Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Hrad
Hrad Rožmberk na Českokrumlovsku je bezesporu jednou z nejznámějších a nejnavštěvovanějších jihočeských památek, ale ne každý si uvědomí, že současná stavba ve stylu romantizující gotiky je pro všechny pravověrné ctitele „skutečného temného“ středověku v podstatě nepřijatelná a se skutečným hradem Rosenberg, poprvé písemně zmiňovaným v roce 1250, pramálo společného. Ten pravý Rožmberk se totiž nacházel o několik desítek vzdálenostních metrů dále a o pár nadmořských metrů výše než dnes stojí „novostavba“ šlechtice Jiřího Jana Jindřicha Buquoye, který zde vytvořil rodové muzeum. Původní hrad založil v I. polovině 13. století pan Vok z Prčice, později psaný z Rožmberku. Postupně – tedy již od 14. století - se rozrostl v podstatě do podoby dvou samostatných staveb, nazývaných Dolní a Horní hrad. A právě z Horního hradu se do současnosti dochovala již jen kamenná hláska Jakobínka, která se po dlouhých desetiletích chátrání dočkala konečně „záchranářských“ prací. Zřejmě skutečně v hodině dvanácté. Ale ani zbytek horní části hradu by se moderní doby ve své původní podobě nedožil. Postupně byl totiž přeměněn v běžné šlechtické letní sídlo, které se od svých kolegů lišilo snad jen vyšší nadmořskou výškou. Na jeho místě se však v průběhu 19. století objevilo několik nových obytných a hospodářských budov.
Horní hrad byl původně tvořen nejen věží, umístěnou logicky v nejvyšším místě celého ostrohu, ale také palácem, obehnaným hradbami s příkopem. Právě ona věž - zvaná Jakobínka – se dochovala. Má kruhový půdorys a je zakončena krakorci, které původně podpíraly podsebití. Její střecha byla později nahrazena zděným krytem. Na konci I. třetiny 14. století byla zahájena stavba Dolního hradu a obě stavby si pak nerušeně existovaly vedle sebe. Definitivní konec přinesl Hornímu hradu až rok 1522, kdy tento hradní komplex vyhořel. K jeho obnově se pak již nepřikročilo. Jen v průběhu 18. století došlo k dílčím opravám interiéru 37 metrů Vysoké válcové věže s vnitřním schodištěm.
Změna vlastně přišla až v roce 2012, kdy Jakobínku získal do vlastnictví Národní památkový ústav, který následně připravil projekt na její zrestaurování a zpřístupnění veřejnosti. Mezitím se však zanedbaná a dlouhá desetiletí nepřístupná věž dostala do stavu, který nelze nazvat jinak, než havarijní. Postup restaurování byl zvolen zcela neobvyklý, vycházející z předpokládaných středověkých stavebních postupů. V plánu bylo také použít při opravě věže lešení z ručně zpracovaného dřeva z okolního lesa i funkční repliku historického jeřábu, postaveného za využití skic Leonarda da Vinci. Z důvodu rekonstrukce Jakobínky zahájilo vedení NPÚ spolupráci s tesařským mistrem Petrem Růžičkou, který podobné projekty již realizoval i v zahraničí a je sám autorem několika replik středověkých stavebních strojů. Předpokládané náklady na opravu Jakobínky se pohybují okolo 8 milionů korun.
Je přitom zajímavé, že o stáří Jakobínky se stále ještě vedou mezi odborníky vášnivé diskuze. Většinově se sice zastává názor, že věž je poslední součástí starého Horního hradu a že vznikla nejpozději okolo roku 1300, ale stále se najde nezanedbatelný počet těch, kteří jsou přesvědčeni o tom, že věž byla postavena až na počátku 16. století. Obě skupiny se shodují alespoň na tom, že se jedná o krásnou a cennou středověkou památku, která neodmyslitelně patří k půvabnému panoramatu městečka Rožmberk, ležícího v údolí Vltavy i podhůří Šumavy.
Rekonstrukce unikátní bergfritové věže – většinou však uváděné jako hláska - Jakobínka byla slavnostně zahájena v září roku 2013 a měla by být kompletně dokončena po čtyřech, možná však až pěti, letech. Byla by tak opravena a zpřístupněna veřejnosti poprvé po více než sto letech. Málokoho však možná překvapila informace, že velmi brzy bylo oznámeno posunutí skutečného zahájení vlastní rekonstrukce věže zkonce roku 2014 na počátek toho letošního. Prozatím. A uvedený důvod? Příslušní úředníci příslušných úřadů nestihli příslušným památkářům včas vydat příslušná povolení. A už v polovině listopadu loňského roku bylo jisté, že do Silvestra to pro velké pracovní vytížení určitě nestihnou. Jednomu jich je pak skoro i líto …
A ještě jedna kuriozitka na závěr. Svůj podíl na katastrofálním stavu věže měli hlavně komunisté. Soudruzi totiž po roce 1948 zapomněli Jakobínku zapsat do evidence a věž oficiálně téměř šedesát let vůbec neexistovala. A když partaj něco určila, nikdo to raději nezpochybňoval. Navíc když se na tuto chybu přišlo, trvalo dalších šest let, než naši úředníci dokázali Jakobínku „vrátit na povrch zemský“. V současné době prý NPÚ alespoň garantuje, že věž se již nezřítí.