Řím - Konstantinův oblouk (Roma – Arco di Constantino)

Římský Vítězný oblouk, nacházející se mezi Koloseem a vrchem Palatine, byl postaven k oslavě velkého vítězství císaře Konstantina nad Maxentiem v bitvě u Milvinského mostu (Ponte Milvio) dne 28. října r. 312. Dokončen byl roku 315, takže je posledním existujícím Vítězným obloukem v Římě. Od ostatních staveb tohoto typu se liší opětovným využitím částí jiných monumentů.

Oblouk je 21 metrů vysoký, 25,7 metru široký a 7,4 metru Hluboký. Má tři arkádové průchody, přičemž hlavní středový je vysoký 11,5 metru a široký 8,5 metru, oba boční jsou vysoké 7,4 metru a široké 3,4 metru. Základna oblouku je postavena z mramorových bloků, horní část – atika - je z cihlového zdiva, obloženého mramorem. Uvnitř oblouku je schodiště, do kterého se vstupuje ze směru od Palatinu. Celková podoba tohoto „pomníku“ je vytvořena podle oblouku Septimia Severa, který se nachází na Forum Romanum. Konstantinův oblouk se klene přes ulici Via Triumphalis, tedy nad cestou, po které se císaři vraceli vítězně do Říma. Tato cesta začínala na Campus Martius, vedla k Circus Maximus a okolo Palatinu a Konstantinova oblouku po ulicí Via Sacra k Forum Romanum a na vrchol Kapitolu.

Jak již bylo uvedeno, výzdoba oblouku je tvořena i částmi starších památek, které již existovaly, a které byly nově využity v kontextu s výstavbou Konstantinova oblouku. Jako oslava Konstantinových vítězství se na oblouku objevuje řada „nových“ vlysů, které již vykreslují jeho významná válečná tažení v Itálii; velebí císaře v bitvách i v jeho civilní funkci. Ostatní výtvarná díla, použitá ze zlatých časů impéria za císařů Trajána, Hadriána a Marca Aurelia, podporují obraz Konstantina jako dalšího z řady těchto „dobrých císařů“, a obsahově evokují slavná vítězství božských císařů. Je ovšem možné, že postup opětovného využití fragmentů starších památek byl použit z důvodu krátkého časového úseku mezi zahájením stavby (nejdříve v roce 312) a jejím předáním veřejnosti (léto roku 315). Snad tedy z nedostatku času stavitelé použili již existující umělecká díla na stavbě tohoto nového Vítězného oblouku. Jako další – a rozhodně ne nepravděpodobná - Příčina se jeví možnost, že Římané ve 4. století prostě zcela postrádali umělce se zručností a schopností k vytvoření tak významného a oslavného díla, a proto k výzdobě „nového“ oblouku vyloupili starší antické stavby. A tak si mysleme, že správná je kombinace dvou nebo všech třech těchto výkladů, které se ovšem také mohou vzájemně vylučovat.

Alespoň „pár slovy“ si teď přiblížíme, co na jednotlivých částech oblouku můžeme vidět.

Začněme atikou. Nad středním průchodovým obloukem zabírá nejvýznamnější místo na atice hlavní nápis; a to na obou stranách oblouku. Nad menšími průchody jsou dvojice panelových reliéfů, celkem osm kusů, a ty lemují nápisy. Reliéfy byly převzaty z neznámého staršího Památníku, postaveného na počest císaře Marca Aurelia a představují (severní strana, zleva doprava) Císařův návrat do Říma po válečném tažení, Císařův odjezd se zdravicí na ulici Via Flaminia, Císař rozdává peníze mezi lid a Císař vyslýchá zajatého Germána, (jižní strana, zleva doprava) Zajatý nepřátelský vojevůdce je veden před císaře, poté následuje obdobná scéna s jinými postavami, dále Císař hovoří k vojsku a Císař obětuje prase, ovci a býka. Společně se třemi panely, které se dnes nacházejí v muzeu Kapitolu, byly reliéfy pravděpodobně vzaty z vítězného oblouku, oslavujícího Marca Aurelia ve válce proti Sarmatům v letech 169-175, která skončila jeho velkým vítězným návratem roku 176. Na vrcholku každého sloupu stojí mramorové sochy Dáků, vězňů z časů Trajána, pravděpodobně převzaté z Trajánova Fora. Ze stejné doby jsou také dva velkolepé, 3 metry vysoké, panely, zdobící atiku na úzké straně oblouku. Stejně jako dva reliéfy na vnitřní straně středového oblouku pochází z pompézního vlysu, oslavujícího slavná vítězství nad Dáky. Původní umístění těchto vlysů bylo buď v Trajánově Fóru nebo v kasárnách Caeliovy jezdecké gardy.

Návrh provedení průčelí oblouku je z obou stran totožné. Oblouk je rozdělen čtyřmi korintskými sloupy z numidijského žlutého mramoru, z nichž jeden byl zřejmě přemístěn do baziliky San Giovanni in Laterano a nahradil ho bílý mramorový sloup. Sloupy stojí na podstavcích, které představují v čele a středu vítězné vojevůdce, zajaté barbary a římské vojáky pak po stranách. Zděná konstrukce nad obloukem je zdobena reliéfy, zobrazující vítěze s jejich trofejemi. Reliéfy na menších obloucích pak zobrazují říční bohy. Základny sloupů i zdivo nad oblouky se svými reliéfy pocházejí skutečně z doby císaře Konstantina.

Nad každým postranním obloukem je dvojice kulatých reliéfů z období císaře Hadriána. Zobrazují scény z lovu a obětování (severní strana, zleva doprava) Uloveného kance, zasvěceného bohu Apollonovi a Uloveného lva, zasvěceného Herkulovi, (jižní strana zleva doprava) Zahájení lovu, zasvěcené Silvanovi a Ulovení medvěda, zasvěcené Dianě. Hlava císaře (původně samozřejmě Hadriána) byla na všech medailonech přepracována. Na severní straně do podoby Konstantina při loveckých scénách a na Lucinia nebo Konstantina I. ve scénách obětování; na jižní straně je to naopak. Reliéfy, cca 2 metry v průměru, byly orámovány porfyrovou vyvřelinou, která je již dochována pouze na pravé straně severního průčelí. Obdobné medailony, pocházející z Konstantinových dob, jsou umístěny na úzké straně oblouku; na východní straně představuje cestu Slunce po obloze, na západní straně cestu Měsíce, oba na válečném voze.

Hlavní částí z časů císaře Konstantina jsou „dějinné“ reliéfy, obíhající v páse okolo monumentu nad zakulacenými panely postranních oblouků a bočních stěn. Tyto reliéfy zobrazují scény z italského tažení Konstantina proti Maxentiovi, které vlastně bylo důvodem k vybudování této památky. Vlys začíná na západní straně tématem Odjezd z Milána. Pokračuje na jižní vnější straně průčelí, kde vidíme Obklíčené město, pravděpodobně Veronu, která byla pro vedení války v severní Itálii velmi důležitá. Na této části průčelí se rovněž nachází Bitva u Milviánského mostu se zobrazením vítězné Konstantinovy armády a nepřátel, tonoucích v řece Tiber. Na východní straně je obraz Konstantina, vstupujícího se svou armádou do Říma. Umělec se zřejmě vyhnul zobrazení běžné oslavy vítězství, protože Konstantin pravděpodobně nechtěl absolvovat vítězný pochod přes Věčné Město. Na severním průčelí se nacházejí dva pásy s císařovými činy po získání državy Říma, které zobrazují Konstantina při projevu k občanům Říma a při rozdávání peněz lidu.

Za pozornost stojí i výzdoba vnitřních stran oblouku. V tom centrálním se nachází po obou stranách velký panel z Trajánovy Dácké války. Uvnitř postranních oblouků je osm portrétních bust (po dvou na každé straně), zničených natolik, že jsou dnes již nerozeznatelné.

Nedílnou součástí výzdoby oblouku jsou i nápisy. Hlavní nápis byl původně z bronzových písmen. Je stále snadno čitelný, ačkoliv již je viditelný jen podle míst zahloubení písmen a děr po jejich původním upevnění (platí pro obě strany). Nápis nám sděluje, že oblouk byl postaven „Pro císaře Caesara Flavia Konstantina, velkého, zbožného a požehnaného Augusta, neb on je z Boha pocházející, a největší z jeho myšlenek je zaručení státu bez tyranů a jejich následovníků, které zničil svou armádou a spravedlivou silou zbraní; senát a lid Říma mu proto věnuje tento oblouk, jeho vítězstvím zdobený.“ Slova „pocházející z Boha“ jsou obvykle chápána jako známka Konstantinova přijetí křesťanské víry a tradic, ale jedná se o vědomou dvojsmyslnost (božský vládce) přijatelnou pro pohany i pro křesťany. Jako obvykle zde není poražený nepřítel zmíněn jmenovitě, ale je pouze uveden jako „tyran“. Vykresluje tak představu zabití poraženého tyranského vladaře, současně s představou „spravedlivé války“, slouží tedy jako ospravedlnění Konstantinovy osobní války proti Maxentiovi.

Dva pruhy nápisu na vnitřní straně středového oblouku přináší podobné poselství: „Konstantin nepřišel jako dobyvatel, ale naopak osvobodil Řím od okupace a přinesl mu mír“. Nad každým menším obloukem je uveden nápis naznačující dataci oblouku: “Slavnostní slib pro 10. výročí – 20. výročí” a “Pokud jde o 10. výročí, jde stejně tak i o 20. výročí”. Oba nápisy se odvolávají na Konstantinovo desetiletí, tj. 10. výročí jeho vlády, zahájené v roce 306 a oslavované v Římě v létě roku 315.

První restaurátorské práce na Konstantinově oblouku byly zahájeny již na konci 18. století.