Rakovník
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Město
Rakovník leží ve Středních Čechách, jihozápadním směrem od Kladna. Město se rozkládá u západního okraje chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a pod vrcholky kopců Rakovnické pahorkatiny. Východním směrem od města se rozprostírá les a západním směrem můžeme kromě lesů vidět ovocné sady a severozápadním směrem také rozlehlé plochy chmelnic. Nedaleko jihozápadního okraje města bylo vybudováno nevelké letiště. Nedaleko východního okraje města je vybudováno několik menších rybníků a Bartoňský rybník slouží jako přírodní koupaliště. Rakovníkem prochází značená cyklistická trasa, po které se můžeme jihovýchodním směrem vydat k hradu Křivoklát. Město je výchozím bodem několika značených turistických tras, po kterých se můžeme vydat do oblasti výše jmenovaných pohoří.
Historie
Již ve 12. století tu byla slovanská osada, která byla součástí panství Křivoklátu. První písemná zmínka o osadě je z roku 1252. V roce 1286 byl Rakovník králem Václavem II. povýšen na město. V roce 1588 nechal císař Rudolf II. povýšit Rakovník na královské město s řadou privilegií. V 16. století se město rozkvétalo a začala se rozvíjet řemesla. V Rakovníku byl v roce 1460 založen pivovar. Rozkvět města ukončila třicetiletá válka. V roce 1636 město vyhořelo a další požáry ničily město také v druhé polovině 18. století. V důsledku těchto událostí rozvoj města stagnoval. K dalšímu výraznějšímu rozvoji města došlo v 19. století. V okolí města se těžilo uhlí a ve městě byla zahájena výroba keramiky a byla založena výroba mýdla a zpracování tuků. K rozvoji průmyslu ve městě velmi přispělo vybudování železniční trati v roce 1871. V roce 1833 se v Rakovníku začalo vyučovat na první reálné škole v Čechách. Nejvýznamnějším učitelem školy byl historik a spisovatel Zikmund Winter ( 1846-1912). Historické centrum města je městskou památkovou zónou. V Rakovníku se dochovaly části opevnění města s baštami, pocházející ze 16. století. Z původních vstupních bran se dochovaly dvě a to Pražská postavená v roce 1516, která prodělala rekonstrukci v roce 1903. Druhá z bran Vysoká pocházející z roku 1519 až 1524 byla rekonstruovaná v roce 1905 až 1906. Brána byla zpřístupněna veřejnosti a z jejího Ochozu je velmi pěkný výhled na město. Druhé dvě vstupní brány byly rozbořeny v roce 1837. Na protáhlém náměstí je barokní budova radnice s věží pocházející z roku 1734 až 1738. Většina domů na námětí jsou renesanční či barokní s gotickými jádry. Ve středu náměstí stojí Mariánský sloup zdobený sochami světců zhotovený v roce 1749 až 1750. Gotický kostel svatého Bartoloměje pochází z 15. a 16. století, ke kostelu přiléhá pozdně gotická zvonice. V sousedství kostela je bývalý klášter cisterciáků postavený v letech 1771 až 1781. V dnešní době je v objektu instalována muzejní expozice. V severní části města je část ghetta s renesančním Samsonovým domem, který je zdobeny sgrafity a nedaleko něj je barokní synagoga pocházející z roku 1763. Nedaleko východního okraje města najdeme židovský hřbitov, který byl založený v roce 1635. Zajímavý je hřbitovní Kostel Nejsvětější Trojice postavený v letech 1585 až 1586, který má zajímavou dřevěnou gotickou zvonici. Na západním okraji města stojí gotický kostel svatého Jiljí.
archeologické nálezy
chrám sv. Bartoloměje (1352)
zbytky městského opevnění (1588)
sousoší Panny Marie (1749)
Kamenná panna
muzeum
Jiný název objektu Rakonitz, Racona, Rokytno
Jak archeologické nálezy z městského katastru prokázaly, prvotní osídlení místa proběhlo někdy v době kamenné, ale mnohem výraznější nálezy svědčily pro osídlení ve 3. století př.n.l. Z této doby se dochovaly četné nálezy svědčící o dlouhodobém pobytu Keltů, kteří zde založili i menší hradiště, jehož skromné pozůstatky se nacházejí severně od města u silnice na Lišany. V místě původní osady Rokytna, dokládané již v roce 1119, bylo ve 13. století založeno královské město, které je prvně zmiňováno v roce 1252. Město se zvolna rozvíjelo a později sem byla přenesena správa celého regionu. Rozvoj města trval až do období husitských bouří, kdy došlo k jeho celkovému vyplenění. K dalšímu rozvoji dochází až koncem 16. století. Toto období bylo ukončeno 30-ti letou válkou. K opětovnému rozvoji dochází až v 19. století a zejména po roce 1871, kdy byl Rakovník napojen na tzv. Buštěhradskou dráhu. Věnujme se teď již městským památkám, z nichž nejvíce vyniká Chrám sv. Bartoloměje, který vznikl na místě původního románského kostela sv. Mikuláše. K výstavbě chrámu došlo v polovině 14. století a byl budován po jeho zbytek. V roce 1422 vyhořel a obnoven byl až v roce 1471. Později byl přestavěn do barokní podoby, která zmizela až při neogotické přestavbě v závěru 19. století. Z dalších církevních staveb uveďme již jen Kostel Nejsvětější Trojice z poslední čtvrtiny 16. století, kostel sv. Jiljí z roku 1487, kapli sv. Rocha z roku 1776 a kapličku sv. Jana Nepomuckého. Mimo jiné zde nalezneme i dvě zvonice a několik soch světců. Zajímavé jsou i zbytky městských hradeb z 16. století, které byly zdevastovány v 19. století a do dnešní doby se dochovaly jejich velmi nepatrné zbytky a hlavně dvě brány označované jako Vysoká a Pražská. V městě se také nachází zbytky původní židovské zástavby včetně synagogy z roku 1792. Již jen náznakově si povšimněme cisterciáckého domu z roku 1771, radnice z roku 1738, budovy reálky a dvou kamenných rozcestníků. Necelý 1 km severním směrem od města se nachází kámen, považovaný za menhir, který bývá nazýván Kamennou pannou. Mezi zajímavými osobnostmi města si nemůžeme nepovšimnout známého spisovatele Zikmunda Wintera a neslavně proslulého pátera Koniáše, který zde jistou dobu působil. Z památných stromů uveďme jen 2 jinany dvoulaločné stojící v blízkosti Chrámu sv. Bartoloměje a alej složená převážně z lip, čítající více jak pět stovek stromů u Rakovnického potoka. Město je také známo svou výrobnou mýdel, keramických obkladů. Rakovník, ležící na okraji CHKO Křivoklátsko, je křižovatkou několika TZN. Červená TZN odtud vychází ve třech proudech. Jihozápadní proud vede do Lubné a Krakovce, jihovýchodní proud míří přes Pustověty do Křivoklátu a severovýchodní proud zavede turistu na vrchol Louštína. Modrá TZN vede kol zřícenin Hlavačova k poslední uvedené červené TZN. Zelená TZN vede západním směrem přes Senomaty a další lokality do vzdálené Jesenice. Její severní proud míří přes Olešnou do Krupé.