Poříčí nad Sázavou – kostel sv. Havla

Středočeská obec Poříčí nad Sázavou se nachází mezi městy Benešov a Pyšely a žije zde asi dvanáct stovek obyvatel. Je zajímavé, že první písemná zmínka o obci pochází údajně až z roku 1352, ale památky na jejím území jsou podstatně starší. Minimálně oba románské kostely. Pokud putujete ve směru toku řeky Sázavy, narazíte na východním okraji obce okamžitě na hřbitovní kostel sv. Havla. Ten sice není zachován ve své původní pozdně románské podobě, ale pozoruhodnou stavbou a učebnicí architektury bezesporu zůstává. Navíc i pro laika je sakrální památkou vysoce „koukatelnou“. Do interiéru jednolodního kostela lze nahlédnout přes mříž s pletivem a vstoupit do něj můžete při pravidelných bohoslužbách, které zde probíhají každou neděli v 8,30 hod. Na hřbitově kolem kostela se nachází několik zajímavých kamenných artefaktů, připomínajících smírčí kříže a křížové kameny, ale jedná se jen o „obyčejné“ náhrobníky.

Někdejší redukovaná románská basilika s obdélníkovou lodí, čtvercovým chórem a půlválcovou apsidou byla postavena zřejmě někdy na přelomu 12. a 13. století a po požáru v roce 1620 byl kostel nejprve opraven i omítnut a v roce 1677 také barokně přestavěn. Jeho současná podoba však pochází až z období let 1745 až 1750. Z této doby pochází obdélníkové přístavky a současný vstup v západním barokním průčelí. Pod apsidou se nachází původní románská krypta se zachovalou křížovou klenbou, okny a vstupem, v jižní stěně lodi románský portál s tympanonem s reliéfem Vykoupení (snad okolo roku 1200), který byl při barokních úpravách zazděn, roku 1948 opět „objeven“ a v roce 1971 restaurován. Poslední úpravou bylo odstranění dřevěné nástavby jižní věže a její náhrada kamenem. Tím ovšem získala podobu alpské neogotiky. V této souvislosti je potřeba zmínit fakt, že kostel měl původně (do roku 1886) věže dvě, ta severní je zachována jen do výše lodi.

Loď i kněžiště jsou rovněž zaklenuty křížovou klenbou a na místě někdejší románské tribuny je dnes barokní kruchta. Řezbářská výzdoba z lipového dřeva je dílem významného umělce vrcholného baroka Lazara Widmanna (nebo také Widemanna) z Plzně. Obraz sv. Havla na hlavním oltáři je od plzeňského malíře Františka Luxe a pochází z roku 1750. Na hlavním oltáři je také sousoší sv. Libora s klečícím kajícníkem, který je prý autoportrétem řezbáře Widmanna. Na druhé straně oltáře je sousoší Jana Nepomuckého s žebrákem, který údajně zobrazuje autorova místního pomocníka Daniela Piláta. Na zdi mezi oratoří a kruchtou můžeme vidět pozdně gotický kříž. Varhany jsou relativně nové, pocházejí totiž z roku 1868. Ve věži jsou zavěšeny dva zvony: sv. Havel (větší) a sv. Václav, oba pocházejí z roku 1673.

Co se týče datace vzniku stavby, bývá nejčastěji uváděno 12. století nebo rok 1230. Stavebním materiálem byly – dobově klasické – pískovcové kvádry. Kostel je téměř 28 metrů dlouhý a asi 10 metrů široký. Přes veškeré přestavby je dodnes řazen mezi nejvýznamnější románské stavby v českých zemích. Mobiliář z lipového dřeva pochází z období let 1745 až 1751. Najdeme zde také 14 obrazů křížové cesty z roku 1901 a oratoř se soškami andělů a lidskou hlavou s trojí tváří, symbolizující mládí, dospělost a stáří. Severní boční oltář je zasvěcen Pražskému Jezulátku a zdobí ho sochy sv. Františka z Asissi a sv. Kajetána, jižní patří sv. Anně a najdeme zde sochy římských vojáků, sv. Donáta a sv. Teodora. Ukradenou Annu nahradila soška Madony. Románská krypta se čtyřmi osmibokými románskými pilíři s kubickými hlavicemi pod presbytářem je přístupná buď po schodišti z presbytáře nebo schodištěm v síle zdiva.

Na – dnes již nepoužívané - kazatelně můžeme vidět tři plastické reliéfy s biblickými motivy - podobenstvím o rozsévači, koncem světa a útěkem Lota a jeho ženy ze Sodomy. Pod ní se nachází cínová křtitelnice z roku 1629. Pod kruchtou jsou umístěny dřevěné plastiky Božského srdce Páně a Panny Marie, pocházející z roku 1901. Na boční stěně interiéru visí obraz sv. Havla, který byl součástí předchozího hlavního oltáře z roku 1680. Nad západní vchod byl umístěn znak patronů kostela Františka Václava hraběte z Vrtby a jeho manželky Marie Anny hraběnky z Klenové

Hřbitovní kostel sv. Havla v Poříčí nad Sázavou je dnes rovněž kostelem farním a najdete ho při ulici Čerčanská. Chráněnou kulturní památkou České republiky je od roku 1958.