Pulčín - krásná valašská dědina
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Vesnice
Myslím, že z národa turistického se dnes najde málokdo, komu by se při vyslovení jména Pulčín nevybavil v hlavě obrázek známých Pulčínských skal s překrásným okolím. Protiváhou skal je malebná dědinka Pulčín. Stojí na protějším odlesněném kopci a slouží jako vstupní brána hlavně poutníkům, kteří sem přijedou autem či na kole. Vesnička je umístěna na vysokém kopci a na všechny světové strany se z ní otevírá rozkošný výhled. a to nejen na celé jižní Valašsko, ale i na pohraniční hřeben Bílých Karpat. (Za ještě hezčím výhledem musíme na blízký kopec Obecnici). Jméno dědinky je pro někoho možná matoucí - kde by se tady, vysoko na kopci vzali pulci, že... však on ten původní název vesnice zněl Plučiny! Jmenovala se tak původní osada v hluboce zařezaném údolí pod Pulčínskými skálami, ale ve středověku spolu se sousední Zubrovkou zanikla. První stavení dnešního Pulčína vznikly na počátku 16.století, kdy se toto území opět vrátilo do vlídné náruče panství hradu Brumova a jeho chalupy ozdobily horizont kopce naproti skalám. Tato dědinka se také dlouho nazývala Plučiny, pak se ale přesmyčkou změnila na Pulčiny a až po I.světové válce název definitivně zkrácen na Pulčín. Obyvatelé zde nikdy neměli lehký život. Chudá políčka rodila s hrůzou tak akorát zemáky. Mnohem rozšířenější bylo pastevectví. Ale ani to k obživě nestačilo, a tak se museli otcové rodin vydávat za sezónní prací do "světa," především na Hanou. Někteří se ale do toho skutečného Nového Světa (do Ameriky) už nastálo přestěhovali. Pulčínští muži prosluli také zvláštním specifickým zaměstnáním - jako miškáři (zvěroklestiči) objížděli nejen české a moravské statky, ale dostali se až do Ruska a do Polska. Pro představu, na jaké úrovni se tady asi žilo: dnešní silnička, stoupající ze soutěsky Lomensko nahoru do dědiny, a která je dosud lemovaná starými patníky, byla vystavěna až v období II.světové války! I tak se ale ráz vesničky měnil jen pomalu, jak jsem mohl sledovat od svých 14 let, kdy jsem Pulčiny "objevil." V současnosti proměna obce probíhá skoro mílovými skoky: zatímco za "komančů" obyvatelům sloužila jen prodejna Jednoty, spojená se sousední hospodou, po převratu přibylo občerstvení u pana Žúrka. Zároveň se bývalá hospoda změnila na Western Saloon u Willyho a v současnosti přibylo na samém konci Pulčína směrem ke skalám nové pohostinné zařízení Stodola. Vedle ní stojí zbrusu nový penzion a v bývalé škole návštěvníci naleznou dokonce Infocentrum.
My se ale vrátíme zpět k domorodcům. Až do 50. let minulého století byla totiž populace dědiny mnohem větší, ale pak velká část z nich podlehla náboru k osidlování pohraničí. Ke cti Pulčiňanů nutno uvést, že nebyli zlákani vidinou úrodných polí a vinic na Znojemsku, ale oni se vydali dosídlit podhůří hor v Sudetách a stali se novými obyvately Bukovic a Velkých Losin. (Takže jenom vyměnili ty svoje "hory" za poněkud vyšší a větší kopečky v Jeseníkách.) Jak už jsem psal, domorodci žili ve velmi těžkých životních podmínkách, ale díky své odlehlosti byli jakžtakž chráněni v dobách nepřítelských vpádů z Uher. Dědina sice v té době dvakrát vyhořela, ale obyvatelé se spolu se svým dobytkem a majetkem vždy stačili včas ukrýt do bludiště skalních měst na Hradisku. Ten definitivní zánik hrozil Pulčínu na konci II.světové války, kdy byl Pulčín a prostor od skal až ke Zděchovu kvůli podpoře partyzánů Němci podminován. Ničivé explozi se podařilo zabránit a dědina zůstala zachována. Ne ale životy šesti Pulčiňanů, které ustupující Němci odvlekli neznámo kam... a po válce pak také některých návštěvníků Pulčínských skal, kteří v této oblasti - až do jejího odminování, přišli o život!
Dnešní Pulčín tedy neobývají jen starousedlíci, ale čím dál větší podíl populace tvoří chalupáři a vlastníci objektů odjinud. I když dědinka nemá kromě kapličky žádnou další historickou památku, cítí se tady návštěvník téměř jako v živém skanzenu - všechny domy v obci se mohou totiž opravovat a přestavovat jen ve stylu původních roubených stavení. A tak je dnes procházka nejvýše položenou valašskou dědinou velice bohatou pastvou pro oči. Kromě všelijakých valašských dřevěnic a upravených zahrádek, se nám odevšad odkrývají výhledy na okolní krajinu - /šak také kdosi kdesi napsal, že Pulčín má nejkrásnější okolí na světě!/ A od konce dědiny vás čeká pohled na zdejší atraktivitu největší - Pulčínské skály, bývalý ráj tuláků a trempů, dnes část NPR Pulčín-Hradisko...