Podlesí-místní část Budišova nad Budišovkou

Podlesí se 76 (2005) obyvateli, místní část městečka Budišova nad Budišovkou se nachází v Nízkém Jeseníku, 4,5 km jihozápadně od Busišova při silnici z Budišova do Města Libavé.

Podlesí, původně do r. 1949 nazývané Šumvald, něm. Schönwald, vzniklo na budišovském panství někdy ve 13. stol. německou kolonizací zdejšího kraje. Podle místní tradice stála původní obec dále na západ při Lazském potoku a byla zničena v r. 1241 při vpádu Tatarů na Moravu. První zmínka o vesnici Schonwald je v listině Bohuše ze Zvole z r. 1456. V r. 1577 udělil biskup Jan XVIII. Šumvaldu, Guntramovicím, Starým a Novým Oldřůvkám odúmrť. V 16. stol. mělo Podlesí dědičnou rychtu. Nejstarší zmínka o rychtě je v dopisu olomouckého biskupa Pavlovského z r. 1580, kdy po úmrtí dědičného rychtáře Jahna, zůstali nezletilé děti a tak biskup pověřuje poručnictvím a správou majetku do jejich zletilosti, svého úředníka Jana Bahenského z Lukova. V kroměřížském archivu je urbář budišovského a libavského panství z r. 1581, ve kterém je popsán majetek obou panství a u budišovského panství jsou uvedeny v českém znění Guntramovice, Šumvald, Staré a Nové Oldřůvky. Podle zprávy budišovského magistru z r. 1656 byla půda rozdělena mezi jednotlivé usedlé takto: rychtářovi náležely 2 čtvrtlány, 9 usedlým 1 ½ čtvrtlánu, 15 po 1 čtvrtlánu, 19 po půlčtvrtlánu a 5 chalupníků bylo bez půdy. K rychtě náležely 2 mlýny s dědičnými mlynáři. Jeden mlýn o dvou kolech byl na Odře a druhý menší s jedním kolem na Lazském potoku. Na oderském mlýně se připomíná v r. 1748 mlynář Josef Göttinger. Rychtáři v Šumvaldu(Podlesí )se často přeli s budišovským magistrátem o tzv. homagium (přísahu vrchnosti) a poplatky z rychty. Třicetiletou válku a tažení Švédů krajem v r. 1642 připomněl pozdější nález zbytku staré koňské deky se stříbrnými rolničkami, na kterých byla hraběcí koruna a jméno A. Aström, nalezené ve vykotlané lípě před rychtou. Od r. 1716 měl Šumvald pozemkové knihy a od r. 1741 matriku. Z r. 1737 je zpráva o popravě šumvaldského selského pacholka Ondřeje Rohna, kterému byla sťatá hlava nabodnuta a tělo vpleteno na kolo proto, že ze závisti zabil svého švagra a zranil pána, který po třech dnech zemřel. Za prusko-rakouských válek museli v letech 1758 a 1762 šumvaldští platit výpalné a poskytovat vojsku a koním potravu.

V r. 1784 je uváděna v Šumvaldě lokální škola. Vlastní školní budova byla postavena v r. 1886. Vlastní duchovní správu měla obec od r. 1784, kdy tu byla zřízena kurácie. Do té doby náležel Šumvald ke guntramovické faře. Náboženský fond vystavěl budovu pro kněze a vyhradil si patronátní právo a v r. 1785 bylo započato se stavbou farního kostela sv. Mikuláše, kolem kterého byl zřízen hřbitov. Inventář kostela byl zaopatřen ze zrušených kostelů augustiniánů ve Šternberku a z hostýnského kostela. Z hostýnského kostela byl přinesen také zvon. Do I. světové války bylo v kostele 5 zvonů a nejstarší z nich byl z r. 1508. Ke kostelu patřila také tzv. Polzerova kaple, o kterou tato rodina usilovala již v r. 1590. V r. 1794 získala obec povolení na stavbu větrného mlýna k mletí pro vlastní potřebu.

V r. 1834 měl Šumvald 87 domů a 603 obyvatel a v r. 1900 112 domů a 845 obyvatel. Byly tu 2 mlýny, v r. 1924 již jen jeden. Již před r. 1848 tu byla pila, od r. 1886 záložna, břidlicové lomy a ze spolků od r. 1871 čtenářský spolek a hasičský od r. 1888. V r. 1930 bylo v Šumvaldu 131 domů a 720 obyvatel a v r. 1950 107 domů s 314 obyvateli. Na konci II. světové války, při osvobozovacích bojích 5. 5. 1945 kostel vyhořel a v roce 1964 byl zbořen. Podlesí se postupně stalo především rekreační oblastí s chatami a chalupami, kde se pořádají různé kulturní a společenské akce, především sdružením Huťův ranč.