Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Klášter
Jednou z mnoha výrazných sakrálních staveb, zdobících centrum chorvatského historického přístavního města Pula, je františkánský klášter s bazilikálním kostelem sv. Antonína Paduánského. Patří také k památkám nejznámějším, protože se tyčí téměř přímo nad zdejší slavnou římskou arénou. Díky této poloze a 45 metrů vysoké věži, která je nejvyšší stavbou Puly, považují mnozí návštěvníci tento – až strohý – neorománský kostel za pulskou katedrálu. A i když se jedná o památku určitě zajímavou a navštíveníhodnou, je to „jen a pouze“ novostavba z I. poloviny minulého století, jejíž spolupatronkou je sv. Tereza a která stojí v místech někdejší staré nemocnice.
Kostel byl postaven v rekordně krátkém čase jako příspěvek k oslavám 700. výročí úmrtí sv Antonína Paduánského. Jeho základní kámen byl položen v říjnu roku 1929 a k slavnostnímu dokončení došlo v listopadu o pouhé dva roky později. Jednalo se o trojlodní klášterní kostel benátských františkánů, kteří do Puly přišli v roce 1920, aby zde vedli sirotčinec (první františkáni ale působili v Pule již někdy ve 13. století a měli zde až do poloviny 19. století i svůj vlastní svatostánek). Projekt celého komplexu navrhl bezplatně bývalý městský architekt Guido Brass. Staviteli se pak stali Antonio Zima a Sebastiano Bianchini se svými firmami. A je zajímavé, že zmíněná zvonice měla být původně mnohem nižší, ale františkáni trvali na tom, že musí být viděn ze všech částí města.
Jak již bylo naznačeno, jako datace dokončení stavby, alespoň u kostela, bývá uváděn rok 1931. Až o rok později ale byla např. požehnána 175 cm vysoká socha sv. Antonína s Ježíškem, nacházející se v horní části zvonice. Poměrně malý, ale významný, klášter však byl dokončen teprve v roce 1935, chrámová mramorová dlažba roku 1936, apsida s oltářem sv. Antonína 1939 (v tomto roce také byla oficiálně předána františkánům farnost a je zajímavé, že až do té doby byla v rozlehlé Pule farním kostelem pouze zdejší katedrála) a oltář Neposkvrněné Panny Marie ještě o další čtyři roky později. Po politických změnách v bývaké Jugoslávii se klášter ocitl v nemilosti a italští františkáni byli přechodně přiřazeni k řádu sv. Jeronýma v Zadaru. Do „svého“ kostela však investovali i nadále. A tak se zde na konci roku 1961 objevili varhany, vyrobené lublaňským varhanářem Francem Jenkem, a v roce 1981 velká apsidová mozaika Krista Spasitele od akademického malíře Josipa Botteriho.
Další změny zde pak pokračují i na přelomu 20. a 21. století. V roce 1995 je postaven nový klášter na jižní straně kostela, roku 2000 je původní klášter přestavěn na pastorační centrum a současně se na klášterním náměstíčku objevuje socha sv. Antonína s Ježíškem od Lojzika Ulmana. V roce 2002 se mění uspořádání klášterního kostela; velká oltářní menza byla přesunuta dopředu, svatostánek do pravé boční lodi a do apsidy byla umístěna bronzová socha sv. Antonína od akademického sochaře Zdenka Cara z Crikvenice. Nové chrámové lavice pak pocházejí z roku 2003, vitrážová okna z roku 2004 a velká průčelní rozeta je ještě o rok mladší. A v roce 2005 byla také dokončena „elektrifikace“ systému obsluhy všech pěti zvonů, pocházejících z roku 1933.