Praha (Malá Strana) - Pálffyovský palác

Malostranský Pálffyovský nebo Pálffyho palác je stavbou, jejíž historií prošly mnohé architektonické slohy i různé významné šlechtické rody. Najdeme jej na Valdštejnské ulici (č.p. 158/14), je chráněnou kulturní památkou a v současnosti jej využívá převážně Pražská konzervatoř. V jeho současné podobě vítězí baroko a klasicismus, a to díky přestavbám z prvních čtvrtin 18. a 19. století.

Uvádí se ovšem, že palác postupně zasáhly gotika, renesance, historismus i zmíněné baroko a klasicismus. Palác totiž stojí na místě dvou středověkých domů, které byly nejprve renesančně rozšířeny a poté raně barokně upraveny. Základ dnešní podoby paláci dal František Maximilián Kaňka, který jej v letech 1714 až 1716 přestavěl pro Jana Josefa z Valdštejna. Součástí areálu paláce jsou i rozsáhlé zahrady (Velká Pálffyovská a Malá Pálffyovská) s fontánou se sochou Tritona. Obě zahrady jsou italského typu a s terasovou úpravou.

S palácem jsou postupně spojováni Valdštejnové, Furstenbergové (od roku 1731) a Pálffyové (r. 1883), s barokní přestavbou kromě F. M. Kaňky také V.V. Reiner (fresková výzdoba) a D.A. Rappa (kamenické práce). Klasicistní úpravy zde pak probíhaly v letech 1808 až 1823 a vedl je Ignác J.N. Palliardi s Janem K. Zobelem. K finálním interiérovým úpravám došlo ovšem teprve v letech 1854 až 1864, kdy byly pod vedením stavitele Josefa Liebela upraveny sály pseudorokokovými štukaturami, a 1909 až 1913.

Palácový komplex tvočí čtyři křídla svírající lichoběžníkový dvůr. K tomu ještě musíme přidat západní obdélný dvůr a dvě hospodářská křídla. K nejvýraznějším částem paláce jistě patří vstupní bosovaný portál, průjezd s barokními štuky na klenebních pasech, čtyřramenné schodiště a – ve 2. patře se nacházející - zrcadlový sál s rokokovou štukovou výzdobou.

Palác v majetku města je všeobecně považován za reprezentativní šlechtické sídlo zabírající velkou část jižního svahu Pražského hradu i za skvělou ukázku vývoje zdejší palácové a zahradní architektury. Proto je také od května roku 1958 chráněnou kulturní památkou, od srpna roku 1971 součástí městské památkové rezervace a od roku 1992 i součástí položky „Historické centrum Prahy“ na prestižním seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Na závěr ještě pár zajímavostí.

Součástí palácového komplexu jsou i fragmenty městského opevnění z 13. století. Na místě Pálffyovského paláce stávaly dva středověké domy: jeden měšťanský (paradoxně nazývaný U tří králů) a jeden šlechtický, který patřil např. Švamberkům. Když v roce 1883 palác koupili Pálffyové, oženil se Eduard Pálffy s baronkou Marií z Walterskirchenu a tento alianční erb byl vytesán na portál paláce do valdštejnské barokní kartuše. V letech 1918 až 1946 zde sídlil archiv ministerstva vnitra, který později vystřídalo ministerstvo informací a následně i kultury. V době normalizace vše nahradil Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ se svou knihovnou, jejíž součástí byla i někdejší knihovna T. G. Masaryka. Po Sametové revoluci převzala palác Jazzová sekce a poté již zmíněná Pražská konzervatoř.

Neobvyklé půdorysné zalomení hlavního průčelí ve Valdštejnské ulici vzniklo při spojením dvou domů na počátku 18. století. Toto průčelí výškově člení vložené řady nízkých oken prvního patra. Nepravidelné boční průčelí je dílem improvizovaných úprav po odbourání sousedního domu v polovině 19. století. Po vstupu do průjezdu se po pravé straně vchízí na kamenné schodiště s kuželkovou balustrádou, které vede k dvojici reprezentačních zrcadlových sálů se štukovou výzdobou (ornamenty a hlavičky andílků) ve zlatobílém provedení.