Praha (Vinohrady) – Vinohradská vodárenská věž
Turistické cíle • Technická památka
Sedmipodlažní Vinohradská vodárenská věž je pozoruhodnou neorenesanční stavbou architekta Antonína Turka z roku 1891, která svému původnímu účelu sloužila až do roku 1962. Tato krásná, 40 metrů vysoká, hranolová věž, která je i dnes jednou z dominant pražského panoramatu, tehdy zajišťovala dodávku vody nejen pro Královské Vinohrady, ale postupně také Žižkovu, části Nuslí, Strašnicím, Bráníku a části Pankráce.
Věž asi hned na první pohled zaujme zejména velkými hodinovými ciferníky s římskými číslicemi a sochami troubících andělů (od roku 1993 se jedná o kopie) na nárožních pylonech. A možná také horní vyhlídkovou terasou, která od samého počátku dávala vodárenské věži i funkci rozhledny, z které prý bylo možné za dobrého počasí vidět i Krkonoše.
Samostatně stojící věžová stavba se také pyšní svou bohatě členěnou neorenesanční fasádou s nárožní bosáží, antikou inspirovanými sloupky a štuky. Nad okny 4. patra můžeme vidět kruhové medailony se znaky Královských Vinohrad. V nejvyšším podlaží svého času býval plechový válcový vodojem o kapacitě 200 m3, do kterého vytlačovala středem stavby vodu strojovna, umístěná v podnoži věže.
Z turistického hlediska je jistě zajímavá informace, že funkce rozhledny by této památce měla být brzy navrácena. A nejen to; v bývalém věžovém vodojemu by mělo vzniknout osvětové centrum o vodě Hydropolis, jehož součástí by měla být např. expozice moderních technologií úpravy a čištění vody.
Vinohradskou vodárenskou věž najdeme na adrese Korunní 66 a je zajímavé, že i když vznikla jako technická stavba, je dnes již chráněnou památkou kulturní. Mezi ně byla zařazena v červnu roku 1991, od listopadu roku 1993 se navíc stala součástí památkové zóny Vinohrady, Žižkov, Vršovice. Přesto ji můžeme i nadále zároveň označovat za unikátní památku technickou.
Na závěr ještě pelmel doplňujících informací:
Vinohradská vodárenská věž stojí na hranici tří pražských obvodů a původně ji z jedné strany obklopovaly parky a zahrady s několika usedlostmi a z té druhé širá pole. Antonin Turek projektoval již novou vinohradskou vodárnu z roku 1882 a tu tato věž o 9 let později doplnila. Po ukončení funkčnosti vodárny v roce 1962 byl interiér věže přestavěn na bytové jednotky, díky čemuž věž unikla demolici. V době stavby věže zde také vznikla nová kotelna a v roce 1914 byla původní čerpadla poháněná parními stroji nahrazena čerpadly elektrickými.