Pula – čtvrť sv. Teodora (gradska četvrt sv. Teodora)

Historie chorvatského přístavního města Pula je natolik dlouhá a zajímavá, že její návštěvníky nemůže v žádném případě zaskočit skutečnost, když se zde na každém kroku setkávají s někým, kdo se někde něčím rýpe v zemi. Většinou to jsou opravdu archeologové, provádějící nějaký ten výzkum. Ten hlavní probíhal – pod vedením Archeologického muzea - v městské čtvrti sv. Teodora již v letech 2005 až 2009. Archeologické práce zde „zachvátily“ oblast nějakých 4.000 m2, s maximální hloubkou výkopu asi osm metrů. Odborníci se pak pyšnili objevem četných pozůstatků z různých kulturních období více než tři tisíce let dlouhé historie Puly. Kdyby ovšem v tomto městě „hrábli“ do země kdekoliv jinde, výsledek bude, pravděpodobně, naprosto stejný …

V místě antického zdroje pitné vody byly nalezeny nejstarší stopy po existenci města, tedy pozůstatky prvních jednoduchých istrijských domů s kamennými základy a dřevěnou nástavbou, omítnutou hlínou. Tyto stavby vznikaly až do 1. století před naším letopočtem. Poté již přišly budovy římské, které se zde začaly stavět v roce 46 nebo 45 před Kristem. Ty byly zničeny až při velkém požáru na konci 5. století. V blízkosti těchto budov – a v jihozápadní části archeologického naleziště - se nacházel posvátný komplex s monumentálním chrámem (alespoň podle dochovaných mohutných zdí), zasvěceným snad mýtickému hrdinovi a ochránci římské kolonie Herkulovi.

Západní část areálu, nacházejícího se dnes v sousedství městské knihovny, tvořil velký, bohatě zdobený, bytový dům, tedy tzv. domus. Kolem centrálního nádvoří bylo objeveno několik pozůstatků místností s freskami, štuky a mramorovými i mozaikovými podlahami. V jižní části domu byla umístěna koupelna a sauna. Nechyběla zde ani malá domácí svatyně s černobílou mozaikou, zasvěcená pravděpodobně římské bohyně zdraví Salus. Na východ od domusu byly umístěny veřejné lázně. V této části areálu bylo objeveno také nejvíce různých amfor. Jejich počet překročil dva tisíce a většinou byly zcela nepoškozeny.

V období pozdního starověku – tedy v 5. až 7. století zde byly provozovány lisovny olivového oleje a vznikla zde i raně křesťanská sakrální stavba. Tento kostelík byl v 9. století rozšířen a upraven v románském slohu, aby byl nejpozději na počátku století 15. stržen. Bylo potřeba místa pro nový monumentální klášterní chrám. Pozdně gotický kostel sv Teodora se stal součástí ženského benediktinského kláštera, který byl v Pule postaven v roce 1458. Celý klášterní komplex, který dal této městské čtvrti jméno, tvořil kostel se samostatně stojící zvonicí a klášterní budovy s otevřeným nádvořím. Před kostelem se nacházel hřbitov a v rámci archeologických výzkumů byla objevena krypta i různé sklenéné nádoby a liturgické předměty. Jeptišky klášter opustily roku 1789, a ten pak byl v roce 1873 stržen při výstavbě rakousko-uherských kasáren. Ty byly zničeny při náletu spojeneckých vojsk během II. světové války a zachovala se z nich jen boční křídla, ve kterých sídlí městská knihovna a kanceláře. Celé toto svaté místo však bylo zřejmě prokleté, protože mezi oběma světovými válkami byly na kasárenském „buzerplace“ postaveny sklady továrny na zpracování tabáku, které shořely na popel při požáru v roce 2002.