Pula – Zlatá brána / vítězný oblouk Sergiů (Zlatna vrata / Slavoluk Sergijevaca)

Vítězné oblouky patří všeobecně mezi památky dostatečně známé a poměrně dost oblíbené. A většinou je naprosto jedno, jestli se jedná o antické stavby, připomínající velikost císařů Římské říše, nebo o neoklasicistní pomníky napoleonských vítězství. Ten, kterému se říká Zlatá brána a který najdeme na východním okraji historického centra chorvatského města Pula, patří do první uvedené skupiny, i když je ve skutečnosti obloukem spíše rodiným, a k tomu ještě navíc „pouhým fragmentem“ stavby podstatně větší a významnější …

Pulský vítězný oblouk byl vztyčen v letech 29 až 27 před Kristem a velmi často bývá chybně označován jako Sergiův. Tento památník skutečně oslavuje minimálně tři členy významné rodiny (uvádějí se většinou tři bratři, ale ve skutečnosti snad mělo jít o dva bratry a jejich sestru, která pomník nechala postavit), zastávající v tehdejším městě posty vysokých úředníků a ovlivňující jeho chod po celá staletí. A na tomto konstatování nic nemění ani fakt, že Lucius Sergius Lepidus byl z nich tím nejdůležitějším a nejvýznamnějším – jednalo se totiž u tribuna a člena římských legií.

Tento římský oblouk, považovaný všeobecně za jednu z nejlépe dochovaných a nejkrásnějších historických památek v centru města, byl – zřejmě hned od svého dokončení – součástí městské brány Porta Aurea, která prolamovala pulské opevnění. Sloužil hlavně jako dekorativní prvek a je pravděpodobné, že minimálně tento vítězný oblouk (ale možná i celá brána) byl pozlacen. Celá brána i okolní hradby byly zničeny na počátku 19. století, kdy se město výrazně rozšířilo za hradební zdi.

Ještě předtím však toto místo přitahovalo svou podobou i atmosférou mnohé významné umělce. Dokonce i samotný velký Michelangelo si přijel pulskou Zlatou bránu namalovat a tento jeho nákres je dodnes chráněn jako oko v hlavě v muzejních sbírkách ve francouzském městě Lille. Jako druhý může být uveden známý irský spisovatel James Joyce, který ve stínu pulského vítězného oblouku – a na počátku 20. století – psal své básně, povídky i romány. Však také na terase kavárny dodnes sedí … i když už jen v podobě bronzové sochy.

Oblouk byl postaven v korintském stylu, ovšem se silným zastoupením pozdně helenistických – a zejména maloasijských – prvků a motivů zdobení. Nechybí však ani ornamenty orientální. Říká se, že vzhledem k tomu, že východní – a tedy vnější - část oblouku obyvatelé Puly běžně neviděli, zůstala víceméně nevyzdobena. Na západní – a tedy vnitřní – části oblouku se pak kameníci vrhli s o to větší vervou a vyzdobili ji více než bohatě. Většina návštěvníků si toho při zběžném pohledu ani nevšimne a ani autor článku tento fakt v žádném případě nezaznamenal jako do očí bijící.

Na tomto památníku jsou uvedena jména bratrů Lucia Sergia a Gnaea Sergia i jejich sestry Salvije Postume. Všichni tři také stavbu oblouku zaplatili. Reliéf na oblouku zobrazuje válečný vůz tažený koňmi. Základní „rám“ oblouku je tvořen mohutnými pilastry z velkých kamenných bloků, které jsou v dolní části rozšířeny a tvoří tak základnu celé stavby. Nad nosným obloukem vidíme třídílný architráv s vlysem a římsou. Původně obloukovou atiku završovali sochy všech tří Sergiů. Dnes zůstaly alespoň sloupové korintské hlavice nebo květinové vzory s akantovými listy a hrozny vinné révy. Vnitřní část oblouku je kazetová a zdobené velkými rozetami. Středový panel je ozdoben orlem, který - s roztaženými křídly – bojuje s hadem. Pozorný pozorovatel najde také vyobrazení delfínů, sfing, gryfů i okřídlených symbolů Vítězství.

U někdejší Zlaté brány se dnes nachází malé čtvercové náměstíčko Portarata, sloužící nejen k pořádání různých divadelních a koncertních akcí, ale hlavně jako známé místo setkávání.