Rašovice (Úštěk)

Ohledně původu názvu této obce se teorie o jeho vzniku rozcházejí. Původní německé pojmenování Raschowitz nejspíše vzniklo od příjmení Rasche, které bylo vytvořeno ze slova "rasche", což znamená rychlý, čilý či hbitý. Je však možné, že ve skutečnosti je jeho základem staročeské slovo Rašě čili Rachova nebo Rašova ves. Když se podíváme do knihy "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř" od prof. Antonína Profouse, tak se dočteme následující: "4. Rašovice, Raschowitz (lid. Roš), ves 4 km jv. od Úšťku: 1552 na zámku Helffenburku s mčkem Lizobedly (= Blíževedly) .. na vsi Rassowiczych, Kalowiczy (!), AMV. -kop. 51/39ʼ; 1581 uvázati se v zámek Helffenburgk .. ves Naczkowicze, ves Rassowicze, DZ. 89 N 25; 1654 Rassowicze, BR. 16/72; 1720 a 1787 Raschowitz, Müller a Schal. V, 287 (Hft Libeschitz oder Ausche); 1833 Hft Liebeschitz: Raschwitz, Raschowitz 1/4 St. s. von Schönborn, Som. I, 342." S tím je však v rozporu text na webu města Úštěku, kde se píše:

"Rašovice

Jedná se o velmi starou obec, první zmínka o ní pochází z roku 1250. Později ji nacházíme v písemnostech jako součást panství hrádeckého. Roku 1591 koupili Rašovice úštěčtí Sezimové, Rašovice zůstaly na všechny další časy s Úštěkem spojeny. Roku 1680 postihla obec morová nákaza. V době něco přes 100 dnů oplakávaly Rašovice přes 30 mrtvých. Roku 1780 byla ve vsi 52 stavení, o 40 let později 48 stavení s 256 obyvateli. V době předmnichovské republiky bylo v Rašovicích 69 stavení s 290 obyvateli. V roce 1945 bylo z 62 popisných čísel osídleno jen 30. V současné době mají 41 obyvatel."

Jistě víme to, že ves náležela k panství Hrádku, známého dnes jako Helfenburk a od dávných dob se na zdejší silnici od Prahy vybíralo clo. Roku 1579 se dostala před chomutovské městské právo zdejší šafářka, která byla obviněna z čarodějnictví, odsouzena a zahrabána do země. V roce 1591 ji od Jáchyma Malcána na Milíči a z Pencelína koupil Jaroslav Sezima z Ústí. Po roce 1623 došlo k jejich konfiskaci a císařem byly přiřčeny liběšickým jezuitům. Roku 1680 zasáhla ves morová epidemie, přičemž morový hřbitov byl zřízen na kopci Borek (též známý jako Borka; podle dobových německých pramenů však vznikl již v roce 1632, kdy zanesli mor do kraje švédští vojáci). V září 1778 došlo u vsi k boji s pruskými vojáky. Kontrakt o vykoupení se z roboty s liběšickým panstvem ze 7.-8. října 1784 (něm. Robotabolitizions- und Mayerschafts-Verstückungs-Kontrakt) podepsal za ves rychtář Franz Linke. Roku 1839 došlo ke zřízení zdejší jednotřídní školy. V roce 1843 měla ves 48 domů a 244 obyvatel.

Roku 1849 se staly Rašovice samostatnou politickou obcí. 8. února 1874 došlo k hádce mezi výměnkářem Franzem Wieslichem a jeho 22letou dcerou Antonií, která vyvrcholila tím, že strhl ze stěny pušku a střelil jí 8 broků do zad. V roce 1881 došlo k výstavbě nové školní budovy. Roku 1883 vznikl SDH. 24. srpna a 10. září 1893 zasáhla Rašovice a okolí Helfenburku velká vichřice, jež způsobila řadu škod. V roce 1899 došlo k založení spolku vojenských vysloužilců (něm. Kameradschaftsverein gedienter Soldaten). Roku 1907 si obyvatelé spolu s Kalovicemi vybudovali zařízení na sběr pramenů v údolí pod nedalekým Hrádkem. V roce 1910 měla obec 71 domů a 313 obyvatel, z toho její osada Krásná Studánka (něm. Schönborn) měla 14 domů a 43 obyvatel. V květnu téhož roku zde spáchali sebevraždu něšťastní milenci - 21letý stavební technik a nejstarší syn obecního starosty Franz Stiebitz a 21letá dcera domkáře Marie Billichová. Počátkem 20. století tu působili tito živnostníci: střešní vazač a tesař Franz Müller; řezník Anton Mai; hostinský Franz Tischer; hostinský a obchodník smíšeným zbožím Josef Führlich; kovář a podkovář Josef Kirpal; obchodník zemědělskými plodinami Franz Hautke; obuvník Josef Köcher; kolář Josef Klimt; pokrývač Franz Köcher (Schönborn) a zdejší statek náležel liběšickému velkostatku a jeden měl v pachtu Josef Pohl. Z front 1. světové války se nemělo vrátit 17 místních mužů, z nichž jsem však dohledal pouze 8 (Josef Ducke, Raimund Ducke, Franz Günther, Ernst Hautke, Franz Karl Köcher, Rudolf Steinitz, Franz Vetter, August Walter).

V roce 1928 došlo k vybudování pomníku padlým v 1. světové válce. V letech 1938-1945 byly Rašovice součástí Třetí říše. 10. května 1945 vstoupili do obce příslušníci polské 2. armády. Po osvobození došlo k odsunu zdejšího německého obyvatelstva. 6. května 1946 vzniklo Zemědělské strojní družstvo, které bylo zapsáno do společenstevního rejstříku 18. prosince téhož roku. V jeho čele stálo šestičlenné představenstvo. Předsedou byl Karel Sedláček z čp. 36 a místopředsedou Bohumil Burda z čp. 10. Výnosem ministra vnitra z 3. května 1947 došlo k přejmenování osady Schönborn na Krásnou Studánku. 13. července 1947 byl slavnostně odhalen pomník Rudé armádě. 8. září 1949 bylo Zemědělské strojní družstvo přetvořeno na JZD. Předsedou šestičlenného přípravného výboru se stal František Kopp z čp. 32 a místopředsedou Václav Havelka. Roku 1951 došlo ke slavnostnímu ustájení v nově dobudovaném družstevním kravíně. V roce 1959 byla dokončena stavba kulturního domu. Vedle něj byla budována také sušárna chmele. Roku 1961 byla obec přičleněna k Kalovicím. O 5 let později byl zřízen společný vodovod. 1. ledna 1981 byly Rašovice připojeny k Úštěku, jehož místní částí jsou dodnes.

Na pamětihodnosti jsou Rašovice až příliš bohaté, čehož dokladem je to, že 22. září 1995 byly prohlášeny za vesnickou památkovou zónu (viz https://pamatkovykatalog.cz/rasovice-vesnicka-pamatkova-zona-7665746). Z nich je nutno zmínit: od 1. září 1964 památkově chráněnou zříceninu skalního hradu Helfenburku z poloviny 14. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/zricenina-hradu-helfenburk-18372705); od 1. září 1964 památkově chráněný patrový roubený dům čp. 35 z roku 1804 s patrovou roubenou sýpkou na kamenném přízemí če. 63 (viz https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-2298161); od 26. července 1967 památkově chráněný roubený dům čp. 11 s vyřezávanou podstávkou, vyloženou pavlačí a řezanými lištami patra z konce 18. století a s výměnkem z téže doby (viz https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-2299525); od 1. září 1964 památkově chráněný areál roubených a poloroubených budov čp. 4 z počátku 19. století, čp. 57 a če. 59 z poloviny téhož století (viz https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-2298753); od 1. září 1964 památkově chráněné patrové roubené stavení čp. 10 se skládaným štítem a vyloženou pavlačí z počátku 19. století se zadní zděnou částí z 2. poloviny 19. století se stavením če. 49 s vyloženou pavlačí s řezanými sloupky z počátku 19. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-22585111); od 25. května 2001 památkově chráněnou novogotickou kapli Rozeslání sv. apoštolů z roku 1875 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kaple-18373833); od 1. září 1964 památkově chráněnou sochu Panny Marie Immaculaty z roku 1707 (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-panny-marie-immaculaty-18372909); od 1. září 1964 památkově chráněný sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1718 (viz https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sochou-sv-jana-nepomuckeho-18372853) a litinový kříž na pískovcovém soklu z roku 1868. Nejvýznamnějšími místními rodáky byli: bynovecký učitel Josef Schröter (* 13. května 1876 Rašovice), syn rolníka Franze Schrötera z čp. 46; křešická učitelka Emilie Kieβlich-Köcher (* 5. září 1903 Rašovice); litoměřický učitel Alfred Stibitz (nesprávně psán jako Stiebitz, * 29. října 1903 Rašovice) a okenský učitel Franz Kieβlich-Köcher (* 14. března 1905 Rašovice).