Praha, Staré Město - dům U Bílého páva

Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova

U Bílého páva, domovní znamení • Fotografie (1) • Foto: Jedudedek

Dům U Bílého páva se svojí hlavní fasádou otáčí do Celetné ulice (č. p. 557). Dům stojí na místě, kde původně stávaly tři gotické domy. Z nich se částečně dochovaly sklepy a zdivo v zadním traktu (ulice Kamzíková). Fasáda v Celetné svoji podobu získala při přestavbě v roce 1750. Nad prostředním oknem prvního patra je rokokové štukové domovní znamení, bílý páv.

V roce 1945 budovu vážně poškodil požár a při její obnově roku 1949 bylo z hlavní budovy zachováno pouze průčelí.

Podobné příspěvky

Staroměstské náměstí

Staroměstské náměstí, nejstarší a nejvýznamnější náměstí historické Prahy, se formovalo již od 10. st. jako tržiště na křižovatce evropských obchodních cest. Bývala zde celnice (Ungelt), kde se odedávna proclívalo zboží dovezené cizími kupci. Pro ně zde byl založen již v 10. st. špitál s kostelem P. Marie, hostince a stáje. Konaly se tu pravidelné i výroční trhy nejrůznějšího zboží. Na náměstí stály krámy pevné i přenosné. Kolem paty radniční věže bylo třináct kamenných kotců, kde se prodávala většinou drahá sukna z dovozu. I sama radniční budova byla obklopena krámy trhovců. V přenosných stáncích prodávali pekaři, hrnčíři, výrobci dřevěného zboží, kořenářky, pernikářky a další. Na jižní straně bývali prodavači hub, jahod a jiných lesních plodin, prodávala se zvěřina, zelenina, máslo, syrečky, omastek, věnce, sukně aj. V severozápadní části náměstí poblíž radnice byl rybný trh. Prodavačů ryb zde bylo nejvíce, poněvadž na ryby měl Staroměstský trh dlouhou dobu monopol. Náměstí mělo v průběhu staletí různá jména: jeho nejstarší známý název byl Velké náměstí (na rozdíl od menšího tržiště u sv. Havla), ve 13. st. se objevuje název Staré tržiště, od 14. st. Rynk nebo Staroměstský rynk, v 18. st. Staroměstský plac, Velké Staroměstské náměstí nebo jen Velké náměstí a od roku 1895 platí dnešní název. Ve 12. a 13. století byly vystavěny okolo náměstí mnohé domy, v nichž jsou zachovány románské a raně gotické základy, sklepy a někde i část přízemí. Původní románské přízemí a výjimečně i část prvního patra se asi v polovině 13. st. ocitlo pod úrovní ulice při protipovodňové akci, kdy se terén zavážel zeminou do značné výše. Ve 14. st. byla na náměstí zřízena radnice a o něco později vybudován hlavní staroměstský chrám Panny Marie před Týnem. Tyto stavby podtrhly význam prostoru, který se tak stal nejen ekonomickým, ale i politickým centrem života Starého Města pražského. Za velké slávy tudy projížděli královské korunovační průvody k Hradu. Prvním českým králem, který tudy projel, byl roku 1311 Jan Lucemburský s Eliškou Přemyslovnou. Odehrávaly se tu i tragické události, např. popravy, ale i různé slavnosti a shromáždění lidu. V roce 1422 bylo náměstí svědkem bouří po popravě vůdce pražské chudiny Jana Želivského, který byl sťat u studně na radničním dvoře. V roce 1437 se tu konala poprava posledního husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé a ze Sionu a jeho druhů. Po porážce husitské revoluce zde byl roku 1458 zvolen Jiří z Poděbrad českým králem. Jedna z největších tragických událostí se odehrála před radnicí 21. června 1621. Bylo popraveno 27 předních účastníků českého stavovského odboje proti Habsburkům. Sťati byli pánové Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Fridrich z Bílé, Otta z Losu, Diviš Černín z Chudenic, Vilím z Konecchlumu, Boleslav starší z Michalovic, Valentin Kochan z Prachové, Dobiáš Štefek z Koloděj, Jan Jesenius, Kryštof Kobr, Jan Šultys, Maximilián Hošťálek, Jiří Haunšild, Leandr Ryppel, Václav Maštěřovský, Jindřich Kozel, Ondřej Kocour, Jiří Řečický, Michal Wittman a Šimon Kováč. Oběšeni byli Jan Kutnauer, Šimon Sušický a Nathanael Vodňanský. Jan Sixt z Ottersdorfu, který měl být také sťat, dostal na poslední chvíli milost. Na jejich památku je v chodníku při Staroměstské radnici vyznačeno 27 křížů, symboly mečů a trnové koruny. Poprvé tu bylo místo popravy v dlažbě vyznačeno v roce 1904 při příležitosti výměny dláždění na celém náměstí. Od roku 1591 stávala v severní části náměstí slavná Krocínova kašna (viz dokument Fontány). V roce 1650 zde byl jako poděkování za osvobození Prahy od Švédů vztyčen ke cti Panny Marie Neposkvrněné Mariánský sloup, dílo Jana Jiřího Bendla. Byl to druhý nejstarší sloup v Evropě po Mnichově a stál zde do roku 1918, kdy byl stržen.(viz dokument Pomníky a sochy) Na jeho místě je dnes mosazná tabulka, která ho připomíná. V dlažbě je také vyznačen tzv. pražský poledník, místo, kam dopadal stín, který Mariánský sloup vrhal za slunečného počasí v pravé poledne. Je to 14 stupňů 25 minut východně od Greenwiche. Český a latinský nápis u něj praví: Poledník, podle něhož byl v minulosti řízen pražský čas. Meridianus quo olim tempus pragense dirigebatur. Od roku 1849 stávala na náměstí pod radničním balkonem čelem k Týnskému chrámu tzv. Hauptwacha, tedy hlavní vojenská strážnice s dvěma děly u vchodu. Posádka střežila erární a městské pokladny. V první polovině 19. st. změnila podobu náměstí výstavba nové radnice v novogotickém slohu, tzv. Sprengerovo křídlo. Velký dopad měla rovněž asanace v 90. letech 19. st., kdy došlo ke zbourání domů v severní části náměstí a ke vzniku zcela nové ulice Mikulášské s průhledem na Letnou, od roku 1926 známé jako Pařížská třída. Před asanací bylo místo zastavěno domy. Také před kostelem sv. Mikuláše stával již od středověku Krennův (Křenův, či Chřenovský) dům, který zakrýval pohled na kostel. Zbourán byl až v roce 1901 při asanaci. Pomník Mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna byl na náměstí odhalen v roce 1915 k 500. výročí upálení Jana Husa v Kostnici. (viz dokument Pomníky a sochy) V roce 1902 se zde konala manifestace za všeobecné hlasovací právo a 14. října 1918 zde žádal lid zřízení svobodné socialistické republiky. V únoru 1948 předseda tehdejší vlády Klement Gottwald ve svém projevu z balkonu paláce Kinských ohlásil shromážděnému lidu nekompromisní program budování socialismu v Československu a zahájil tak dlouhé období totality u nás. Pražané se na náměstí při významných událostech scházejí dodnes. V posledních letech byla obnovena tradice vánočních a velikonočních trhů. Tramvajové koleje, které sem vedly z Celetné a Pařížské ulice, zmizely již v roce 1960, autobusy byly odtud vyloučeny v roce 1967. V roce 1979 bylo na náměstí zrušeno i veřejné parkoviště aut. Bylo rozhodnuto, aby se celé náměstí stalo pěší zónou stejně jako přilehlá Celetná ulice a byla z něj vyloučena veškerá Doprava. Automobilová Doprava zůstala pouze mezi Pařížskou a Dlouhou ulicí. Dnes na náměstí podél stromové aleje za radnicí stojí pouze koňské povozy s kočáry pro turisty. V roce 1987 byla dokončena rekonstrukce náměstí. Bylo obnoveno pietní místo popraviště 27 vůdců protihabsburského odboje českých stavů v roce 1621. Celé náměstí bylo předlážděno, celkem bylo položeno 23 tisíc m2 nové dlažby. Do kolektoru s domovními přípojkami byla pod náměstím kompletně regenerována inženýrská síť v celé oblasti. Náměstí bylo osvětleno 29 novými svítilnami se dvěma stovkami světel. Na místě původního severního křídla radnice, které bylo při bojích na jaře 1945 zničeno, byl nejprve založen parčík. V roce 1998 bylo toto odpočinkové místo o rozloze téměř 2000 m2 změněno osazením 51 javorů, laviček a nové dlažby v modrém, červeném a bílém odstínu. Rozloha náměstí je něco přes 9000 m2. Pro svůj význam bylo Staroměstské náměstí prohlášeno v roce 1962 národní kulturní památkou. zdroj: www.pis.cz

Praha, Staré Město - Sixtův dům

Sixtův dům, číslo popisné 553, stojí mezi Celetnou a Kamzíkovou ulicí. Budova románského původu (dochované sklepy) prošla řadou stavebních úprav. Hlavní průčelí do Celetné je výsledkem barokní přestavby provedené před rokem 1736. Věžovitá stavba, která se obrací do nepravidelného prostranství Kamzíkovy ulice, získala svoji podobu při klasicistní přestavbě na počátku 19. století.

Praha, Staré Město - dům U Černého slunce

Dům U Černého slunce, číslo popisné 556, se hlavní fasádou otáčí do Celetné ulice, bočním průčelím pak do Kamzíkové. Původně gotický dům byl nejprve renesančně, ve druhé polovině 18. století pak pozdně barokně přestavěn. Označení U Zlatého slunce či U Slunců doloženo od roku 1514, od 17. století pak současné. Domovní znamení na fasádě v Celetné pochází z poloviny 18. století.

Staroměstské náměstí 21, Železná 2

Domy "U Zlatého velblouda" a "U Zlatého jednorožce" jsou novostavbami, postavené podle plánů Jana Bělského z roku 1858. Stojí na parcelách dvou středověkých domů.

Staroměstské náměstí 22

Dům "U Zlaté koruny" a "U Zlatého koníka" byl postaven v 18. století spojením dvou samostatných objektů. Dům na levé straně, ten bez podloubí, je zmiňován již v roce 1358 a s domem čp. 483 tvořil již tehdy jeden celek. To lze usuzovat z jeho Vysoké prodejní ceny. Nápadný pokles ceny při jeho prodeji roku 1495 nasvědčuje tomu, že stavby byly opět odděleny. Dům napravo zmiňují prameny od roku 1400 a již tehdy měl dvě patra. Barokními úpravami prošel po roce 1690. Podloubí získal při společné úpravě s nalevo stojícím domem po roce 1767. Roku 1945 oba domy poničil požár a rekonstrukce proběhla v letech 1949 - 1952. Sklepy pod oběma objekty jsou středověké.

Staroměstské náměstí 24

Čp. 480, Staroměstské náměstí 24, Kožná 9 - První zmínka o domě "U Červené lišky" (U Srpů, U Zlatého vlka) se pojí k roku 1401. Jeho původ ale sahá až do románského období. Jeho podloubí pochází zřejmě z předhusitské doby. Pod domem jsou dodnes gotické sklepy. Po roce 1508 proběhly další úpravy a po roce 1694 získal dům barokní fasádu. Další prvky na fasádě jsou z roku 1881 a roku 1923 přibylo podkroví s byty.

Staroměstské náměstí 26

Nárožní dům "Na Kamenci" má románské jádro a vznikl kolem roku 1270, byl raně goticky přestavěn a má sklepy ze 13. století. Arkýř do dnešní Melantrichovy ulice přibyl v 16. století. Raně barokní fasádu má ze začátku 18. století. V roce 1914 byla zničena románská Křížová klenba a o tři roky později zastavěn dvůr.

Staroměstské náměstí 29

Čp. 460, Staroměstské náměstí 29, Michalská 29 - Dům "U Černého (Zlatého( anděla" je barokní a historicky souvisel s kostelem sv. Michala. V domě bývala v 15. století i lékárna. V 16. století býval dům větší než dnes a od 17. století nese dnešní jméno. Po zrušení kostela sv. Michala roku 1782 byla zastavěna ulička na levé straně domu a tehdy dvoupatrový dům byl zvednut o patro s podkrovím. Barokní průčelí má dům z roku 1730.

Dnes restaurace a hotel U Prince: www.hoteluprince.com

Staroměstské náměstí 6

Dřívější palác bývalé Městské pojišťovny je komplexem novobarokních a secesních staveb z let 1899 až 1909, které projektoval Osvald Polívka. Sice navenek dům vypadá jako dvojice nestejných barokních domů, ale to proto, že bylo rozhodnuto o slohovém zachování jejich předchůdců. Je zde využito i nové železné a skleněné konstrukce, aby se Tato novodobá architektura přizbůsobila historickému kontextu. Ceněná je i dvorana z let 1933 až 1934 od Františka Roitha.

Dnes v objektu sídlí Ministerstvo pro místní rozvoj.

Staroměstské náměstí 7

V dnešní době už stavba jen ukončuje rozsáhlý konvent bývalého kláštera paulánů u sv. Salvátora. Klášter svou činnost ukončil roku 1784 a byla tu zřízena mincovna. Klášterní objekt byl zbořen v rámci asanace v letech 1902 - 1903 a dodnes se zachovalo pouze průčelí budovy.

Staroměstské náměstí 10

Dům s názvem "Zlatý kříž" stojí na místě dvou středověkých domů. Zbořil je roku 1904 stavitel Václav Romováček, avšak byl nucen zachovat siluetu původní stavby. Dnešní budova je proto vyvedená v novobarokním stylu.

V přízemí budovy je bar Caffreys: www.caffreys.cz

Staroměstské náměstí 15 - U Bílého jednorožce

Dům "U Bílého jednorožce" (též i Trčkovský či Pelechovský) stojí na místě dvou románských staveb ze 13. století. Za Trčků z Lípy byly oba domyspojeny a o patro zvýšeny. Roku 1703 tu byla zřízena lékárna, která byla později i se svým názvem přenesena do čp. 551.

Dnes tu najdeme například Kavárnu U Týna či prodejnu dárků a suvenýrů.

Staroměstské náměstí 16 - Štorchův dům

Dům s gotickým jádrem, gotickým arkýřem a barokní fasádou. Dříve U Černých dveří či U Kamenné Pany Marie nebo U Kamenného obrazu mariánského. Dnešní vzhled dům získal v letech 1896 - 1897 při přestavbě barokního domu pro nakladatele a knihkupce Alexandra Štorcha a syna. Architekty byli Bedřich Ohmann a Rudolf Krieghammer. Kartony pro nástěnné malby na fasádě vypracoval Mikoláš Aleš.

Staroměstské náměstí 17 - U Kamenného beránka

Dům U Kamenného beránka je gotickou novostavbou s fragmenty románského zdiva. Z románského domu se dochovala pouze část kvádříkové stěny z přelomu 12. a 13. století. Kolem roku 1530 byl dům renesančně upraven, vystavěn vstupní portál s balkonem a počátkem 17. století zvýšen o patro a vystavěn vysoký, pozdně renesanční štít. Po požáru roku 1945 byly zmodernizovány interiéry.

Pamětní deska poblíž vchodu připomíná fakt, že tu v letech 1910 - 1911 přednášel Albert Einstein. V tomto domě se nacházel salon Berty Fantové a scházeli se tu německy píšící spisovatelé či osobnosti, jak Franz Kafka, Franz Werfel, Max Brod nebo Egon Ervin Kisch.

27 křížů v dlažbě chodníku u Staroměstské radnice

21. června 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 předních účastníků českého stavovského odboje proti Habsburkům.

Sťati byli tito pánové: Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Fridrich z Bílé, Otta z Losu, Diviš Černín z Chudenic, Vilím z Konecchlumu, Boleslav starší z Michalovic, Valentin Kochan z Prachové, Dobiáš Štefek z Koloděj, Jan Jesenius, Kryštof Kobr, Jan Šultys, Maximilián Hošťálek, Jiří Haunšild, Leandr Ryppel, Václav Maštěřovský, Jindřich Kozel, Ondřej Kocour, Jiří Řečický, Michal Wittman a Šimon Kováč. Oběšeni byli Jan Kutnauer, Šimon Sušický a Nathanael Vodňanský. Jan Sixt z Ottersdorfu, který měl být také sťat, dostal na poslední chvíli milost.

Na jejich památku je v budově radnice zasazena pamětní deska s jejich jmény a v dlažbě chodníku u Staroměstské radnice je vyznačeno 27 křížů, symboly mečů a trnové koruny. Poprvé tu bylo místo popravy v dlažbě vyznačeno v roce 1904 při příležitosti výměny dláždění na celém náměstí.

Dům U tří královen

Celetná 3 – v letech 1896 – 1907 tu žil spisovatel Franz Kafka s rodiči.

Opitzův dům

Celetná 14 - byly zde objeveny trámové malované stropy.

Celetná 11 - U Českého lva

Celetná 11 - Pozoruhodný byl tento dům hlavně svou funkcí v osmnáctém století, tedy přesněji od roku 1781, neboť v něm byla zřízena tzv. „malá pošta“ lidově zvaná „klapačková“. Úkolem takovéto pošty bylo rychlé doručování dopisů po Praze či do vzdálenosti tří mil od města. Poštovní poslové nosívali dlouhé soukenné pláště a třírohé klobouky a ohlašovali se klapačkami. Pošta byla pro nezájem roku 1820 zrušena. V cenném gotickém sklepení dnes najdete Restauraci Ambiente – Ristorante Pasta Fresca.

Celetná 2 - Sixtův palác

Celetná 2 - Barokní dům stojí při ústí Celetné na Staroměstské náměstí a je pojmenován podle historika a právníka Jana Sixta z Otersdorfu, jenž tento dům koupil v roce 1567. Poté (tedy na počátku 17. století) v něm bydlel jeho syn Jan Theodor, který se účastnil stavovského povstání proti Habsburkům. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl spolu s 27 českými pány odsouzen k smrti, ale na náměstí „pod sekyrou“ dostal milost. V roce 1626 odešel do exilu a dům pak připadl písaři Filipu Fabriciovi, což je poněkud zvláštní, neboť Fabricius byl při druhé pražské defenestraci vyhozen z hradního okna, a tudíž stál na počátku událostí celého stavovského povstání. Dnešní podoba domu pochází z počátku 18. století a nejstarší částí domu jsou zbytky románského sklepa z období kolem roku 1200.

Celetná 12 - Palác Hrzánů z Harasova

Celetná 12 - Palác Hrzánů z Harasova byl postaven podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho (architekt vrcholného baroka) na románských a gotických základech. Z výtvarného hlediska je Tato stavba snad vůbec nejcennější v ulici. Průčelí domu je vyzdobeno plastikami Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa (z jeho dílny pochází i výzdoba Sixtova paláce).

Praha 1 - Celetná - pamětní deska Julie a Hermann Kafkovi

Pamětní deska na domě č.12 (Palác Hrzánů z Harrasova) v Celetné ulici upozorňuje na dům, ve kterém v letech 1906 - 1912 provozovali velkoobchod galanterním a střižním zbožím rodiče jednoho z nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století Franze Kafky. Oba byli židovského původu, o otci Kafka píše v díle Dopis otci.

Staroměstské náměstí - nejstarší náměstí v Praze

Pražské Staroměstské náměstí je nejstarším náměstím v našem hlavním městě a středobodem historického centra. Kromě vysoké věže se světoznámým orlojem a pomníku mistra Jana Husa se na náměstí nachází i některé méně známější věci.

Jednou z nich je původní označení Státní nivelace, kterou tvoří dvě tabulky: „VÝŠE NAD HLADINOU MOŘE JADERSKÉHO 194´4427“ a „STÁTNÍ NIVELACE – POŠKOZENÍ SE TRESTÁ“

Zlomovým rokem pro určování času v Praze byl rok 1652. Tehdy byl do dlažby na Staroměstském náměstí zasazen Pražský poledník. Souřadnice jsou 14°25'17" východní délky od nultého poledníku. Tento poledník byl vyznačován stínem, který v pravé poledne vrhal Mariánský sloup. Ač se však dnes člověk po náměstí sebelépe rozhlíží, žádný takový sloup nevidí a pravé poledne za jeho pomoci neurčí. Mariánský sloup si totiž dnes bohužel na Staroměstském náměstí prohlédnout nemůžeme. Jednalo se ale o památku, která po mnoho let patřila k dominantám náměstí. Mariánský sloup pocházel z dílny nejvýznamnějšího českého raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla a byl na svém vrcholu osazen sochou Neposkvrněné Panny Marie. Pískovcový barokní sloup byl vztyčen uprostřed náměstí, jako poděkování za obranu Prahy před nájezdy švédských vojsk v roce 1648. Stavba památníku započala o dva roky později, v roce 1650. Za další dva roky jej slavnostně vysvětil pražský arcibiskup, kardinál z Harrachu. Po vzniku samostatného Československa, byl sloup 3. listopadu roku 1918 rozvášněným davem stržen. Pro lidi to představovalo svržení Habsburské nadvlády. To, co zbylo z Mariánského sloupu, je dnes uloženo v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti. Socha Neposkvrněné Panny Marie byla v roce 1954 českými krajany opět zhotovena (autorem byl papežský sochař profesor Monteleone v Římě). V roce 1993 byla socha převezena jako dar zpět do Prahy a dnes je možno vidět tuto památku v zahradách Strahovského kláštera.

Poledník na Staroměstském náměstí je umístěn v blízkosti Pomníku mistra Jana Husa. Je vyznačen kovovým pásem destičkou, na které je umístěn český i latinský nápis: POLEDNÍK, PODLE NĚHOŽ BYL V MINULOSTI ŘÍZEN PRAŽSKÝ ČAS / MERIDIANUS QUO OLIM TEMPUS PRAGENSE DIRIGEBATUR.

V centru Prahy a okolí mne zaujalo ještě například následující:

- Mariánský sloup na Staroměstském náměstí:https://www.turistika.cz/mista/mariansky-sloup-v-praze-na-staromestskem-namesti

- kostel Panny Marie Vítězné a pražské jezulátko:https://www.turistika.cz/mista/kostel-panny-marie-vitezne-prazske-jezulatko

- socha Panny Marie:https://www.turistika.cz/mista/socha-neposkvrnene-panny-marie-a-socha-panny-marie-z-exilu

- zajímavá kašna:https://www.turistika.cz/mista/kasna-terezka-na-marianskem-namesti

- hladová zeď:https://www.turistika.cz/mista/hladova-zed-v-praze

- unikátní kapli sv. Máří Magdalény, která se stěhovala:https://www.turistika.cz/mista/unikatni-kaple-sv-mari-magdaleny-u-cechova-mostu-ktera-se-nastesti-misto-zboreni-stehovala

- zajímavý stroj času:https://www.turistika.cz/mista/stroj-casu-kyvadlo-na-letne-na-miste-byvaleho-pomniku-j-v-stalina

- Kampa:https://www.turistika.cz/cestopisy/prochazka-po-ostrove-kampa

- Negrelliho viadukt:https://www.turistika.cz/mista/praha-negrelliho-viadukt

- pohyblivý jez Štvanice:https://www.turistika.cz/mista/praha-pohyblivy-jez-stvanice

- Národní památník na Vítkově:https://www.turistika.cz/mista/narodni-pamatnik-na-vitkove--1

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/

Mariánský sloup v Praze na Staroměstském náměstí

Pražské Staroměstské náměstí je nejstarším náměstím v našem hlavním městě a středobodem historického centra. Kromě vysoké věže se světoznámým orlojem a pomníku mistra Jana Husa zde mohli lidé kdysi spatřit také Mariánský sloup.

Byl podzim roku 1648, hrůzostrašná třicetiletá válka se blížila ke svému konci, ale švédská vojska se ještě nechystala opustit Prahu. Naopak chtěla dobýt Staré a Nové město pražské. Jelikož jim v cestě stály hradby a řeka, tak nejsnazší cestou k cíli byl Karlův most. Ale tady se k obraně města dali dohromady měšťané, studenti i řemeslníci a vytvořili mariánskou legii. Nezalekli se přesily, ani lépe vyzbrojeného protivníka. Když jim docházeli síly, tak poprosili o pomoc Pannu Marii a slíbili, že když s její pomocí zabrání nepřátelským vojskům vstoupit do města, tak postaví sloup na Staroměstském rynku. Možná se tehdy stal zázrak nebo zvítězila odvaha a statečnost obránců, kterým se podařilo město uhájit. A jak slíbili, tak po skončení války také učinili.

Základní kámen slavnostně položil 26. dubna 1650 nejvyšší hofmistr království českého Bernard Ignác z Martinic. Vlastní práce byly zahájeny 23. května téhož roku. Část prací probíhala na místě, některé díly byly dovezeny hotové. Sloup byl zhotoven z hrubozrnného pískovce vytěženého v lomu u Žehrovic. Jméno architekta, který dílo navrhl, není známo. Sochařská výzdoba pocházela z dílny nejvýznamnějšího českého raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla a sloup byl na svém vrcholu osazen pozlacenou sochou Neposkvrněné Panny Marie (Immaculata). Práce byly sice dokončeny během pěti měsíců, ale na posvěcení sloupu si museli lidé počkat ještě necelé dva roky. Stalo se tak 13. července 1652, kdy do Prahy přijel císař Ferdinand III. Světitelem byl pražský arcibiskup, kardinál Arnošt Harrach. Nápis na podstavci sloupu zněl: „Panně rodičce bez poskvrny prvotní počaté za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař sochu postavil.“ Zajímavostí je, že sloup byl postaven v blízkosti místa, kde původně stávala šibenice a tak se z popraviště stalo místo úcty a modlitby.

Sloup patřil po mnoho let k dominantám náměstí, stal se postupně součástí denního života místních lidí, kteří si podle něj například také řídili svůj denní program. Rok 1652 se totiž stal zlomovým rokem pro určování času v Praze. Tehdy byl do dlažby na Staroměstském náměstí zasazen Pražský poledník. Souřadnice jsou 14°25'17" východní délky od nultého poledníku. Tento poledník byl vyznačován stínem, který v pravé poledne vrhal Mariánský sloup. Ač se však dnes člověk po náměstí sebelépe rozhlíží, žádný takový sloup nevidí a pravé poledne za jeho pomoci neurčí. Mariánský sloup si totiž dnes na Staroměstském náměstí prohlédnout nemůžeme. Po vzniku samostatného Československa, byl 3. listopadu roku 1918 stržen za pomoci hasičů ze Žižkova rozvášněným davem, přivedeným sem z tábora lidu na Bílé hoře. Pro lidi to představovalo svržení Habsburské nadvlády a vypořádání se s Rakousko-uherskou monarchií. Ale já myslím, že šlo o vandalismus lidí, kteří toho moc nevěděli. To, co zbylo z Mariánského sloupu, je dnes uloženo v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti.

Strahovský klášter a Staroměstské náměstí jsou od sebe vzdálené vzdušnou čarou asi dva kilometry, přesto mají v jedné věci k sobě velmi blízko. Jak jsem již uvedl, Mariánský sloup byl na svém vrcholu osazen sochou Neposkvrněné Panny Marie, která byla také při stržení sloupu rozbita. Socha Neposkvrněné Panny Marie byla v roce 1954 českými krajany z finančních sbírek opět zhotovena. Autorem je papežský sochař profesor Monteleone v Římě. V roce 1955 byla slavnostně instalována v zahradě benediktinského kláštera v Lisle u Chicaga v USA. Tato socha Panny Marie z Exilu byla v roce 1993 převezena jako dar krajanů zpět do Prahy a slavnostně instalována v zahradách Strahovského kláštera. Byla také posvěcena kardinálem Miloslavem Vlkem. Aby těch soch nebylo málo, tak od 3. listopadu roku 2003 se nachází v Praze ještě jedna socha Panny Marie Immaculaty. Tato je určená pro obnovovaný mariánský sloup. Sochu nechala zhotovit a postavit u jižního bočního vchodu do chrámu Panny Marie před Týnem Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

Obnova Mariánského sloupu je z hlediska technického bez problémů, sochaři pilně pracují nebo již mají možná hotovo. Teď jsou na řadě odborné posudky, politická rozhodnutí a úřednická razítka, kterých nebude zapotřebí málo. Lidi, kteří se snaží o to, aby opět sloup stál na Staroměstské náměstí, zastupuje Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, na jejíchž stránkách se lze dočíst podrobnější informace:http://www.marianskysloup.cz/. Partnerem projektu je Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského.

Navržená kopie strženého barokního sloupu vzbuzuje debatu a rozděluje společnost. Mnoho lidí její stavbu stále zpochybňuje a jsou důrazně proti. Hlavním odborným argumentem je to, že neexistuje celková trojrozměrná dokumentace původního sloupu a také skutečnost, že se od doby stržení sloupu částečně změnil urbanistický charakter náměstí a sloup by se ocitl v jiném prostředí. A pak je zde samozřejmě jeden, řekněme politický argument, který „mluví jasně proti“. Stručně to lze shrnout do následující věty. Sloup nebyl postaven jen z důvodů, které jsem uvedl na začátku, tudíž to není pouhý památník mariánské úcty, nýbrž se jednalo o oslavu vítězství nad českou reformací a nad lidem v Čechách a na Moravě, kterému byla sebrána náboženská svoboda.

Velká část lidí je však názorově někde mezi, má jiné starosti a navrácení sloupu je jim lhostejné. Myslím, že pro současnou většinovou českou společnost nebude případná existence sloupu na Staroměstském náměstí znamenat téměř nic. A kdybych toto téma chtěl trochu zlehčit, tak bych dodal, že zahraniční turisté budou mít ve svých fotoaparátech o jeden snímek navíc.

Zda se vůbec a kdy sloup vrátí na své místo, asi nikdo neví. Obnovovat, co zaniklo je v některé době běžné, jindy zase podivné. Ostatně ohledně znovupostavení sloupu se vedou živé a vášnivé debaty patrně již od jeho stržení. Dějiny jdou a půjdou dál. Každý má právo mít svůj názor. Bylo by zajímavé vědět, co si budou říkat lidé třeba za dvacet let po případném znovupostavení Mariánského sloupu. Jestli ho do té doby někdo zase nestrhne.