Proč mě fascinovaly Drážďany

Drážďany jsem nepovažovala za nějaké fascinující místo, a tak jsem ani neměla velká očekávání před cestou. Mohla jsem mít - nebyla bych zklamaná. Do Drážďan jsme se sestrou vyrazily především za barokními památkami, podle kterých se tomuto městu říká "Florencie na Labi". Co ale bylo fascinující bylo srovnání tohoto kvetoucího města s válečnou minulostí a skutečnost, že po zničení několika desítek km2 zástavby a tisíce domů bylo toto město znovu schopné ožít.

Válečná minulost je zde nenásilně připomínána, např. na pohlednicích a v kostelích. Známý je Frauenkirche, který byl ještě nedávno v troskách. Jeho kupole je nejkrásnější na panoramatu Dráďan z opačného břehu Labe, takže je téměž nepředstavitelné že tam někdy nebyl. Je to pohled, jaký maloval Canaletto, jehož obrazy Drážďan jsou vystaveny v galerii starých mistrů ve Zwingeru.

Dalším fascinujícím místem je Kreuzkirche, který byl několikrát zničený požárem. Po posledním z nich (během bombardování v r. 1945) nebyl zrestaurovaný do původní podoby, takže nabízí tajemně zvláštní strohý interiér.

Aby těch fascinací kostely nebylo málo, na závěr výletu jsme navštívili ruský pravoslavný chrám sv. Simeona, který je už na Drážďanském předměstí a jeho modrozlaté střechy vykukují mezi paneláky. Kostel je volně přístupný a pokud se tam člověk zdrží v rozjímání, zaslouží si poslech pravoslavných chorálů. Tento zážitek byl pro nás příjemným zakončením výletu.

Abych nepsala jen o kostelech. Drážďany působí vzdušně a zeleně, to je další věc, která nás fascinovala. Je to tím, že město není namačkané na Labe, ale že řeka je obklopena loukami, takže jakoby se toto město přírodě přizpůsobuje a ne naopak.

A na závěr........sklutečně opravdu strašně moc nás fascinovaly ještě grilované klobásy a pivo radler!!!!!