Severní Vietnam (4): Oblast Mai Châu – rýžová nížinná pole, čajové plantáže Mộc Châu

Severní Vietnam (4): Oblast Mai Châu – rýžová nížinná pole, čajové plantáže Mộc Châu (05/2018)

Vesnické oblasti Mai Chau (čti: Maj Ťau) a Moc Chau (čti: Mok Ťau) jsou nádhernou krajinou trochu mimo zájem většiny turistů. Do těchto končin nemíří velké turistické zájezdy ani rychlocestovatelé po hlavních vietnamských atrakcích. Buď jsme tu potkali batůžkáře nebo dvojice starších francouzských cestovatelů s vietnamským průvodcem, který je přepravoval autem.

Je pravda, že v některých místech jsme byli se zájmem pozorováni místními, kteří turisty často nevidí, a nebo historicky prvními bílými konzumenty polévky Pho v lokální jídelně v malé vesničce. Moc tady nenarazíte na místní, kteří by hovořili anglicky, ale vždy se nějak domluvit dá, neviděla bych to jako problém. V oblasti žijí převážně etnické menšiny, v Mai Chau jsme bydleli u menšiny Thai a v Moc Chau jsme na čajových plantážích potkali Hmongy v nádherných krojích. Kromě oblečení jsou i vizuálně jiní než většinoví Vietové, se kterými jsme se setkali doposud.

Mai Chau – městečko Mai Chau se nachází při silnici QL15 a na mapách google ani není popsáno – jsou zde jen názvy jednotlivých vesnic, které společně tvoří oblast Mai Chau. Kolem silnice je jedno velké tržiště, kde se prodává hlavně zelenina, ovoce, maso, hlemýždi a hmyz. Ubytování je většinou využíváno v okolních vesničkách v dřevěných staveních na kůlech, které jsou pro tuto oblast typické. Dříve prostor pod stavením sloužil jako přístřešek pro hospodářská zvířata a chránil dům před zátopovou vodou. Dnes místní staví nebo pronajímají tyto domy pro turisty a nabízejí v nich ubytování homestay. Mnoho rodin tady však v takových původních domech stále bydlí.

My jsme spali tři noci v Tú Điệp Homestay ve vesničce Mai Hịch asi 13 km od centra Mai Chau. Rodina tu pro turisty postavila nový dům na kůlech uprostřed svého pozemku, kde z jedné strany byl domek stařenky, z druhé strany domek rodičů (asi 50-ti letí) a z třetí strany domek mladých s dětmi. Rodiny kolem to měly podobně.

Spaní pro turisty bylo společné na patře kůlového domu, matrace pro dva ležely na zemi vždy oddělené závěsy. Kapacitně to mohlo být tak pro 10 lidí, ale byli tam s námi vždy max. 2 lidi, které umístili na opačný konec patra. Spí se v podstatě venku, protože budova nemá okna, kolem štěkají psi a ráno kokrhá kohout a od šesti už kolem jezdí místní na motorkách. Nahoru se chodilo po dřevěných schodech. Sprcha a WC byly v přístavku na dvoře společné s rodinou.

Byznys vedli mladí, kteří nemluvili anglicky. Pravděpodobně ale měli smlouvu s nějakou cestovní agenturou, která jim sem každý den posílala Francouze, se kterými vždy přijel i vietnamský průvodce. Průvodci hovořili plynně francouzsky, ale uměli i anglicky, a tak nám tlumočili. Pokud tam zrovna žádný průvodce nebyl, použili jsme překladač v mobilu.

Snídaně byly v ceně a byly opravdu bohaté. Večeři jsme si připlatili a oni nám v podstatě za pár korun připravili úplné hody a každý den jiné menu, včetně praženého hmyzu - pravděpodobně nějaké ploštice. Přišlo mi to až přehnané, kolik tam bylo jídla. S takovou hostinou jsme se nikde jinde ve Vietnamu nesetkali. Francouzi měli večeři v ceně, u jídla jsme s nimi i něco pohovořili. Na otázku: "Proč je ve Vietnamu tolik francouzských turistů?", jejich odpověď zněla: "Protože Vietnam byla přece naše kolonie." Znělo to tak nějak majetnicky i po více jak 60-ti letech, co museli Francouzi Vietnam nedobrovolně opustit.

Mladá paní chodila na večeři v tradičním kroji Thai, a byla to ona, která celourodinu v podstatě řídila. Na jeden večer připravili sousedé svým ubytovaným program, na který jsme byli my i Francouzi pozváni. V oblasti se provozuje historický lokální tanec v krojích, který nám přišly předvést místní ženy. Bylo to zajímavé a za vystoupení se nic neplatilo. Cena v homestay byla: 3 x ubytování se snídaní, 2 x večeře, 2 dny motorka, 5 x pivo, celkem 1 500 000 VND, tj. přibližně 1 500 Kč, za dvě osoby.

Mai Chau leží v údolí mezi krásnými horami. Teploty tu bývají vysoké, v květnu byly kolem 32 st., teplo je i v noci. Jednou nás zastihla krátká bouřka, ale ihned po dešti bylo zase vedro. Celé údolí je v podstatě jedno obrovské nížinné rýžové pole a touto dobou se krásně zelenalo. Nádherný pohled na celou oblast obklopenou horami je z vyhlídky z hlavní silnice QL6, tato vyhlídka je označena v mapě jako Cột Cờ Mai Châu. Zaparkuje se na odpočívadle, kde chtěli poplatek 20 000 VND, a jde se kousek po chodníku k vyhlídce.

Od domácích jsme si půjčili motorku za 200 Kč na den a objeli jsme okolí. Byli jsme úplně na konci silničky DT439, která vede dále za vesnici, kde jsme byli ubytovaní. Projížděli jsme mnoha vesničkami a viděli práci na polích. Asi byla sezóna na ty ploštice, protože je na mnoha místech setřásali ze stromů do plachet a pak je prodávali na trhu. Zkusili jsme i silničku QL15C na druhou stranu do hor – do přírodní rezervace Pu Long. Rezervace je hustě zalesněna a tak pohledy do údolí s vesničkami jsou jen místy, ale jsou krásné. Jeli jsme tu v podstatě sami. Na konci Mai Chau se tímto směrem projíždí kolem fabriky vyrábějící dřevěné jídelní hůlky.

Mapa oblasti Mai Chau z webu severni-vietnam.cz: Mapa oblasti Mai Chau

Třetí den jsme se vydali na motorce do sousední oblasti Moc Chau. Je to po hlavní cestě asi 60 km jedním směrem. Není to úplně blízko, ale dá se tam na malé motorce dojet asi za 2 hodiny. V horách, přes které silnice vede, bylo při jízdě chladněji.

Moc Chau – je vyhlášená oblast pro pěstování čaje, ovocných stromů a pro produkci mléka. Často jsou tu vidět kravíny s kravami plemen pravděpodobně stejnými, jako se chovají v Evropě. Stromy už bohužel v květnu nekvetly (toto období bude někdy v únoru – březnu), ale viděli jsme krásné čajové plantáže.

Po příjezdu do Moc Chau jsme se nejprve nemohli zorientovat, kde vlastně ta pole s čajovníky jsou. Pak jsme to našli. Ještě před městem se na trojúhelníkové křižovatce u obřího hotelu Mường Thanh odbočí vpravo. Asi po 4 km se již za zástavbou začnou objevovat čajové keře. Jsou zde odbočky k čajovým plantážím značené směrovkami pro turisty. Po asi 8 km se odbočí vlevo na úzkou silničku a jede se směrem k vyhlídce, která je v mapě označena jako Thung Lũng Hoa Núi Đá Trắng. Ve vesnici Chồ Lổng je pak odbočka přímo k čajovým plantážím a k této vyhlídce.

Zrovna byla neděle a tak zde probíhaly místní trhy Hmongů, všichni byli v krojích a procházeli se také v čajových polích. Byl to moc krásný pohled, jak na místní obyvatele, tak na nádherné zelené čajové plantáže a okolní kopce, obzvlášť z uvedené vyhlídky. Ta je placená, dole vybírali peníze – 20 000 VND na osobu.

Mapa oblasti Moc Chau z webu severni-vietnam.cz: Mapa míst oblasti Moc Chau

Zpět do Hanoje - Z ubytování v Mai Chau jsme se dále potřebovali dopravit zpět do Hanoje. Z této oblasti se totiž na sever cestuje obtížně, proto jsme zvolili návrat do hlavního města a odtud si pak zajistili dopravu do provincie Ha Giang, do hor na pomezí s Čínou.

Domácí nám zamluvili místo v provinčním autobuse a ráno v 9,30 hod. s námi šli k hlavní cestě na něj číhat. Autobus jel přímo do Hanoje, vynechával hlavní město provincie Hoa Binh. Skoro nikdo v něm nejel, sice po cestě zase něco nakládali, vykládali, pár lidí nabrali ve vesnicích po trase, klasika – zastávka na jídlo atd., ale v podstatě pohodlně a bez problémů jsme dorazili cca po 4 hodinách (asi 160 km) do Hanoje na autobusové nádraží Yên Nghĩa. Cena lístku byla 90 000 VND na osobu.

Tady samozřejmě čekali taxikáři, oficiální i neoficiální, nádraží je od centra vzdáleno ještě asi 20 km. Za odvoz do centra jsme zaplatili 200 Kč za auto a jeli jsme oficiálním taxíkem se zapnutým tachometrem až k hotelu. Na Hanojské MHD jsme si netroufli, a ještě tahat ten těžký bágl v teplotě kolem 35 °C.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda 

Všechny články z naší cesty severním Vietnamem:

• Severní Vietnam (1): Cesta severním Vietnamem bez cestovky a bez průvodců
• Severní Vietnam (2): Hlavní město Hanoj, ostrov Cat Ba - plovoucí rybářské vesnice
• Severní Vietnam (3): Oblast Ninh Binh - lodičky Tam Coc a Trang An, Hoa Lu, buddhistický komplex Bai Dinh
• Severní Vietnam (4): Oblast Mai Chau - rýžová nížinná pole, čajové plantáže Moc Chau
• Severní Vietnam (5): Provincie Ha Giang – hory na severu, Lũng Cú – vlajková věž
• Severní Vietnam (6): Oblast Sa Pả (Sapa) – vesnice etnických menšin, rýžové terasy
• Severní Vietnam (7): Oblast Mu Cang Chai - nejkrásnější rýžové terasy