Přední Kopanina – Kostel sv. Máří Magdaleny

Celá rotunda je postavena ze zlaté opuky, těžené již po staletí v místních lomech. Z původního románského kvádříkového zdiva se však do dnešních dnů mnoho nedochovalo. Přesto si stavba dodnes podržela svoji dispozici: centrální loď je válcová, kruhového půdorysu, na východní straně je připojena nízká apsida, na straně západní pak Vysoká věž čtvercového půdorysu. Dosud nejasného stáří je přístavba na jižní straně kostela: dnešní podobu získala jistě až v době moderní, ale po její východní straně je patrné osekané zdivo, které je pozůstatkem staršího přístavku - nelze vyloučit ani jeho románské stáří. Přesnější datování by však mohl přinést případný archeologický výzkum. Kromě okénka s pískovcovým ostěním (záklenkem) v jv. stěně apsidy (z jeho situování lze předpokládat podobné okénko i na protilehlé straně), jsou všechna okna novodobá. Pískovcový vstupní portál je jednoduchý obdélný. Překvapivá zjištění o vývoji stavby přinesl śtavebně historický i archeologický výzkum. Je zřejmé, že věž i rotunda vznikly současně: dokladem je jednak jejich provázané zdivo v základech, jednak pravidelný čtvercový vnitřní půdorys věže, který by nevznikl v případě přístavby (naopak by kopíroval válcový plášť lodi, jako je tomu v případě jižní přístavby).

Na severním okraji našeho hlavního města se nachází městská část Přední Kopanina. Dnes zde žije asi šest stovek obyvatel a do roku 1974 se jednalo o samostatnou obec. V centru Přední Kopaniny najdete hřbitovní kostelík, který patří mezi vůbec nejstarší sakrální památky v Čechách. Předpokládá se totiž, že vznikl – coby románská rotunda - již někdy v 11. století. Jiná varianta připouští stavbu této rotundy až v polovině 12. století. Jeho současná podoba je však výsledkem rozsáhlé rekonstrukce, která zde proběhla v 19. a 20. století. Ta z let 1852 až 1858 byla zásadní a rotundu v podstatě zachránila. Ta z přelomu 80. a 90. letech minulého století již měla spíše charakter drobných udržovacích prací.

Na počátku II. poloviny 16. století získali tento kostel jezuité, kteří se v tomto období v Čechách objevili, a kostel jim patřil až do zrušení řádu v roce 1773. Následně přestal být kostel využíván a rychle schátral tak, že se v něm roku 1779 zřítila klenba. Některé informační prameny však v této souvislosti zmiňují až rok 1818. Následuje návrh na jeho zbourání, a pak již jeho záchrana na počátku II. poloviny 19. století. Restaurační práce, které daly této stavbě její současnou podobu vedl profesor pražské německé polytechniky Karl Wiesenfeld. Kamenná klenba byla tehdy nahrazena dřevěnou konstrukcí, věž zvýšena o řadu sdružených oken a vznikly nové okenní otvory (původní jsou dnes již jen dvě okna - jedno v přízemí západní strany věže, druhé na jihovýchodní straně apsidy – a o tom prvním lze navíc úspěšně pochybovat). Wiesenfeldova rekonstrukce byla a je – snad vyjma podoby, množství a umístění oken - přijímána velmi kladně.

Základ vrcholně středověkého kostela, vybudovaného z malých tesaných zlatě-opukových kvádříků, tak tvoří okrouhlá loď o průměru 5,3 metru, ze které na východě vystupuje apsida. Západní hranolovitá věž byla – na čtvercovém půdorysu - přistavěna až později (což se ovšem někteří odborníci pokoušejí vyvrátit) a v dobách, kdy kostel patřil Tovaryšstvu Ježíšovu, přibyla ještě čtvercová přístavba na jižní straně (je však možné, že tehdy byla pouze upravena mnohem starší část této stavby). Ta dnes slouží jako hlavní loď a z původní rotundy se stal presbytář. Běžné uspořádání kostela je tak pootočeno o 90 stupňů. Předpokládá se, že použitý stavební materiál pochází z místního lomu. Na základě přítomnosti portálu v patře jižní stěny věže můžeme uvažovat o pravděpodobné existenci panského sídla v těsném sousedství kostela. Z interiérového mobiliáře patří k tomu nejzajímavějšímu opukový oltářní reliéf Ukřižování (snad z přelomu 16. a 17. století), obraz Klanění Tří králů od Josefa Hellicha (1861) nebo raně gotická pískovcová křtitelnice. Okenní vitráže pocházejí z období úprav v 90. letech minulého století.

Na závěr pár zajímavostí a historických dat pro „fajnšmekry“. Rotunda – a tedy i kostel – je zřejmě minimálně o století starší než obec sama. Ta je totiž poprvé písemně zmiňována „až“ v roce 1285. Za jejího stavitele bývá občas považována sama kněžna Ludmila, ale tak stará tato stavba určitě není. Někdy se však hovoří také o pohanské svatyni nebo raněbyzantinském kostelíku. V písemných dokumentech rotundu najdete překvapivě až v roce 1352, kdy už je zmiňována jako farní kostel. V polovině 17. století se vedle kostela – kromě hřbitova, obehnaného kamennou zdí – nachází také kaple sv. Ludmily. Původní pravidelné kvádříkové románské zdivo se dnes již vyskytuje jen na několika místech. Najdete zde také jednoduchý obdélný pískovcový vstupní portál. Apsidu od lodi odděluje prostý triumfální oblouk s římsou a přízemní část věže tvoří sakristii.

Velmi zajímavou neomítnutou stavbu, která – zejména při pohledu od severu – tvoří dominantu „obce“, obklopuje malý hřbitov, ohrazený kamennou zdí, a její stylizovanou podobu najdete i ve znaku Přední Kopaniny. Zájemci o letadla mohou toto místo využít také jako pozorovatelnu přistávajících létajících strojů (a nebývá jich málo) na nadalekém ruzyňském letišti (pardon, Aeroportu Václava Havla). A nedaleko této stavby, která byla mezi Kulturní památky České republiky zařazena hned v roce 1958, se také nachází hranice Hlavního města Prahy a Středočeského kraje.

Zájemci o hodně podrobné informace mohou navštívit internetové stránky městské části Přední Kopaniny, např. http://www.prednikopanina.cz/historie.php?kap=3