Ramzová – Kamzík na Čerňavě

Už nějakou dobu (přes dva roky) vítá na přestupní stanici lanovky z Ramzové na Šerák kamzík. Znalci poměrů ví, že stanice se nazývá Čerňava podle názvu nedaleké kóty (1103 m).

Nějakou dobu jsem ze Šeráku (nebo nahoru) nešel (asi 2014), tak při ranním sledováním Panoramy na TV mě hlodala myšlenka, cože je to za konstrukci, která bývý v kameře vidět. Připadalo mi to trošku jako nějaký vlek (on tam o kus dál i je), případně pozůstatek zrušené dvousedačky.

V podstatě ta druhá možnost je vlastně pravdivá. Záhadný artefakt je totiž umístěn na zbytku betonového základu už snesené dvousedačky (ona je přemístěná k vrcholu Šeráku). Současná čtyřsedačka z Ramzové je totiž na druhé straně sjezdovky a tak i stavby na Čerňavě se poněkud proměnily.

Betonový pozůstatek je tak zkrášlen kovovou, přesněji ocelovou sochou kamzíka v silně nadživotní velikosti. Samotné díl měří bezmála 2 m (198 cm). Jak známo, kamzíci nejsou v Jeseníkách zcela původní (pomineme-li doby meziledové). Současná populace vznikla jejich dovezením z Alp začátkem 20. století. Kamzíci byli původně vysazeni v okolí Pradědu (u Sutí), po několikaleté aklimatizaci v oboře pak volně vypuštěni. Za více než sto let se jejich stav rozrostl na úctyhodných více než 1000 kusů. Počet ovšem už začal příliš ohrožovat některé vzácné biotopy hor (hlavně Velkou kotlinu). Ochranáři dokonce vznesli myšlenku, že kamzíci by měli být z hor odstraněni = vyhubeni, čili vystříleni. Proti tomu se na druhé straně ale postavila méně odborná i neodborná veřejnost. Lidé si na kamzíky zvykli (nakonec zas tak často k vidění nejsou), kdo má štěstí, občas skupinku horských koz potká a zážitek je to příjemný. Nakonec bylo rozhodnuto v Jeseníkách kamzíky ponechat, byť v regulovaném množství. Po regulovaném odstřelu v prvním desetiletí 21. století je snaha udržet stav kamzíků na počti 200–300 kusů (asi 200 dospělců, kolem 50 mladých). K určitému přemnožení dopomohla i absence větších predátorů, kteří by stav spoluregulovali. Naštěstí se, byť pomalu, vrací rys, sporadicky kolem putoval i vlk, takže kamzíci z hor nezmizí.

V současné době se kamzíci vydávají i do relativně vzdálenějších míst. Ač se povětšinou zdržují v okolí Pradědu (hlavně na velké hřebenovce), doputovali i k Ramzové a podle vyprávěného svědectví už nějaký kamzík loudil pamlsky u Stříbrnic, tady už pod Kraličákem.

Abychom neopomněli samotnou sochu, na Čerňavě je k vidění od 21.5.2015. Autorem je umělecký kovář Radomír Bárta ze Sebranic. Dílo vznikalo nejprve jako zmenšený model, na který se vyznačí jednotlivé díly, které se tvarují z nerezového plechu. Ty se za tepla vyklepávají do požadovaného tvaru a po té svaří pod argonovou atmosférou. Konečné dílo se pak muselo chemicky vyčistit a v plamenech pak získal zlatohnědou konečnou barvu.