Pula – klášter a kostel sv. Františka z Assisi (Crkva i samostan Sv. Franje)

Tento františkánský klášter s románsko – gotickým kostelem z roku 1314 patří bezesporu mezi nejzajímavější památky v celé Pule a jejím okolí. Nevelký klášterní komplex najdeme na západním svahu mezi pulským antickým fórem a horní středověkou pevností, tedy v místě, kde původně stávala raně – křesťanská bazilika sv. Jana Křtitele. Klášter zasvěcený svatému Františkovi z Assisi sice pochází z 14. století, ale františkánský komunita je v Pule zmiňována již o jedno století dříve. Celý klášterní komplex je poměrně jednoduchý a strohý, což je pro františkánský řád typické. Půvabný kostel byl vybudován v pozdně románském slohu, ale již s několika gotickými ornamenty. Vysoce ceněno je jemné opracování kamenných bloků, které tvoří zdi a které naznačuje velkou zručnost zaměstnanců stavbní huti, i hlavní chrámový portál, zdobený rostlinnými motivy. V interiéru pak vyniká krásný - vyřezávaný a zlacený – polyptych z II. poloviny 15. století.

Celý komplex byl postaven v souladu s „předpisy žebravých řádů“. To znamená, že kostel má typický obdélníkový půdorys i obdélníkové kněžiště. Zvonice stojí samostatně a vedle kostela se nachází klášterní ambit s dormitářem, kapitulní síní, refektářem a sakristií, která spojuje klášter s kostelním chórem. Zmíněný zlacený polyptych, sloužící jako hlavní oltář, připisují odborníci Vivariniho škole a je všeobecně považován za jednu z nejcennějších gotických dřevěných plastik na Istrii. Polyptych je tvořen centrálním vysokým reliéfem Panny Marie s Ježíškem a dvanácti postranními postavami světců. Vrchol polyptychu tvoří vyřezávané gotické plastiky.

Klášterní ambit pochází z 15. století a je raně renesanční, popřípadě pozdně gotický, ovšem s renesančními úpravami. V křížové chodbě i před vstupem do kostela najdeme malé lapidárium středověkých artefaktů a kopie istrijských středověkých fresek Jako významné jsou označovány rovněž nenápadné sluneční hodiny, nacházející se na kostelním průčelí.

Z baziliky, na jejímž místě klášter stojí, se zachovala pouze římská mozaika, nalezená po II. světové válce při rekonstrukci severního křídla kláštera, zničeného při bombardování spojeneckými letouny. A hned vzápětí se rozhořely spory na téma datace vzniku prvního pulského františkánského kláštera. Řádoví historici většinou obhajují rok 1241, popřípadě období ještě starší, díky čemuž by se nesporně jednalo o jeden z nejstarších františkánských klášterů na východním pobřeží Jaderského moře. V každém případě je středobodem tohoto kláštera kostel sv. Františka, jehož předchůdcem byla kaple, nacházející se zřejmě v místě současné kapitulní síně. Vznik původního klášterního komplexu je spojován se jménem řádového stavitele fra. Jakova z Puly, který stavbu dokončil zřejmě někdy na konci 70. let 13. století. Tento bratr se řadí k nejznámějším jménům, spojovaným s klášterem. Tím druhým je Teton neboli sv. Oton z Puly; německý františkán, který zemřel v roce 1241 a jehož ostatky jsou v kostele sv. Františka uloženy.

Zajímavá je ovšem i historie podstatně mladší. Za zmínku stojí např. fakt, že celý klášter byl později zrekonstruován, rozšířen a částečně také zbarokizován. Po napoleonských válkách byl – ještě na počátku 19. století – z kostela všechen barokní mobiliář odstraněn a vzácné umělecké předměty, včetně slavného pulského polyptychu, se přesunuly do nedaleké mariánské katedrály. Na své původní místo se slavnostně vrátily až po více než sto letech. V roce 1927 byl totiž halový klášterní kostel sv. Františka z Assisi znovu otevřen. A o dvacet let později dostal kostel – jako dar od města Puly - krásnou gotickou sochu Panny Marie s dítětem, která byla původně součástí mobiliáře benediktinského opatství s kaplí sv. Marie Formosy. Autorství sochy je přičítáno škole Mikuláše z Pisy a její datace byla určena na II. polovinu 14. století.

Vraťme se však ještě na počátek 19. století. Napoleonova armáda klášteru rozhodně neprospěla. Umělecké poklady zmizely a v roce 1808 se klášterní komplex změnil ve vojenská kasárna. Kostel se v té době stal skladem. Ani rakouští Habsburkové nebyli pro klášter vítanou záchranou. Sklad zde zůstal a došlo dokonce k částečnému zazdění krásného románského portálu. Teprve návrat italských františkánů kolem roku 1920 přinesl nejen očekávanou odbornou rekonstrukci kostela i kláštera, ale také jejich návrat k původní podobě. Díky tomu dnes tento pozoruhodný komplex, nacházející se na adrese Uspon sv. Franje Asiškog (č. 9) opět přitahuje pozornost mnoha návštěvníků tohoto překrásného přístavního města na chorvatské Istriji.

A ještě závěrečný informační pelmel. Vstup do komplexu kláštera je (velmi mírně) zpoplatněn. Horní část dvojpodlažního ambitu je pro veřejnost nezpřístupněna. Velmi oblíbenou atrakcí jsou místní želvy, přežívající spokojeně v klášterní rajské zahradě. K dispozici jsou toalety a zakoupit se dají rovněž pohlednice a některé další materiály.