Prachatice - kostel sv. Jakuba Většího

Kostel sv. Jakuba Většího patří k největším klenotům krásného jihočeského města Prachatice. Jedná se o velmi cenný, vrcholně až pozdně gotický trojlodní svatostánek se síťovými klenbami, asymetrickým dvouvěžovým západním průčelím a polygonálně ukončeným kněžištěm s kamennými opěráky. Na severní straně ke kostelu přiléhá stará sakristie, k jižní pak sgrafitová kaple sv. Jana Nepomuka Neumanna (dříve sv. Barbory, původně sv. Kříže).

Stavba kostela byla zahájena okolo roku 1310 (nejstarší písemná zmínka o něm však pochází z roku 1359) a trvala poměrně dlouho. Presbytář byl dokončen v poslední čtvrtině 14. století, západní dvouvěžové průčelí a obvodové zdivo trojlodí v průběhu 15. století. Klenba trojlodí pochází dokonce až z počátku 16. století. Kostel si zachovává středověkou podobu, i když prošel různými opravami v letech 1832, 1844, 1902 a 1936. Mnohdy se však jednalo spíše o regotizaci. Poslední rekonstrukční úpravy zde proběhly v letech 1991 až 1993 a 2019 až 2020.

Kostel sv. Jakuba Většího najdeme na Kostelním náměstí, tedy ve spodní části historického jádra města a při severních hradbách, kde od počátku spoluvytváří panorama Prachatic.

Zajímavostí polygonálního kněžiště je jistě - na východní venkovní straně dochovaný – fragment rozsáhlé středověké nástěnné malby s tématem Ukřižování (rok 1516). Na severní a jižní straně se mezi pilíři nacházejí tři úzká lomená okna bez kružeb a jeden lomený portál. Krov je vysoký strmý, střecha polovalbová. Součástí západního průčelí je i vstupní předsíň se síťovou klenbou a dvěma svorníky s reliéfem pětilisté růže. Hlavní lomený portál je ústupkový, s vrcholovým tympanonem a trojicí polygonálních konzol.

Prachatický kostel sv. Jakuba Většího je považován za velice cennou ukázku (hodnotné stavební konstrukce, kvalitní kamenické práce) vrcholného a především pozdně gotického stavitelství, Jako takový je památkově chráněný již od května roku 1958. Od října roku 1981 je kostel také součástí Městské památkové rezervace Prachatice.

Na závěr snad ještě pár doplňujících informací pro obdivovatele gotické architektury.

Současná podoba kostela asi nejvíce odpovídá přestavbě z let 1505 až 1513 (byla vyvolána požárem). Tehdy byl kostel rozšířen na síňové trojlodí a získal novou klenbu i krov, ale např. severní věž již nebyla nikdy dostavěna. Na rozdíl od jižní věže, která má 6 pater a je vysoká 53 m. Konečnou podobu získal kostel v 19. století, kdy byla jižní věž po požáru v roce 1832 upravena do podoby minaretu.

Presbytář je považován za charakteristickou ukázku stavebnictví lucemburské doby. Je zaklenutý jednoduchou žebrovou křížovou klenbou se třemi svorníky (motivy hlava Krista, beránek boží a sv. Jakub). Trojlodí je zaklenuto třikrát třemi poli hvězdové klenby na osmibokých pilířích. Čtvrté pole hvězdové klenby je vloženo nad kůrem mezi věžemi a jeho centrální vzor je dekorativnější. Součástí vstupního portálu jsou dřevěné dveře zdobené pozdně gotickou řezbou. Všechny chrámové portály pocházejí z období okolo roku 1410.

Mezi nejcennější části interiérového mobiliáře patří zejména pozdně gotické lavice a kamenné sanktuárium z roku 1508 (s nárožní soškou sv. Václava a s reliéfy Zvěstování, Narození a Klanění tří králů na spodní části). Hlavní oltář je barokní a vytvořil jej v roce 1653 řezbář Jan Weber z Kašperských Hor. Některé reliéfy a sochy na oltáři však pocházejí ze starého gotického oltáře. Jedná se o Zvěstování Panny Marie, Narození Páně, Tři krále a Smrt Panny Marie. Nechybí, pochopitelně, ani sv. Jakub Větší. Ve středu oltáře najdeme barokní sochy Panny Marie, sv. Dominika, sv. Barbory a sv. Kateřiny z počátku 18. století, ze stejného období pochází i kazatelna.

Kromě již zmíněného Ukřižování je potřeba zmínit ještě další čtyři fresky, které byly v presbytáři odkryty a restaurovány v rámci rekonstrukčních prací v letech 2019 až 2020. Jedná se o Poslední večeři Páně, Sbírání many nebeské, Souboj Davida s Goliášem a Krále Šalamouna řešícího spor dvou žen o dítě. Tehdy ještě byla objevena také gotická ornamentální freska se staročeským nápisem.

Zasvěcení kostela sv. Jakubovi Většímu je poměrně logické. Jedná se o patrona kupců, obchodníků, poutníků, nosičů nákladů a sirotků. No a Prachatice byly součástí slavné obchodní Zlaté stezky. Smutnou kapitolou v dějinách kostela bylo období husitských válek, kdy ve staré severní sakristii údajně husité v roce 1420 upálili 85 prachatických měšťanů.

Severní věž je osazena dvěma zvony – velký renesanční sv. Jakub pochází z roku 1521 (Mistr Bartoloměj z Nového města Pražského, malý bezejmenný zvon z roku 1943. Jižní věž bývá veřejnosti zpřístupněna a najdeme zde renesanční zvon Salve z roku 1521 (opět od mistra Bartoloměje) a sv. Jan Nepomuk Neumann z roku 2010. V sanktusníkové věžičce je pak zavěšen malý umíráček.

Kromě síťové klenby se složitě hvězdicově komponovanými žebry v hlavní lodi zaujme jistě také vítězný oblouk se znakem Prachatic, rožmberským erbem i znaky bádenským a brunšvickým, které připomínají první a třetí manželku Viléma z Rožmberka. Boční oltář Krista trpitele vytvořil řezbář Jindřich Weber roku 1754; pozdně renesanční polychromovaný reliéf Bičování Krista pochází z roku 1516.