Pomník padlým v 1. světové válce v Nahořanech

Válečné běsnění nikdy nic dobrého nepřineslo. Stačí jeden šílenec v čele některého z větších států, jeho touha po větší moci nad ostatními a zhouba je na světě, což vidíme zrovna dnes, kdy se hrdinný ukrajinský národ brání ruské expanzi. Jak vidět, tak je lidstvo nepoučitelné ze své historie a musí opakovat chyby našich předků.

K jedněm z nich náleží rovněž 1. světová válka, která přinesla nesmírnou bolest, bídu a díky ní se de facto dobře šířila též epidemie španělské chřipky, jež si vyžádala další množství životů. O osudech některých svých blízkých se mnohdy nedozvěděli nic ani jejich příbuzní, protože zmizeli na bojištích beze stopy, a tudíž byli vedeni jako nezvěstní, takže jejich smrt musela být oficiálně prohlášena až soudem, čehož příkladem může být např. žádost o prohlášení Václava Ježka za mrtvého, kterou můžeme dohledat v "Úředním listu Republiky Československé (Amtsblatt der Čechoslovakischen Republik)" z 11. listopadu 1921:

"T I 179/21-3.

Zavedení řízení za účelem prohlášení za mrtvého.

Václav Ježek, nar. dne 3. října 1892 v Nahořanech (Nové Město n. M.), tamtéž příslušný, řím.-kat., svob. rolník tamtéž, č. 55, aktivní vojín pěš. pl. č. 18, 11. setniny, pol. pošta 79, padl prý 26. srpna 1914 v bitvě u Velké Labuně v Polsku a je od té doby nezvěstným.

Ježto dle toho za to míti dlužno, že nastane zákonná domněnka smrti ve smyslu zákona ze dne 31. března 1918, č. 128 ř. z., a zák. ze dne 30. června 1921, č. 252 Sb. z. a n., zavádí se k žádosti Anny Valáškové, rolnice v Nahořanech čp. 55, řízení za účelem prohlášení za mrtvého a činí se vyzvání, aby byla dána soudu zpráva o pohřešovaném.

Václav Ježek se vyzývá, aby se k podepsanému soudu dostavil nebo jiným způsobem o sobě zprávu podal.

O prohlášení za mrtvého rozhodne soud k nové žádosti po dni 1. května 1922.

Krajský soud v Hradci Králové, odd. I., dne 11. října 1921"

Každá obec na našem území byla nějak postižena těmito událostmi, a tak se mnozí rozhodli, že by bylo dobré tyto věci nezapomínat a připomínat je i do budoucna, aby se jejich budoucí následovníci mohli těchto věcí vyvarovat nebo na ně alespoň hrozil varovný prst v podobě pomníku zemřelým a padlým. První roky po vzniku ČSR se o této věci pouze hovořilo. Teprve počátkem 20. let 20. století došlo k jejímu naplnění. V roce 1922 byla totiž vyhlášena veřejná soutěž na jeho podobu. 8. ledna následujícího roku došlo ke společné schůzi obecního zastupitelstva a místních spolků, na níž se posuzovali návrhy sochařů Františka Jiránka z Hořic, Aloise Štěpiny a Josefa Marka z Nového Města nad Metují a profesora hořické sochařské školy Antonína Máry. V té době nebylo ještě pořádně rozhodnuto, kde bude pomník stát, neboť ve hře bylo několik míst. Druhý den byla tato místa řádně prohlédnuta, které z nich by bylo nejlepší, přičemž do hry ještě vstoupil českoskalický sochař Jan Žák, jenž přidal další návrhy podoby pomníku. Členům výbětové komise se nejvíce líbil jeho pomník v podobě truchlící dívky u brány vítězství, který byl zhotoven podle návrhu profesora Máry pro Podmoky u Městce Králové a nejlépe vyjadřoval pocity všech obyvatel obce vzhledem k válečnému běsnění a jeho následkům. Ve 2. kole byl tento návrh vybrán a obec uzavřela smlouvu se sochařem Janem Žákem s tím, že pomník bude zhotoven z hořického pískovce a jeho výška by měla činit kolem 3,4 m.

Vznikl tak pomník, který má připomínat symbolický sarkofág na dvojici vysokých pilířků, mezi nimiž je v prohlubni umístěna plastika vojenské přilby, jež je z pravé strany překryta vavřínovou ratolestí. Podstavec tohoto sarkofágu tvoří sokl z bosovaných kamenných kvádrů a před ním klečí plačící dívka v šátku, která pokládá věnec na symbolický rov všech místních padlých. Horní část pomníku je zakončena čtveřicí znaků tehdejších československých zemí - Čech, Slovenska, Moravy a Slezska (zvláštní je, že se zde nenachází vyobrazení znaku Podkarpatské Rusi, které bylo jinak všeobecně používáno), pod nimi je pak mezi lipovými snítkami a letopočty 1914 a 1918 nápis: "MY PRO SVOBODU VAŠI JSME UMÍRALI - VY PRO SVOBODU V LÁSCE A PRAVDĚ SVORNĚ ŽIJTE!" Na obou stranách horní části pomníku jsou pak vyvedena jména všech místních padlých: "HODOVAL JAN, HRODEK JOSEF, JAKOUBEK KAREL, JEŽEK VÁCLAV, KONÁŠ JAROSLAV, KOPECKÝ JAROSLAV, KRATĚNA JAN, KRATĚNA JINDŘICH, KRATĚNA VÁCLAV" (nalevo) a "KUCHAŘ VÁCLAV, PÁNEK JOSEF, PAVEL JAN, PTÁČEK JOSEF, RÝDLO JOSEF, ŠKODA JOSEF č. 5, ŠKODA JOSEF č. 51, ŠRÁM JOSEF, ŠTĚP ALOIS, ZLATNÍK JOSEF" (napravo). Na zadní části vrcholku pomníku je dedikační text: "PÉČÍ OTCŮ, MATEK, ŽEN A SOUSEDŮ POSTAVENO R. 1923." V dolním rohu je pak uveden nápis: "NAVRHL: PROF. A. MÁRA, DŘÍVE KOŽENÝ, Č. SKALICE" (viz https://evidencevh.army.cz/evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5211-4445).

K jeho slavnostnímu odhalení došlo 3. června 1923, přičemž slavnostním řečníkem byl poslanec Ing. Jan Černý z Věkoš, což podtrhuje to, že vedení obce bylo čistě agrárnické a tato politická strana měla prim i v tehdejším spolkovém životě. Slavnost byla zahájena velkým průvodem obcí, do něhož byli zařazeni: pochodující a na koních jedoucí legionáři (kvůli slavnosti nekonali svoji pravidelnou schůzi např. členové novoměstské jednoty Čs. obce legionářské, kteří si ji nemohli nechat ujít), slavnostní banderium, krojovaná družina, pětice alegorických vozů, sokolové, hasiči, školní mládež a na závěr místní obyvatelé a všichni přibyvší hosté. Když se všichni shromáždili před odhalovaným pomníkem, tak promluvil obecní starosta Josef Vojnar, jenž předal slovo již zmíněnému poslanci Černému a na závěr ještě krátce pohovořil zdejší statkář Václav Pozdílek. Hudební doprovod měl na starosti pěvecký sbor "Lumír" z Krčína, jenž zapěl 2 sbory. Zajímavé je, že zde pomník stál již nějakou dobu před slavností a 30. května 1923 byl do něho uložen plechovou schránkou chráněný pamětní spis. Celkem vyšel na 12 850 Kč, a to včetně betonových základů. První peníze na tento účel vznikly tak, že se několik místních hospodářů zřeklo příplatku za nadkontingentní brambory dodané roku 1919, jenž činil 4 250 Kč. K nim pak přibyla obecní snírka ve výši 2 300 Kč, zdejší spolky věnovaly ze svého i z výnosu různých akcí 2 540 Kč, příjem slavnosti byl 32 158 Kč, vydání 27 570 Kč, takže nakonec vše skončilo s přebytkem 4 580 Kč.

Když byl pomník odhalován, tak se nevěnovala velká pozornost jeho okolí, což se projevilo tím, že vbrzku se stalo velice zanedbaným místem, které nebylo zrovna reprezentativní a stalo se spíš obecní ostudou, a tak v roce 1932 byl vypracován návrh na jeho úpravu, a to řídícím učitelem Václavem Šrámem z Velké Jesenice. Vzniklý parčík byl o rok později nazván jako Tyršův sad. Zároveň zde byla zasazena tzv. Švehlova lípa (viz http://www.novomestskykuryr.info/011113-region%20nove%20mesto%20nad%20metuji%20-%20nahorany.html). Poslední velká oprava pomníku a úprava jeho okolí byla provedena v roce 2015, kdy obec oslavila 600 let od první zmínky o ní.