Příkazy (u Olomouce) – „nový“ smírčí kříž u zemědělské váhy

Velkým překvapením se pro příznivce pozoruhodných kamenných svědků dávných zločinů může v současné době stát průjezd hanáckou obcí Příkazy, nacházející se nedaleko Olomouce. Objeví zde totiž krásný pískovcový smírčí kříž, který doposud „nikdy“ neviděli, a který je přesto – s nejvyšší pravděpodobností - nejstarší památkou obce a současně také velkým cestovatelem. Hned na počátku tohoto článku bychom si ovšem měli raději prozradit, že o tomto smírčím kříži, stojícím mezi podstatně mladšími lidovými božími muky a někdejší zemědělskou váhou, na stránkách Turistiky jeho autor již jednou psal (laskavý čtenář se však v žádném případě nemusí bát duplicitního článku, protože je v tomto příspěvku uvedeno o této krásné památce, pocházející z 16. století, jen mnoho nových a zajímavých informací) a že i on byl jeho současnou podobou více než překvapen. Už jen proto, že poslední květnový den letošního roku zde byla k vidění pouze díra v zemi.

V průběhu dne následujícího však restaurátorská firma Werkmann zasunula do této díry zpět původní zdejší smírčí kříž, ovšem v podobě zcela nepůvodní. Kříž byl totiž v restaurátorské dílně odborně ošetřen, nakonzervován, a poté vrácen mezi bývalou váhu a boží muka. Navíc na stejném místě stál tento kříž mnoho desetiletí, ale po celou dobu byl zapadlý po ramena, a nebyl proto vidět ani jeho skutečný tvar ani velikost. Dnes zde tedy tento „trestní pomník“ můžeme – v jeho historii už poněkolikáté - opět vidět v někdejší plné kráse a na původním místě. Ještě nedávno se přitom diskutovalo o tom, zda spodní část kříže vůbec existuje. Je jistým paradoxem, že I někteří místní obyvatelé až o letošním létě objevili památku, která zde přitom prokazatelně stála od 20. let minulého století.

Jak již bylo uvedeno výše, příkazný smírčí kříž by mohl být považován za zdatného turistu. Vždyť svého času doputoval – přes několik dalších obcí – až do Olomouce. Tady se měl na konci 19. století stát pomníkem na hrobě zakladatelů vlasteneckého muzea v Olomouci Ignáta Wurma a Jana Havelky. Pro tento účel byl ale nakonec vybrán jiný smírčí kříž a ten příkazský zůstal ležet na olomouckém hřbitově. Odtud ho „domů“ dovezl jeden z místních sedláků na povozu. V hanácké obci Příkazy byl následně umístěn do kapličky před místní školou. Poté, co byla zbořena, byl kříž přesunut k nové kapli z 20. let minulého století a po velmi krátkém období se pak vrátil na své původní místo.

Historii tohoto kříže provází zajímavá legenda. Na tomto místě prý kdysi stávala chatrč, ve které se scházeli karbaníci k hazardním hrám. Jednou se do hry zapojil také muž, kterému říkali Spáč. Ten při hře neustále zdánlivě podřimoval a předstíral, že hra ho ani moc nezajímá. Nakonec však vždy shrábnul bank, což se, pochopitelně, ostatním hráčům moc nelíbilo, a tak jej prošacovali. Našli u něj ukrytého srdcového krále, který mu přinášel výhry … a tak milého Spáče ve vzteku zabili. Soud jim následně nařídil, aby se vyrovnali s pozůstalými a současně postavili na místě vraždy smírčí kříž. Na něm jsou – údajně a při velmi pozorném pohledu – dodnes viditelné rytiny, připomínající hrací karty.

Toliko legenda. Ve skutečnosti je příkazský smírčí kříž jedním z mála, u kterých víme, kdo a za co jej musel postavit. Jednalo se o součást smlouvy, zapsané v rychtářské knize jako Smlouva o „odkladu hlavy" v souvislosti s vraždou. Tato smlouva byla uzavřena v březnu roku 1529 a podle ní se Pavlovi Liškú a jeho synovi Tomanovi ukládá, aby platili dvě neděle sirotkům zabitého 20 hřiven, v pokoře kříž kamenný vztyčili a třicet 30 mší slúžiti dali. K tomu ještě o masopustu sirotkům přidali sukno na oblečení a kámen vosku, a aby se na tento čas oba ze vsi vystěhovali do vzdálenosti alespoň čtyř mil.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, že ani autorův původní článek ani jiné informační zdroje neuvádí dnes platné míry této památky. Vězte tedy, že kříž je 96 centimetrů vysoký (nadzemní část) a 45 cm široký. A protože autor článku měl - v době, kdy pořizoval fotodokumentaci k tomuto článku - u sebe jen fotoaparát a průpisku, děsil obyvatele obce i náhodné pozorovatele z aut, projíždějících po někdejší císařské silnici, tím, že se ke kříži z roku 1529 různě tiskl a jeho rozměry si přenášel na vlastní tělo, aby je pak doma převedl na číselnou hodnotu.