Rychnov nad Kněžnou – kostel Nejsvětější Trojice

Jednolodní kostel s pětiboce uzavřeným presbytářem je dnes součástí areálu kolovratského zámku v Rychnově nad Kněžnou. Na jeho monumentální podobě se výrazně podílel i slavný stavitel „barokní gotiky“ Jan Blažej Santini – Aichl. Původně byla tato stavba na vyvýšenině nad zámkem rodinou hrobkou Betenglů, postavenou v letech 1594 – 1602, tedy více než půlstoletí před zahájením výstavby barokního zámku.

Přesto, že byl Kostel Nejsvětější Trojice postaven až na přelomu 16. a 17. století, měl pozdně gotickou podobu s prvky renesance. Stojí údajně na místě někdejšího středověkého hradu. V blízkosti kostela se nachází, samostatně stojící, masivní hranolová jednopatrová renesanční zvonice, dokončená v roce 1604. Uvnitř je zavěšen třetí největší zvon v Čechách, který odlil Jan Benešovský z Moravské Třebové. Vysoce ceněný zvon Kryštof váží 5.900 kg, některé prameny hovoří až o sedmi tunách.

Kostel byl poškozen za třicetileté války, ale již v roce 1666 byl znovu opraven. Na jeho dnešní podobě se nejvíce „podepsala“ stavební činnost Kolowratů v období baroka za účastí významného architekta Giovanni Santiniho. V letech 1710 – 1713 dal Santini strhnout celou západní frontu kostela i s věží a před kostel postavil mohutné barokní průčelí, posunuté na osu zámku. V roce 1714 byla zahájena i stavba piaristické koleje na trojúhelníkovém půdoryse, její budova však byla vážně poškozena požárem v roce 1798 a zbořena po požáru v roce 1918.

Požárem v roce 1798 byl vážně poškozen i kostel, ve kterém došlo ke zřícení klenby. Z původní goticko-renesanční stavby se tak - pravděpodobně - dochovaly jen obvodové konstrukce lodi a kněžiště. Poslední velké úpravy zde proběhly v letech 1838 – 1843, kdy byl kostel, v duchu dobového romantismu, přestavěn do současné neogotické podoby architektem Františkem Pavlíčkem.

Novogotické úpravě z I. poloviny 19. století odpovídá i dnešní Interiér kostela. Loď je sklenuta neogotickou Křížovou žebrovou klenbou s bohatě profilovaným obloukem. Stěny lodi člení opěráky, dva pseudogotické portály a hrotitá okna s kružbami. I mobiliář kostela je novogotický a pochází z I. poloviny 19. století. V západní části se nachází renesanční kruchta.

Dominantou kostela zůstává mohutné předsunuté, bohatě členěné, Santiniho průčelí, které má připomínat otevřenou náruč. Jeho součástí snad dříve byly i dvě, netypicky velké - téměř dvoumetrové - sochy puttů, které dnes stojí vedle kostela. Průčelí je postaveno osově oproti zámku, a proto je atypicky šikmo vůči samotnému kostelu. Průčelí je dynamicky zprohýbáno (sedmiose konvex-konkávně) a bohatě členěno vysokými iónskými pilastry. Uprostřed západního průčelí se nachází přízemní nika s menzou, po stranách portály. Při své práci se Santini zřejmě nechal inspirovat italským architektem Francesco Borrominim. Za průčelním štítem se zvedá báň s lucernou a symbolem Nejsvětější Trojice.

Součástí kostela jsou i dvě kaple. Loretánská kaple je středovou částí Santiniho monumentálního průčelí, kaple Pražského Jezulátka se nachází na severní straně kostela. Jejím jižním protějškem je vstupní předsíň. Sakristie je posledním pozůstatkem piaristického gymnasia.

Svým pootočeným chrámovým průčelím vytvořil Santini geniální osovou dispozici zámeckého komplexu. Kostel byl původně se zámkem propojen z každé strany samostatnou symetrickou chodbou s kapličkami, čímž Santini vyřešil provázanost obou staveb a vytvořil siluetu, která dodnes tvoří panorama Rychnova nad Kněžnou.