San Francisko - severovýchod města

San Francisko patří k nejhezčím městům USA a každopádně i k těm největším a nejlidnatějším. Je v kopcovitém terénu, takže procházka po městě může být poměrně náročná. Aby člověk mohl město pořádně projít a poznat, asi by zde musel být několik dnů. My jsme chtěli v Americe poznat hlavně přírodu. Města nás sice zajímají, ale vždy spíš ta historická část, což bohužel v Americe není. Ale abychom aspoň něco v San Francisku viděli, rozhodli jsme se trochu se projít právě v té severovýchodní části, kde je řada zajímavostí, a to i filmových.

Parkovat se nechá v přilehlých uličkách, kde je občas parkování 1 – 2 hodiny zdarma, nebo v parkovacích domech nebo snad i v hotelových podzemních parkovištích. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji parkování na velkém parkovišti u Lincoln Hwy v blízkosti Fishermans Wharf. Sice se zdá, že parkování je tři hodiny zdarma, ale je to hodně zavádějící a je nutno si k tomu přečíst i dodatek a hlavně mu rozumět. Parkování až 3 hodiny zdarma je dáno výší útraty v přilehlých restauračních zařízeních. V opačných případech se platí 3 dolary za 15 minut.

A co jsme zde vše viděli?

Každopádně úžasnou tramvaj, která zde v kopcích je tažena lany, které jsou umístěny v kolejích. Údajně je to velká atrakce se touto tramvají svézt, ale nám se zdálo zajímavější to zvenku pozorovat. Jak se tramvaj doslova vrhá z prudkého kopce. Tramvaje jsou dost plné a tak toho z ní asi není až tak moc vidět. Asi je lepší se projít kousek pěšky.

Prošli jsme si i část ulice Lombard Street, která je slavná právě velmi strmými sjezdy. Proto zde byla natočena i řada honiček v různých filmech. Jeden blok je dokonce tak strmý, že se skládá z osmi Ostrých serpentin. Ty jsou sjízdné pouze shora. Povolená rychlost je 8 km/h. Je to dokonce nejklikatější silnice na světě. Vpravo i vlevo jsou chodníky pro pěší, či spíš schodiště. Provoz je tam poměrně velký, protože každý si chce tyto serpentiny projet nebo alespoň projít. My s naším karavanem bychom se tam však asi nevešli.

Ze šikmých ulic jsou krásné vyhlídky na moře a samozřejmě i na ostrov Alcatraz, který je jen 2,4 km od pobřeží. Je tam maják, od r. 1868 tam bylo vojenské vězení, vč. vojenského opevnění. Od r. 1933 tam bylo federální vězení. R. 1963 bylo uzavřeno z důvodu narušení budov přírodními podmínkami. Od roku 1986 je označen jako národní kulturní památka. V roce 1972 se stal národní rekreační oblastí. Návštěvníci se mohou dostat na ostrov trajektem z mola 33.

Cestou zpátky jsme prošli městským parčíkem Russian Hill. Je pravda, že je ve městě dost stromů i zeleně.

V Larkins Street jsme se byli podívat u vyhlášené „čokoládovny“ Ghirardelli. Velice příjemné posezení je ve vnitrobloku. Čokoládu jsme ochutnali, je vynikající.

Při cestě k moři jsme dokonce objevili konečnou zastávku pověstných tramvají a mohli jsme si tramvaj hezky zblízka prohlédnout – a prázdnou.

Hned na rohu bylo informační středisko, které je upraveno i jako malé muzeum, kde se člověk dozví spoustu zajímavých informací – od původních indiánů až po současnost.

Poslední zastávku jsme si udělali téměř naproti na Hide Street Pier, kde je pro změnu muzeum lodí. Jsou tam nádherné velké plachetnice i malé rybářské bárky. Na některé z nich je možno se jít i podívat – samozřejmě za poplatek.

Ještě jsme se chtěli jít podívat do čínské čtvrtě, ale už jsme nějak měli toho města víc než dost. A protože jsme neměli v úmyslu tam nic kupovat, ani bychom se nešli podívat do žádných krámků, a tak jsme si čínskou čtvrť jen zvolna projeli. Vjíždí se tam z křižovatky Bush St. A Grant Ave. Úplně nám to stačilo. Je vidět, že na města zrovna stavěný moc nejsme.

Hlavně jsme se těšili, jak si zase užijeme přírodu při tom našem velkém putování po jihozápadě Ameriky.