Turistické zakončení letního času (Ramzová, Čerňava, Jiřího chata na Šeráku, Obří skály a Vražedný potok)

Kam a jak jedeme?

Bez ohledu na to, jestli je někomu sympatičtější letní nebo zimní časování našeho života, bývá dobrým zvykem jejich přechodovou změnu oslavit nějakou tou turistickou aktivitou. Jednou z možností je spojit příjemnou a známou horskou chatu, pozoruhodný skalní útvar a něco málo k tomu přidat jako bonus. Tuto variantu lze zvolit například v Jeseníkách a nemusí se vždy jednat ani o okruhovou trasu přehnaně dlouhou. S jistým převýšením ve stylu nahoru – dolů se ovšem musí počítat vždy.

V našem případě jsme zvolili dopravní kombinaci auta, sedačkové lanovky a pěškobusu. Lanovku je ovšem možno vynechat a auto lze bez nejmenšího problému nahradit například vlakem. S tím jsme si, koneckonců, již před Ostružnou tak trošku „zazávodili“, protože ranní spoj byl turisty dosti přeplněný a my pak nechtěli u lanovky dlouho čekat. Ta měla jezdit podle všech dostupných informací od 8,30 hod., ale spustili ji až o 30 minut později. V té chvíli nás tam bylo kolem dvou desítek (parkoviště bylo také příjemně volné a dalo se vybrat i relativně stinné místo), přičemž dva lidé vyrazili pěšky, čtyři jsme se zbavili pouze prvního nepříjemného – nebo spíše nudného – výstupu a nechali se dopravit na Čerňavu, všichni zbylí si jeli až na Šerák „jako páni“.  Zatím bylo dosti chladno a vzhledem k volbě ještě stále letní varianty oděvu jsem na lanovkové sedačce nejednou lehce zalitoval toho, že placka se slivovicí zůstala doma. Slavný Schelingerův „Sníh a mráz“ jsem si také raději nenotoval, protože bohatě stačil ten „stín a chlad“ …

Za čím jedeme?

Po výstupu na Čerňavě jsem zcela zapomněl na pozdravení známé lesknoucí se skulptury kamzíka a hned jsme vyrazili vzhůru, tedy směrem k vrcholu Šeráku. Přece jenom bylo potřeba se po jízdě rychle zahřát a užít si výhledů dříve, než se všechny jesenické turistické chodníčky zcela zaplní lidmi. V této lokalitě a v tomto čase i počasí se s tím prostě počítat muselo … a nakonec jsme opravdu zažili i onen pověstný Václavák.

Cestou po kombinaci červené a modré TZ, vedoucí z Čerňavy (1109 m) na Šerák (1351 m), to ještě šlo, dokonce i na Koňské vyhlídce jsme byli sami, ale kolem Jiřího chaty a v jejím interiéru snad pobývala půlka křesťanské části Evropy. Asi chtěli všichni vidět, jak tato 120 let stará kamenná chata vypadá po nedávné rekonstrukci. Nebo zatoužili zkontrolovat, jestli je zdejší dřevěný kamzík hodně podobný tomu čerňavskému, „plechovému“. Nejspíš ale - stejně jako my - pouze využili krásného počasí. V každém případě sem ale proudily davy turistů ze všech možných – a někdy snad i nemožných – stran.

Po nabrání sil v restauraci a krátké procházce (po žluté TZ) k vrcholu Šeráku jsme se vydali ve směru na Obří skály. Ty se nacházejí v nadmořské výšce 1082 m, takže nás čekala zelená TZ i poměrně prudký – a místy docela nepříjemný – sestup. Davy houstly, kolena začala proti profilu trasy lehce protestovat, ale odměnou nám byl krásný a skutečně rozsáhlý skalní útvar, který cílem našich výletů nijak často nebývá. Jedná se vlastně o až 16 m vysoký mrazový srub tvořený svorem. Skály mají tři části a rozhodně stojí za delší zdržení a podrobnější průzkum. Díky těmto kamínkům jsem poměrně rychle zlikvidoval veškeré volné místo na paměťové kartě zrcadlovky a závěrečnou část musel – až na pár násilně uvolněných výjimek – dokumentovat pouze za použití mobilního telefonu.

Z Obřích skal jsme pak pokračovali po zelené TZ až do Ramzové. Nejzajímavější část vedla údolím Vražedného potoka, na kterém stojí za zdržení nejen různé kaskády a drobné vodopády, ale zejména historické přehrážky, které se zde začaly budovat již v roce 1908. A jestliže Obřím skalám dali jméno přerostlí Američané (konkrétně soutěživý obr Amík), zde to byli Švédové, kteří v těchto místech v době Třicetileté války povraždili skrývající se místní obyvatele.

Po návratu do Ramzové jsme se opět ocitli ve výšce 760 m i na historické zemské hranici Moravy a Slezska. Auto jsme na totálně přeplněném parkovišti našli nepoškozeno (o pár týdnů později to už před panelákem tak úplně neplatilo) a mohli se tak přes Brannou, Hanušovice a Lužnou vydat zpět do rodného města. Jen tradiční závěrečnou tiskovku jsme museli z Koupáku, který se rekonstruuje, přesunout do hospůdky Basa.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možností k doplnění kalorií i k ubytování je zde relativně dost, ale jsou omezeny pouze na Ramzovou a Jiřího chatu na Šeráku. My spojili chatovou restauraci s malou svačinkou na Obřích skalách. Je třeba si ovšem uvědomit, že na Šeráku bývá hodně plno a ceny zcela neodpovídají meníčkům dole v údolí. Na druhou stranu je nutno dodat, že zdejší obsluha je mile příjemná (nebo příjemně milá?), ochotná, půvabná (v tomto případě posuzuji jen ženskou většinu personálu) a neuvěřitelně rychlá (platí beze zbytku).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: krásné počasí, velmi příjemně prožitý den v nádherné jesenické přírodě, obsluha na Šeráku … zkrátka a dobře se naše letošní turistické rozloučení s letním časem vydařilo po všech stránkách

Nelíbilo: odpustil bych si bolavé koleno, davy lidí a některé neatraktivní úseky cesty … ani jednoho však naštěstí nebylo nesnesitelně mnoho

Pozitiva v tomto případě jednoznačně převažují a dá se s klidným svědomím konstatovat, že tato lokalita patří k tomu nejatraktivnějšímu a nejpřístupnějšímu, co naše nejkrásnější hory nabízejí.

Ostatní informace

Lanovka Ramzová – Čerňava:  80,- Kč / osoba

Jiřího chata na Šeráku – polévka, pečivo, pivo (samozřejmě, že tady to musí být hanušovický Šerák), rum (pochopitelně Božkov), turistická vizitka nebo pohledy: cca 200,- Kč / osoba

Další náklady: doprava, závěrečné posezení v Base