Pouští (ale to napsal Karel May, tak tedy panelovým sídlištěm)

Jak tak procházím bývalým městem Kročehlavy, snažím se občas najít i něco v těch panelových sídlištích, kde bydlí většina lidí (nejen Kročehlav, ale i celého Kladna). Občas člověk narazí na havrana, který si na bříze vedle paneláku opravuje hnízdo, někdy přijede cirkus a zcela nechtěně udělá reklamu obchodnímu řetězci.

Nějaký ten strom, kterému se podařilo přežít, se najde někdo, komu bude vadit, i když u některých je už dobře vidět, že to neměly lehké.

To jsem se ale vždycky potuloval na východním okraji, tam kolem lesa Bažantnice. Připadal jsem si opravdu jako na poušti, kde oko o libý pohled nezavadí. Tak jsem se jedné trochu méně mrazivé březnové soboty vydal k jihu. S plným vědomím, že se jedná o další pokračování pouště, lákal mě však zvlněný příjezd na parkovišti u těch hypersuper na okraji sídliště.

Ale přeci jen, jak to z obrázků pouští známe, bývají i barevné. Hned tam u školy si panelák vesele upravili.

A za tím veselým domem, ejhle život. Vrabci se nám vrátili a ti jsou tu poslední léta velmi vzácní.

Ten příjezd k parkovištím se snad samým mrazem i trochu narovnal, když jsme tam byli posledně kupovat boty, vlny jsem přejížděl vydatnější. Možná bych našel lepší úhel pohledu, ale byl víkend, a ten někteří občané v obchoďácích tráví. Byl jsem rád, že jsem vystihl chvilku a nebyl přejet.

V tuhle chvíli jsem už byl na jižní straně Americké ulice a na tu severní jsem se přesunul po nejbližším přechodu pro chodce. Zaplul jsem zase mezi paneláky do míst, kde je v jejich obklíčení rozsáhlý dvůr (jestli se to prostranství dá takto nazvat), kterému trochu vévodí školka a dokonce tu býval bazének s kašnou a sochou delfína. Delfín uhynul, voda zmizela, zbyla ta poušť. Zrovna trochu mrazivá a se zbytky sněhu, ale i květena odpovídá.

Pomalu jsem se vracel k severu, k našemu Václavskému náměstí a hle, zase jedno smutné, leč zajímavé zákoutí. Prostě i ty košíky se tu MYSTRERY shromažďují.

A žlutí bratři, propan a butan, mě taky zaujali.

Na západní straně Václaváku připomínka na minulý týden, při požáru i zahynula stará paní, ale za rohem setkání poněkud příjemnější. Zvonohlíci sice moc nespolupracovali, ale přeci jsem něco málo ulovil.

Nakonec ještě obří šišky nějaké cizokrajné borovice, kterou sem kdosi kdysi zasadil. To už jsem byl zpátky na kraji našeho sídliště cihlového. Můžu se chlubit, přešel jsem poušť a i nějaký život tam zaznamenal.