Praha a pseudogotický kostel sv. Prokopa na Žižkově

Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Nejznámější dominantou Žižkova je pro mnohé Žižkovský vysílač, který je současně nejvyšší stavbou v Praze. Ale tento objekt je zde až od přelomu 80. a 90. let minulého století. Do té doby obdivovali (a snad stále obdivují) lidé zdejší architektonickou dominantu, novogotický kostel sv. Prokopa na Sladkovského náměstí.

V roce 1881 byl Žižkov vyhlášen za samostatné město, a jelikož neměl dostatečně velký kostel, který by vyhovoval potřebám jeho obyvatel, bylo vytvořeno družstvo pro tyto účely, které se roku 1882 proměnilo ve Spolek. Nejprve došlo k zakoupení domu s hostincem U rytíře Dalimila (dnes Divadlo Járy Cimrmana), ve kterém byl taneční sál přestavěn na kapli, zasvěcenou Panně Marii. Jednalo se o provizorní řešení do doby, než bude sloužit nový kostel. Nakonec byla kaple zrušena až roku 1919.

Položení základního kamene nového kostela posvětil kardinál František Schönborn dne 30. října 1898. Datum nebyl vybrán náhodně, nýbrž se jednalo o 50. výročí panování císaře Františka Josefa I., proto se také kostelu v prvních letech existence říkalo „Jubilejní“.

Stavba trojlodního sloupového chrámu se uskutečnila podle plánů, které vypracovali architekti Josef Mocker a František Mikš, a trvala pět let. Slavnostní posvěcení se konalo 27. září roku 1903 a ujal se ho arcibiskup a kardinál kníže Lev Skrbenský z Hříště.

Pseudogotický chrám je dlouhý přes 51 metrů a široký 17 metrů. V ose hlavního průčelí byla postavena věž 73 metrů vysoká. Výška křížové klenby kostela dosahuje 16 metrů.

Do kostela lze vstoupit ze severní či západní strany, v obou případech po delším schodišti (21 resp. 24 schodišťových stupňů). Hlavní portál (severní) je zdoben nad vchodem reliéfem od sochaře Josefa Pekárka. Vzácný tympanon obsahuje reliéf Madony s Dítětem, kterému sv. Prokop podává model kostela. Nad bočním (západním) vchodem je umístěna socha sv. Vojtěcha, který zve návštěvníky do chrámu. Dílo je od stejného autora.

Také v interiéru je, co obdivovat. Určitě například známý obraz Karla Škréty „Svatý Václav, obránce Prahy proti Švédům“ z roku 1649, který se původně nacházel v klášteře v Emauzích. Dále je zde zajímavý novogotický hlavní oltář. Vitráže v oknech zhotovené podle plánu malíře K. L. Klusáčka lze spatřit i zvenčí.

Kostel byl v letech 1992-1997 důkladně opraven a v současnosti ho spravuje Římskokatolická farnost, na jejíchž stránkách je možné zjistit informace, kdy je kostel přístupný:http://www.farnost-zizkov.cz/.

Prokop byl světský kněz a později poustevník, spoluzakladatel a první opat benediktinského kláštera na Sázavě. Datum narození není známo, odhaduje se konec 10. století (asi 970), místem byla patrně Chotouň. Zemřel 25. března 1053 na Sázavě. Svatořečen byl 4. července 1204. V tento den má také svátek. Ve středověku byl svatý Prokop zobrazován jako řeholník v mnišském oděvu, později jako opat s berlou a mitrou, přičemž může mít také v ruce knihu nebo kříž. Jeho nejhlavnějším atributem je u jeho nohou spoutaný ďábel, na kterém také občas stojí.

Vyprávění o zajímavých místech, která navštívím, také uveřejňuji na těchto stránkách: