Rapotín – Zastavení Čarodějnické cyklotrasy č. 5

Severní oblast dnešního Olomouckého kraje (ale i sousedního Moravskoslezského) koncem 17. století zasáhla poměrně masivní vlna honu na čarodějnice. Ač od té doby uplynulo více než 300 let, dodnes se na tyto ne zrovna veselé události vzpomíná. Přiznejme si, že se sice o tuto skutečnost nemalou měrou zasloužil spisovatel Václav Kaplický s románem Kladivo na čarodějnice a ještě větší „popularitu“ pak přidal stejnojmenný film Otakara Vávry.

Každopádně je tak v obecném povědomí znám fakt, že v 70. a 80. letech zmíněného 17. století v tehdejším panství Velké Losiny a posléze v okolí Šumperka bylo zprovozeno ze světa asi 104 domnělých čarodějů a čarodějnic. Před časem vznikl projekt Čarodějnické cyklostezky, která spojuje jednotlivá místa spojená s těmito procesy. Na území Olomouckého kraje se vlastně jedná o dvě Cyklotrasy (jde o volně vytýčené Cyklotrasy po stávajících komunikacích, většinou okresních silnicích). Severní větev je položena na území okresu Jeseník a vlastně spojuje města Zlaté Hory a Jeseník. Má to svou logiku. Na dnešním Jesenicku se rovněž konaly obdobné hony, vlastně daleko důkladněji, tam se oběti počítají minimálně na 200, jen je žádný romanopisec nezaznamenal.

Zlaté Hory zde mají důležité místo – odtud pocházel slovutný pán Heinrich Franz Boblig von Edelstadt (neboli Jindřich František Boblig z Edelstadtu (či Cukmantlu). Zde započala jeho kariéra soudního inkvizitora.

Na jižní straně Jeseníku pak činnost tohoto pána vyvrcholila. Tuto etapu mapuje větev Čarodějnické Cyklotrasy od Vernířovic do Mohelnice. Pátou zastávkou Cyklotrasy najdeme u závěru kostela Panny Marie v Rapotíně. Pomníček je vyhotoven v obdobném duchu, jako většina zastavení cyklotrasy. Jde o kamenný blok s osazenou deskou s textem. Ten nás seznámí s faktem, že z Rapotína pocházelo celkem sedmo obětí fanatického tmářství. Pomníček je zasazen do prostranství s malým parčíkem, které vlastně tvoří neoficiální ale hlavní rapotínskou náves. Prostranství nese hrdé označení Náměstí Svobody, ač tedy je Rapotín jen vesnicí.

Tak se alespoň rozhlédneme, co tu je ještě k vidění. Všemu dominuje závěr zdejšího novogotického kostela (1874). V těsné blízkosti vidíme pískovcový sloup se sochou Panny Marie. Datován rokem 1876, tedy po stavbě kostela. Podle nápisu jej nechal postavit jistý Johann Winter (jedny Winterovi z Rapotína znám…).

V upraveném parku najdeme studnu s nově osazenou mříží a ještě opodál jednu z nejstarších místních památek, pozdně barokní kapli sv. Michala (1775).

Při zastávce u pomníčku se jistě přikrade myšlenka, cože vedlo i relativně vzdělané lidi k přesvědčení, že existují nějaké čarodějnice a temné síly, které je nutno hubit. Ale když si to nakonec promítneme do dnešní doby, kdy přeci jen bysme měli být (lidstvo) vzdělanější, nakonec zjistíme že od 17. století jsme žádný valný pokrok neučinili. Sice neupalujeme čarodějnice, ale doba nedávná byla v četnosti vraždění a zabíjení daleko výkonnější, obětmi nemuseli být nutně zplozenci pekel, ale stačil jiný světonázor, špatný původ a bůhví co ještě. Nakonec není to dlouho co i v Evropě se zase zabíjelo jedna radost. A Střední Východ či Afrika zase tak daleko není a přiznejme si, že bojovníci z těchto končin se ohánějí taky záštitou jakýchsi nadpřirozených sil...