Záhadné zmizení Marie Červinkové aneb Malá náchodská „hilsneriáda“

Vztah většinového obyvatelstva vůči židovské minoritě býval během staletí složitý a trpěl jak náboženskými, tak hospodářskými, politickými, finančními a dalšími problémy. Mnohokrát do něho zasahovaly různé osobní animozity, zvláště závist a jiné nepěkné lidské vlastnosti. Lidem byli Židé rovněž nesympatičtí kvůli tomu, že byli věřící až „za hrob“, což mnohdy u jejich křesťanských spoluobčanů vyvolávalo přinejmenším údiv a jak to tak bývá, kdo se nějak liší, ten se stane objektem různých pomluv či ústrků, což se nezměnilo ani po mnoha staletích.

Nevraživost proti Židům vzrostla po událostech v Polné, kde se měla 29. března 1899 udát rituální vražda, kterou měl provést Leopold Hilsner na zdejší dívce Anežce Hrůzové a na jeho obranu vystoupil dokonce i tehdejší univerzitní profesor a pozdější československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho snaha však byla marná a mladík byl odsouzen do vězení, z něhož se dostal po 18 letech díky milosti císaře Karla I., jemuž se tento případ rovněž nepozdával. Skutečné pozadí případu se již nikdy nedozvíme, ale podle všeho byl pachatelem tohoto zločinu někdo jiný. Více o tomto zločinu se dá nalézt zde: https://www.holocaust.cz/dejiny/antisemitismus-2/historicky-vyvoj-antisemitismu/moderni-antisemitismus/hilsnerova-afera-1899-1900/.

Právě tento případ vyvolal přímo zděšení a většina obyvatelstva se začala vůči židovskému obyvatelstvu vymezovat, a to různými způsoby, od slovních útoků až po fyzické násilí, mnohdy za výrazné podpory římskokatolických kněží. A podobně se dělo rovněž v Náchodě, zejména v době, kdy zde koncem roku 1899 došlo k záhadnému zmizení jedné dívky, jež sloužila nějakou dobu u místního papírníka Emanuela Kohna. Tehdy se totiž mezi zdejšími obyvateli rozšířila zvěst, že byla zabita Židy, aby z ní vypustili křesťanskou krev.

Jednalo se o 18letou Marii Červinkovou, která pocházela z Opočna. V noci z 20. na 21. prosince 1899 z ničeho nic zmizela a její pobyt nebyl znám jak jejím přátelům, příbuzným, tak dívčině zaměstnavateli. Hned poté se vyrojila řada různých pověstí, jejichž posílením se stala informace o tom, že Emanuel Kohn neučinil oznámení úřadům o tom, že jeho zaměstnankyně zmizela a odejel na svátky ke svým příbuzným do Hranic na Moravě.

Když se o zmizení dcery dozvěděla její matka, odjela do Náchoda, kde se dostala do křížku s manželi Kohnovými, po kterých chtěla, aby jí navrátili dceru. Během této hádky a po ní došlo ke srocování lidu, že muselo zakročit c. k. četnictvo a policie. Celého případu se ujaly úřady až 31. prosince 1899, kdy přijela matka Červinkové se svým právním zástupcem opět do Náchoda a požadovala řádné vyšetření tohoto smutného případu.

Následně soudní komise provedla důkladnou prohlídku v bytě Kohnových, kde bylo nalezeno vše čisté a uklizené, na posteli bylo nové prostěradlo, jen na zdi vedle postele byly objeveny skvrny od krve. Omítku s nimi dal soudce sloupnout ze zdi a spolu s kufříkem s prádlem služebné odnesl k soudu, aby se zjistilo, zda se jedná o lidskou krev. Při prohlídce kufříku byl objeven dopis jejího bratra, z něhož vycházelo najevo, že si Červinková chtěla vzít život a právě bratr jí v něm přesvědčoval, aby se o takovou věc ani nepokoušela. Tehdy však nebyl dopis brán velmi v potaz a nakonec byl prohledán celý dům i s byty ostatních obyvatel, kde žili manželé Kohnovi. Prohlídka tehdy trvala až do 20.00 hod., což nebylo obvyklé, a tak se objevily mezi lidmi další klepy.

Na Nový rok pak byla sestavena „létací komise“, kterou tvořilo 18 četníků, 4 městští strážníci, 5 lesníků a 4 dělníci. Všichni pak 2. ledna 1900 pátrali po zmizelé v okolních lesích, v rybnících a rovněž i v Metuji a později také na židovském hřbitově. Židovská místní obec v reakci na to dokonce vypsala odměnu ve výši 50 K tomu, kdo by poskytl informace ohledně osudu zmizelé. Avšak žádného pokroku nebylo nakonec dosaženo. Nastala tedy další vlna prohlídek. 5. ledna 1900 byl takto navštíven Kohnův otec Mořic a také kominický tovaryš Karel Hrdlička, jenž byl milencem oné služebné. O tom, jak obě prohlídky dopadly, se však mlčelo, což vyvolalo další spekulace. Zároveň se zdejší služky daly dohromady a začaly zrazovat všechny děvčata, aby se dávaly do služby k Židům. Vzniklo tak nebezpečí rozpoutání protižidovských bouří, a tak 6. ledna 1900 zavítal do města sám královéhradecký státní návladní, aby viděl na vlastní oči vše, co se v Náchodě vlastně událo a jak se případ vyvíjí. Ale nebýt MUDr. Jana Dvořáka, poslance a zdravotního rady z Opočna, určitě by tento případ nebyl tak energicky a rychle vyšetřován. Protože se jeden z podezřelých – Karel Hrdlička – přestěhoval z domu V. Maizla na parkánech do domu knihaře Augustina Hanuše ve Školní ulici, byl prohledán též tento byt. Opět však bez výsledku! Téhož dne ráno přišly do bytu Emanuela Kohna 2 ženy z venkova a doručily jeho manželce psaní od obchodníka z Bohuslavic nad Metují, s nímž se rozběhla za svým manželem, jenž byl v té době v hostinci. On si ho přečetl a okamžitě se s ním rozběhl k vyšetřujícímu soudci, neboť v něm byla zmínka o tom, že hledaná byla nalezena utopená.

Tato věc se nakonec 9. ledna 1900 opravdu potvrdila. Dívka se totiž nedokázala smířit s tím, že jí zaměstnavatel pohrozil výpovědí a oznámením rodičům kvůli tomu, že u ní trávil každou noc její milenec, kterého důrazně vyhodil. Bez svého milého si nedokázala představit svůj budoucí život, odešla ze služby a od té doby se po ní slehla zem. Pátrání po zmizelé řídil obecní úřad v čele s policejním radou Ottou Müllerem a policejním revizorem Václavem Kulštrunkem. Kvůli snadnějšímu pátrání vypustil mlynář Václav Lokvenc, vlastník velkého mlýna, řeku, když vytáhnul stavidla. U Roudného mostu poblíž pivovaru nalezená mrtvola byla vytažena do loďky a odvezena k máchadlu na Dolejším podměstí, odkud byla dopravena do okresní nemocnice, kde byla provedena bez odkladů soudní pitva. Ta pod vedením MUDr. Jindřicha Straníka a MUDr. Antonína Výtvara prokázala, že se bez pochybností jednalo o sebevraždu. V jejích kapsách byla dokonce nalezena 1 koruna, 10 dvouhaléřů, 4 haléře a několik knoflíků. 8. ledna 1900 zatčený Emanuel Kohn byl ihned propuštěn z vazby, do níž však putoval ne kvůli podezření z vraždy, nýbrž kvůli svému nevhodnému chování. Naopak do ní putoval obchodník Cejp, který tvrdil, že v noci z 22. na 23. prosince 1899 viděl Kohna jak z okna svého bytu spouští mrtvolu Červinkové na ulici, kde se jí chopila dvojice mužů židovského vzezření a odnesla ji neznámo kam. K tomu ještě dodejme, že téhož dne byl Kohn odsouzen ke 14 dnům vězení za své neslušné chování k úřadům během vyšetřování, i když v této situaci by se mu málokdo divil. 9. ledna 1900 se tedy žádné bouře nakonec nekonaly, i když byly plánovány v době, kdy by byl Kohn veden na nádraží, jak se mezi lidmi tradovalo. Přesto byla četnická posádka zvětšena na 48 mužů, ale opravdu jich nakonec nebylo potřeba, protože zdravý rozum ve většině obyvatel Náchoda zvítězil, i když různé zaručené zprávy kolovaly o této události ještě dlouhou dobu.

Někdo by řekl, že se jednalo pouze o záležitost regionální, ale není tomu tak, neboť se o ní psalo jak v celostátních listech, tak v krajanských novinách v zámoří. Příkladem budiž „Dennice novověku“, jež vyšla 18. ledna 1900 v ohijském Clevelandu a napsala toto:

„Protižidovské bouře.

V Náchodě v Čechách ztratila se křesťanská služka obchodníka papírem Emanuela Kohna. Žida. Brzy na to rozkřičeli křesťané, že jedná se o rituelní vraždu, která na Červinkové, jak se dívka jmenovala, byla od Židů spáchána. Následkem toho ovšem vypukly hned výtržnosti proti židovským obyvatelům Náchoda. Úřady musily učiniti rozsáhlá opatření, aby další bouře ihned byly potlačeny. V Čechách poslední dobou žijí pod tím nesmyslným dojmem rituelní vraždy. Dříve o ní nebylo nic slyšeti, až co se zahnízdil tam fanatický antisemitismus.

Mrtvola Červinkové nalezena utopená. Kohn, který vzat byl do vyšetřování, čestně byl propuštěn.“

Svého času tak tato událost hýbala veřejným míněním celého českého národa, i když hilsneriády ani v nejmenším naštěstí nedosáhla, ale ukázala, čeho jsou lidé schopni a jak rádi podlehnou svodům snadných a rychlých řešení. Na závěr uveďme, že z původní Židovské ulice se téměř nic nedochovalo, protože byla zbourána a na jejím místě vznikla sídlišťová výstavba (viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/model-zidovska-ulice-nachod-asanace-synagoga-zide-muzeum-nachodska-kralovehradecky-hejduk.A201010_575725_hradec-zpravy_tuu). Malou vzpomínku na dějiny náchodských Židů pak nalezneme na tomto webovém odkazu: https://www.mestonachod.cz/o-nachode/historie/zide/.