čedič v lomu, který byl v provozu už před válkou. Byl mimořádně kvalitní a používal se především jako podkladový materiál pod silnice. V zimě 1968 došlo k havárii drtiče, peníze na jeho opravu se nenašly a tak postupem času byla většina zařízení rozkradena.
V opuštěném lomu na svahu hory byly v minulosti zaznamenány nálezy olivínu.
Vrcholem prochází hranice mezi povodím řeky Teplé, jejíž horní tok míjí Podhorní vrch ze severu, a povodím Mže z jižní strany - Kosový (Kosí) potok. V lokalitě rostou významná rostlinná společenstva, a proto zde byla v roce 1997 vyhlášena přírodní rezervace.
Vrch Podhora je pro svůj magický vzhled opředen množstvím bájí a historek. Místní lidé věřili, že ve skalách sídlí Duch hory, který odsud metá blesky z jasného nebe, sesílá kroupy a déšť. Zjevoval se poutníkům v různých podobách a lidé se jeho sídlu vyhýbali. Podle popisu měl být údajně podobný krkonošskému Rübezahlovi.
Také vlastní název vrchu – Podhora zní tajemně a je velmi starý. Historici se domnívají, že mohl vzniknout podle nějakého obydlí, nebo osady, která "pod horou" stávala. Podle jisté staré zprávy z místních novin Marienbader Zeitung měly být při posledním předválečném výlovu Podhorního rybníka objeveny zbytky podivných kůlových staveb. Archeologický průzkum se neuskutečnil, jelikož přišla druhá světová válka. Zda se někdy k této hypotéze vrátilo, jsem se nedočetl. Pořád je tedy asi, co objevovat.
Možností, kde začít výlet, je několik. Nejdelší je to asi z Mariánských Lázní po červeně značené cestě (přibližně sedm kilometrů). Při přístupu z jižní strany lze auto nechat někde na silnici Mariánské Lázně – Ovesné Kladruby a pokračovat také po červené značce k vrcholu (necelé dva kilometry). Třetí možnost je zaparkovat u hájovny (asi bývalé) na silnici Mariánské Lázně – Teplá a jít do mírného kopce po lesní asfaltové silničce. Po nějaké době se tato cesta napojuje na trasu č. 1 (celkem asi 2,5 kilometru). Na jižním úpatí hory vede železniční trať č. 149 (Mariánské Lázně – Karlovy Vary). Nejblíže cíli výletu je vlaková stanice Milhostov u Mariánských Lázní.
V sedle dvojvrcholu je vysílač, rozcestník a malé odpočinkové místo. K vyhlídce vede vybudovaná cesta (částečně schodiště) se zábradlím. Z vrcholu Malé Podhory je krásný výhled do kraje. Jedná se o úžasné výhledové místo na upravené čedičové skalce se skoro kruhovým výhledem, kterému začíná bránit vzrůstající zeleň. Zkoušel jsem také vyjít na Velkou Podhoru, ale žádný famózní zážitek to není. Je to tam zarostlé a nic není vidět.
V sedle pod vrcholem stávala před válkou Hannakamova výletní kavárna, kde bydlel majitel Hannakam se snachou a služebnou. Ke konci války se tu školili záškodníci nacistické organizace Zepppelin k poválečné diverzi v SSSR. Šestitýdenním školením prošlo na 600 mužů. Dne 16. června 1945 objevili Američané na Podhoře všechny tři obyvatele kavárny zastřelené. Případ převzala česká policie a pátrala po vrazích mezi záškodníky Zeppelinu. Svého času sepsal celý příběh spisovatel Roman Cílek, který uvedl, že pátrání po vrazích bylo tehdy úspěšné a v Bavorsku byl nakonec zadržen diverzant jménem Kiwi.
Po válce se měla údajně Podhorní kavárna změnit v podnikové rekreační středisko, ale patrně z důvodu vražd původních majitelů nikdo neměl zájem objekt provozovat. Budova zůstala neobydlena a chátrala. V průběhu let byla rozebrána a materiál odvezen zemědělským podnikem jako stavivo. Na místě zůstaly jen základy a sklepení. V současné době se zde nachází malé cihlové stavení, které však pochází z pozdější doby. Kovová věž v sedle Podhory byla postavena okolo roku 1980.
*
V okolí jsem navštívil například tato zajímavá místa: