Loading...
Turistické cíle • Skalní útvar
Všichni jistě dobře znáte některou z pověstí o vzniku Čertových skal u Lidečka. Jednotlivé verze se od sebe sice liší, ale mají společného jmenovatele a autora tohoto neobvyklého stavebního díla - zástupce samotné říše pekelné - rohatého čerta. Ale ruku na srdce, vážení, opravdu si myslíte, že tato kolosální a naprosto jedinečná (150 m dlouhá a více jak 20 m vysoká) skalní hradba je dílem jednoho jediného raracha?!? Na to, aby čert dodržel stanovenou lhůtu stavby a stihl její kolaudaci ještě před rozedněním, k tomu nestačily veškeré čáry a kouzla jednoho jediného, i když schopného jedince, ale zřejmě k tomu musel mít celou tlupu rohatých pomocníků. Proto také nesmíme slepě věřit všem bajkám a pověstem, protože se v nich najdou vždycky nějaká ta "ale"... Po prohrané sázce, kdy se čertům nepodařilo zahradit tok Senice, byli nejspíš tito za trest ponecháni nějaké to století na zemi a museli si proto najít místo k dočasnému přebývání. Zalíbily se jim rozeklaná skaliska, připomínající kulisy romantické hradní zříceniny. Toto místo bylo dokonale ukryto zvědavým lidským zrakům a přitom se nenacházelo daleko od lidských obydlí, kam čerti po setmění vyráželi na noční směnu... a také od slují na kopci Zámčisku, ukrývajících tajné vchody do pekla. (Co kdyby jim Lucifer nějakou tu desítku let odpustil, že??) Jak plynul čas, čertiska se odtud vytratili nazpět do teplého peklíčka a zůstaly po nich jen skály, tyčící se nad hlavním údolím Pulčínského potoka.
Nedávno byla rozsáhlá stráň nad potokem odlesněna a tak je dnes Čortův hrad - ( to prosím není překlep, vzpomeňte si na film Tajemný hrad v Karpatech a na "horáckou" mluvu starce, vyprávějící příběh právě o Čortově hrádu) - zpřístupněn zrakům turistů, procházejících po modré značce údolím vstříc hlavním Pulčínským skalám. Těm z vás, kteří se nechají zlákat výrazným chodníkem, viditelným nad soutokem potoků, stačí přeskákat přes umělý panelový brod v hlavním potoce Pulčiňáku a krátce vystoupat prudkým svahem ku skalní hradbě, pod níž se válí také několik bizarních balvanů a skalek. Věřím, že ani jedna romantická duše nebude zklamána, protože teprve při pohledu zblízka vynikne krásné defilé skalních stěn a také věží, připomínajících bašty středověkého hradu. Čertů se dneska na těchto místech nikdo bát nemusí, žádného tu už v dnešní době nepotkáte, i když tu - pravda, občas straší horolezci...
Sucharům se tyto skály jeví jinak: namísto romantické kulisy hradní ruiny tu vidí členitou stěnu pískovcového mrazového srubu. Z mateřského lesního svahu se snaží oddělit několik skalních věží, Vysokých až 11 m, ale toto úsilí je prozatím teprve v polovičním stádiu pokusu a tak jim to bude asi ještě nějaký ten "pátek" trvat... Skalní stěna dosahuje délky přibližně 40 m a po jejím temeni stoupá pěšina, pokračující odtud po hraně hřebene k dalším skalním útvarům v okolí. Tento největší mrazový srub, který jsem nazval "Čortovým hradem," není jedináčkem, ale má dva bratříčky. Vpravo od něj se za shlukem balvanů a kamenů, ale už v ochranném stínu jehličnatého lesa, nachází skalnatý hřeben, měnící se pomalu ve skalní hradbu. Za shlukem balvanů je skupina mrazových srubů ukončena výrazným skalním výchozem, jehož hlavní stěna je tvořena jedinou pískovcovou lavicí a která se našim zrakům může jevit jako malá skalní Kazatelna. Největší výška prostředního mrazového srubu činá 8 m a Kazatelny 6 m. Celková délka všech skalních útvarů - od malého tábořiště u potoka, k němuž klesá poslední skalka ve strmém svahu pod "Kazatelnou," až na konec stěny "Čortova hradu," dosahuje délky více jak 100 metrů.
Ke skalám se lze ještě snadno dostat od skály Sýkorky u prudké zákruty silničky, vedoucí nad soutokem potoků do obce Pulčín. Tady stačí z ohybu cesty seběhnout po vyšlapané stezce dolů k oběma vodním tokům a odtud nich vidíme ke skalám stoupat vyšlapaný chodník.
(Závěrem bych chtěl dodat, že jsem si název skal vymyslel - kdysi dávno se jim prý říkalo Kršle).