Rapotín – Starokatolický kostel
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Kdo projížděl jednou z hlavních uliček v Rapotíně, konkrétně tou s názvem Družstevní; je to ta u bývalého obecního úřadu k farnímu kostelu; nemohl si nepovšimnout poněkud záhadné stavby. Poněkud nevzhledný barák s věžičkou by někomu připomněl nějakou nepovedenou hasičárnu. Ve skutečnosti jde ovšem o stavbu liturgického určení.
Koncem 19. století se i v okolí Šumperka sjednotili věřící, kteří neuznávali dogma o papežově neomylnosti. Na druhé straně se příliš nechtěli odlišovat od učení katolické církve, nicméně časem přejali i myšlenky protestantismu (odmítnutí poutí a procesí, celibátu, uctívání svatých apod.). Mše sloužili starokatolíci v mateřském jazyce, tehdy v pohraničí tedy němčině. V Šumperku se konala první starokatolická bohoslužba v r. 1899, brzy vznikly i filiální obce v okolí, mj. v Červené Vodě a Rapotíně. Členové obce si jižně od farního kostela postavili vlastní modlitebnu v roce 1904. Nejedná se o nijak honosný objekt, původně šlo o obdélníkovou stavbu s jednou velkou místností pro asi 100 lidí. První mši sloužil farář Karl Erhard. Výraznější proměnou prošla stavba v roce 1925. Přístavbou polygonálního závěru s kněžištěm a zvonice nad ním stavba získala svoji dnešní podobu, která by kostel nakonec mohla připomínat. Změna poměrů po 2. světové válce a odsun původního obyvatelstva způsobily úpadek církve na Šumpersku. Kostel ztratil využití, nicméně v majetku starokatolíků zůstal do 90. let 20. století. Po prodeji do soukromých rukou je využíván víceméně jako skladiště haraburdí. Z výzdoby a zařízení kostela se asi příliš nedochovalo, náhledem přes škvíru v bednění oken můžeme zjistit, že stavba má plochý strop. S určitou dávkou fantazie můžeme rozeznat zbytek výzdoby v jakýchsi polosloupech na stěnách bývalé svatyně.