San Gimignano - kostel sv. Františka (Chiesa di San Francesco)

Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel

detail průčelí

lidské hlavy

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografie)

Dříve bychom mohli tvrdit, že se jedná o velice cennou sangimignanskou sakrální stavbu, spadající pod arcibiskupství Siena-Colle di Val d'Elsa-Montalcino a postavenou v románském stylu někdy v průběhu 12. století. Dnes musíme konstatovat, že před sebou máme bývalý kostel sv. Františka, který zdejší umělci a stavitelé, „proškolení“ v nedalekém městě Volterra, dokončili ve II. desetiletí 13. století. Tehdy se ovšem jednalo o součást řádového Špitálu sv. Jana neboli Johannes Hospitalis Sancti Johannis. Špitál ve své původní podobě úspěšně – tedy s bohatými příjmy – funguje až do roku 1553, kdy Rytíře sv. Jana z Jeruzaléma vystřídají františkánští mniši. A ti také změní zasvěcení špitálu i jeho kostela na San Francesco. Stále se snižující počet řádových bratří (tři je opravdu málo) vedl k uzavření kláštera v roce 1782. O pět let později byl jednolodní kostel bez apsidy prodán Salvatorelliům, kteří ho následně z komerčních důvodů zbourali. Zachováno zůstalo pouze průčelí, které pak bylo na počátku 20. století obnoveno a roku 1996 kompletně vyčištěno a zbaveno různých náletových rostlin, které bílou románskou fasádu hyzdily.

Původní výška tohoto průčelí dnes není známa. Je zachována jen jeho spodní část s pěticí oblouků. Čtyři jsou slepé, ten prostřední - a největší z nich - je průchozí. Jsou vyrobeny z travertinových bloků a opírají se o velmi slabé sloupky, zdobené hlavicemi s listovým reliéfem (vedle portálu však místo „listí“ najdeme dvě lidské hlavy). Je přitom zajímavé, že způsob provedení silně připomíná styl stavby, použitý na katedrále v Pise. Jednoduchý portál pak oživuje konvexní oblouk s boční beraní hlavou a středovým – druhotně umístěným - maltézským křížem. Bílou čistotu průčelí „narušují“ pouze dva černé vodorovné pruhy z horniny zvané gabro, což je vlastně hlubinný čedič. Koruna průčelí pak byla přidána až v I. polovině minulého století. Některé z jejich travertinových bloků dodnes zdobí zbytky basreliéfů neznámého původu.

Z historie kostela můžeme ještě zmínit, že celý špitál žil ve 13. století zejména ze štědrých darů od jednotlivců a svého největšího bohatství a prestiže dosáhl o století později. V roce 1448 sem rodina Ridolfi, žijící v paláci vedle kostela, pozvala slavného zástupce Sienské školy Sano di Pietra, který pro kostelní oltář následně vytvořil triptych, zobrazující Madonu s dítětem, sv. Jana Křtitele a sv. Bartoloměje. V 16. století pak měl kostel celkem sedm oltářů. Na podobě průčelí je patrný vliv stavitelů z měst Volterra, Pisa a Lucca.

Nadmořská výška:

318 metrů nad mořem

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (43.466, 11.043)

Poslední aktualizace: 20.9.2015