překrásné i tajůplné Holašovice

Notoricky známou vesničku Holašovice, jako představitelku zachovalé architektury selského baroka a chráněnou památku Světového kulturního dědictví snad všichni znají z literatury. Naživo je to ale lepší! Obdivuhodné, že se i za dob komunistického temna a panelákových sídlišť našli lidé, kteří byli ochotni udržovat domy v původním stylu.

Zcela unikátní soubor budov ze 70. let 19. století budí v současné elektronické době maximální úžas. Vesnici tvoří 23 památkově chráněných výstavných usedlostí s celkovým součtem 120 budov, které utvářejí ucelený památkový soubor, včetně chlévů, stodol, maštalí, výměnků, sýpek, bran a různých ohrazení. Usedlosti jsou rozloženy po obvodu rozlehlé obdélníkové návsi o rozměrech zhruba 210 x 70 metrů. Ves Holašovice se připomíná v historii již za časů Václava II. jako majetek kláštera cicsterciánů ve Vyšším Brodě. V majetku kláštera byla pět a půl století. Nevyhnula se jí ani morová epidemie v letech 1520-1521, která ji téměř vylidnila. V průběhu staletí se střídalo obyvatelstvo české i německé. V roce 1910 bylo 100% obyvatel německé národnosti (tehdy to ještě byla Gemeide Hollschowitz), v roce 1921 už jen větší polovina. Za 1. republiky zde byla zřízena i česká škola. V letech 1938 - 1945 byla obec jako součást Sudet připojena k Velkoněmecké říši. Po roce 1945 opět vrácena do Československa. Po odsunu Němců dosídlena českým obyvatelstvem. Za jedno století patřila do Rakouska-Uherska, Velkoněmecké říše, Československa i Česka. A to se ze svým souřadnic ani nehnula. Chudák ten, co tam bydlel celé 20. století - aby si pořád měnil doklady! Obyvatelstvo se od 17. století - napočítáno 52 stálých obyvatel - do dnešní doby ztrojnásobilo (140 obyvatel).

S dovolením uveřejňuji odkaz na vzpomínky paní Margarete Knofové na odsun německých civilů: http://www.kohoutikriz.org/data/w_knofo.php. Jako vždy na tomto světě: Potrestání nevinných a vyznamenání nezúčastněných! Každá doba má své paradoxy, nejen ta naše!

Vesnička je vlastně na kopci (výhled na atomovou elektrárnu v Temelíně zaručen!), takže zatímco v údolí řádila průtrž mračen s bouřkou, nahoře svítilo slunce. I když už bylo pozdní odpoledne, čepovali nealkoholické pivo a měli upečené jihočeské koláče. Návštěvu vřele doporučuji.

Dolů se mi moc nechtělo, voda tekla proudem, i když s pomocí navigace GPS (gde proboha su?) se mi podařilo projet zcela neznámou částí Českých Budějovic (záchytné body: Budvar a Tužkárna-bohužel tužky už jsou někde v Číně!) a vrátit se bez úhony do Třeboně.

Holašovice - to je jihočeská vesnice zapsaná na seznamu památek UNESCO. Je nejlépe zachovaným příkladem jihočeské architektury 2. poloviny 19. století, které se říká selské baroko.

Na půdorysu, který byl typický pro středověkou vesnici se zde dochovalo množství venkovských staveb z 18. a 19. století. Právě zachovalost a původnost staveb nabízí věrný obraz vesnice poloviny 19. století. Jedinečný ráz vesnice je umocněn také tím, že se jedná o trvale osídlenou ves, čímž je vytvořeno živé společenství v prostředí vesnického sídla tak, jak bylo formováno v druhé polovině 19. století.

Holašovice, jež jsou součástí obce Jankov, leží asi 15 km západně od Českých Budějovic. Odpověď na otázku, proč si právě Holašovice dochovaly svůj původní ráz, musíme hledat v jejich historii. První zmínky o obci jsou od poloviny 13. století. Její počátky sahají do kolonizační vlny, která začala za vlády Přemysla Otakara II., kdy se začínalo osídlovat pohraničí Českého státu, a vesnice byly zakládány na zelené louce. V první polovině 16. století postihl vesnici mor, a tak zemřeli všichni původní čeští obyvatelé. Do obce se ihned nastěhovali němečtí osadníci.