Praha (Žižkov) - Starý židovský hřbitov na Olšanech
Návštěva starého židovského hřbitova na pražském Žižkově je nepsanou povinností nejen pro každého obdivovatele tohoto typu památek, ale i pro ty, kteří uprostřed velkoměsta zatouží po příjemné oáze klidu. Přesto, že je tento židovský hřbitov ze 17. století umístěn přímo pod žižkovským televizním vysílačem, ocitnete se zde ve zcela jiném, tichém a příjemném světě.
Žižkovský židovský hřbitov vznikl jako morový v roce 1680, kdy zde byl také zřízen lazaret (dodnes zachován). Jako hlavní židovské pohřebiště, které v této funkci vystřídalo středověký hřbitov na Josefově, pak žižkovský hřbitov sloužil v letech 1787 až 1891. Po II. světové válce v podstatě už jen chátral, aby se v 60. letech minulého století změnil v součást veřejného parku. V průběhu let 1999 až 2001 a 2020 až 2022 prošel hřbitov rekonstrukcí.
Je přitom jistým paradoxem, že tento židovský hřbitov bez větší újmy „přežil“ německou okupaci, ale už podstatně hůře odolával komunistickému režimu konce 50. let minulého století. Tehdy se z větší části změnil v park a jeho náhrobky byly pokáceny a zavezeny zeminou. „Poslední ránou“ byla stavba žižkovské televizní věže (1985 - 1992), kdy se mnohé náhrobky vytrhaly a následně použily jako dlažba. Zachovala se jen menší část (více než 7.500 m2) původního hřbitova s některými cennými náhrobky (část náhrobků ze zrušené části byla umístěna na Novém židovském hřbitově u hlavního vchodu).
Tento krásný židovský hřbitov je přitom – i se svou ohradní zdí - naší chráněnou kulturní památkou již od května roku 1958 (další, dosti nepochopitelný, paradox). Od května roku 1981 je součástí ochranného pásma pražské památkové rezervace a od prosince roku 1992 i nárazníkové zóny statku světového dědictví. A aby toho nebylo málo, v listopadu roku 1993 byl zařazen do památkové zóny Vinohrady, Žižkov, Vršovice. Hřbitov se nachází na adrese Fibichova 2a.
Na závěr snad ještě několik doplňujících informací:
Současná plocha hřbitova je podle některých informačních zdrojů údajně pouhou desetinou jeho původní rozlohy, což je však zřejmě informace nepravdivá. Během prvních 10 měsíců fungování hřbitova – tedy při morové epidemii - zde bylo pohřbeno asi 3000 obyvatel pražského ghetta. V letech 1787 a 1855 byl hřbitovní areál výrazně rozšířen. Ten se ze svých původních 427 m2 postupně rozrostl až na přibližně 28.000 m2. Celkem zde bylo pohřbeno asi 37.800 osob.
V roce 1960 byla zbořena velká část obvodové hřbitovní zdi, náhrobky byly povaleny a zavezeny zeminou a přibližně tři čtvrtiny hřbitova se proměnily v Mahlerovy sady. Zachována tak zůstala jen nejstarší část hřbitova s nejcennějšími náhrobky. K totální devastaci části pohřebiště došlo v letech 1985 až 1986, kdy se zde hloubily základy TV vysílače, kdy se dokonce velká část náhrobků rozbila a odvezla na skládku.
Když se hřbitov veřejnosti v roce 2022 znovu otevřel, byl přístupný pouze 3 dny v týdnu, a to jen po dobu 4 až 5 hodin. To se změnilo až v roce 2024, kdy se otevírací doba upravila na časy 9,00 až 16,00 hod. (neděle až čtvrtek) nebo 9,00 až 14,00 hod. (pátek).
Součástí hřbitova je řada krásných náhrobků z 18. století i z I. poloviny století devatenáctého. Patří mj. mnoha významným židovským osobnostem z řad rabínů, učenců, lékařů i obchodníků. Nejčastěji bývají zmiňováni Ezechiel Landau (pražský vrchní rabín, známý také pod jménem Noda bi-Jehuda, +1793, jehož hrob je nejnavštěvovanější a v roce 1793 restaurovaný), Eleazar Fleckeles (rabín), Jonas Jeiteles (lékař), David Podiebrad (spisovatel a historik), Joachim von Popper (obchodník a bankéř) nebo Šlomo Jehuda Rappaport (učenec a rabín).
Z uměleckého a slohového hlediska můžeme na tomto hřbitově sledovat vývoj náhrobků od barokní zdobnosti, přes reprezentativní empír a historizující slohy až po běžnější náhrobky poloviny 19. století. Hřbitov je ve správě pražské Židovské obce a jeho renovace stále pokračuje.