Severní Vietnam (6): Oblast Sa Pả (Sapa) – vesnice etnických menšin, rýžové terasy

Severní Vietnam (6): Oblast Sa Pả (Sapa) – vesnice etnických menšin, rýžové terasy (05/2018)

Okolí Sapy tvoří nejvyšší hory Vietnamu a údolí pod nimi vyplňují terasovitá rýžová pole s vesnicemi etnických menšin. Sapa je nejchladnější a nejdeštivější oblast státu. Počasí se rychle mění, často prší a válí se mlha, v zimě je tu na vietnamské poměry velmi chladno. Proto tu také Francouzi v době, kdy byl Vietnam jejich kolonií, vybudovali klimatické lázně. Architekturu města tvoří z velké části velkolepé koloniální domy a hotely, před příchodem Francouzů tu byla jen malá hmongská vesnice.

Mezi českými cestovateli je rozšířen názor, že je lépe se Sapě vyhnout. Důvodem má být vysoká návštěvnost tohoto místa podpořená dopravní infrastrukturou – z Hanoje se dá pohodlně dostat po dálnici nebo železnici až do provinčního města Lao Cai a odtud už je do Sapy jen kousek. Oblast je značně zprofanovaná a jezdí sem opravdu velké množství lidí všech národností, včetně movitějších Vietnamců. Dalším důvodem je jakási ztráta identičnosti, kdy místní etničtí obyvatelé využili situace a začali žít ve značné míře z turistického ruchu. Nabízejí různé služby a prodávají výrobky hodně neodbytným způsobem, k čemuž zneužívají i vlastní děti.

Přesto všechno jsme chtěli místo poznat a udělat si svůj názor. Výše uvedené je pravda a je třeba o tom vědět, než se sem člověk vydá. Na druhou stranu hornatá krajina kolem Sapy je opravdu nádherná, a pokud se vám vydaří počasí a projedete si ji sami na motorce, uvidíte i místa, která nejsou komercí nijak zasažena.

Ubytovali jsme se v hotelu Cat Cat Sunrise, název je odvozen od vesnice Cat Cat, která je kousek za Sapou tímto směrem. Hotelů s podobným názvem je v této části Sapy několik. Hotel provozovala rodina, která zde i přímo žila a pronajímali jen čtyři pokoje. V jídelně, kam jsme chodili na snídaně, snídali také majitelé. Byl to spíš homestay než hotel. Pokud se zde ubytujete, pak jedině v pokoji s deklarovaným výhledem na hory. Dvě z pronajímaných místností jsou totiž s "výhledem" do chodby. V hotelu nebylo topení, ale měli měkké vysoké postele s elektricky vyhřívanou matrací. Ve Vietnamu něco nevídaného.

Noc se snídaní stála 230 Kč na osobu. Na snídani byl výběr ze 4 jídel (palačinky/polévka/ovocný salát/vajíčka). Jídlo připravovali majitelé nebo jejich synové čertvé, až když jsme přišli do jídelny. Půjčení jejich motorky na den stálo 150 Kč. Strávili jsme tady celkem 3 noci.

Město Sapa -  jak již bylo řečeno v úvodu, město bylo vystavěno Francouzy v honosném stylu. V ulicích je extrémní množství restaurací. Téměř všechny ale nabízejí v podstatě to samé, dražší jídlo pro turisty, ale dají se tu najít i lokální jídelny. Ulice jsou zvláště navečer přecpané lidmi. Na tržnici prodávají etnické ženy rukodělné výrobky, ale opět všechny měly téměř totožný sortiment. Vypadalo to spíše, jako prodej sériově vyráběného zboží někde z Číny. Když jsem nabízející ženě ukazovala, že je její zboří naprosto stejné, jako zboží sousedních prodávajících, a tedy určitě ne její vlastní, nijak mi neoponovala.

V ulicích nabízely ženy tytéž výrobky jako na tržišti. Drobné zboží pak prodávaly jejich dcery, ušmudlané, ale nazdobené v dětských krojích, a to už od věku cca 3 let. Od věku asi 5 let nosily navíc na zádech uvázaného mladšího sourozence. Většinou jen tak bloumaly městem, některé ale vnucovaly zboží i srdceryvným způsobem. Chlapečky jsem prodávat neviděla. Po městě visí cedule upozorňující turisty na tyto pouliční prodejce a doporučují od nich nic nekupovat. Nákupem suvenýrů podporujete zneužívání dětí k obživě rodiny, namísto toho, aby chodily do školy.

Další skupina etnických žen nabízí ubytování a průvodcovské služby v angličtině. Přepadnou vás hned po příjezdu na autobusovém nádraží. Tyto ženy potkáváte v Sapě od rána do večera, neustále za vámi chodí a doslova otravují. Nejlépe je tvářit se, že nerozumím. Není pravda, že do etnických vesnic kolem Sapy musíte jít pouze s průvodcem. Žádného jsme neměli a nikdo se nad tím nepozastavoval. Někteří cestovatelé ale říkají, že s průvodcem je to lepší, protože vám ukáže místní život. Je otázka, jestli ještě ten autentický.

V centru Sapy je katolický kostel, elegantní, ne příliš rozlehlá stavba z kamene ve tvaru kříže. Nahlíželi jsme dovnitř, zrovna byla mše. Kostel byl plný a kázání ve vietnamštině bylo pro nás hodně zvláštní. Kostel postavili Francouzi na konci 19. století, stavba je považována za jednu z nejstarších zachovaných francouzských architektonických památek ve Vietnamu.

Ulice města jsou tak úzké a tak přecpané, že se sem autobusy nedostanou. Většinou končí na autobusovém nádraží. Při chůzi v uličkách dávejte pozor na motorky, taxíky a dodávky, je to opravdový chaos a chodec je ve Vietnamu ten poslední, komu by někdo dal přednost.

Nejvyšší hora Vietnamu se jmenuje Phan Xi Păng (čti: Fansipan) a má výšku 3 143 m. Za městem je v provozu lanovka, která vás vyveze až nahoru, ale je dost drahá, cca 700 Kč na osobu. I přesto jsme měli v úmyslu se nahoru zajet podívat, ale bohužel nám to počasí nedovolilo. V Sapě sice bylo v tu dobu na místní poměry střídavě i pěkně, ale nahoře byla mračna, která se tam držela po celou dobu, provázená silným větrem. Nechtěli jsme platit tolik peněz a pak nic nevidět. Prostě to nevyšlo a na nejvyšší horu Vietnamu jsme se nedostali.

Etnické vesnice v okolí Sapy – do některých vesnic se platí vstupné, tento fakt by měl člověka upozornit na to, že tyto placené vesnice nebudou úplně autentické. Platí všichni při vjezdu do vesnic, jak pěší, tak motorizovaní. Nejvíce vyumělkovaná je vesnice Cat Cat, ale protože jsme přijeli na motorce víceméně náhodně z druhé strany, po nějaké pouze napůl vyrobené cestě od průsmyku Tram Ton, projeli jsme i její částí v původním stavu, kde to vypadalo úplně jinak.

Vesnice Cat Cat – vesnice nejblíže k Sapě, dostanete se k ní po ulici Phan Xi Păng na motorce, pěšky, anebo se tam nebo nazpět necháte odvést taxíkem nebo mototaxi. Od posledních domů Sapy je to k hlavnímu vstupu do vesnice asi 1,5 km. Vstupné je 70 000 VND na osobu. Majitel hotelu nám Cat Cat doporučoval, že se tam máme určitě jet podívat, že je to tam moc pěkné.

Ale ve vesnici jsou k vidění spíše prodejci, stánky, než venkovský život. Můžete se jít podívat po schodech dolů pod vesnici na menší vodopád. Jinak okolí přezdobené, plotky, mostky, květiny. To, co je pro Vietnamce "pěkné", ale Evropan vidět nechce. Při horní silnici je vyhlídková plošina, také vyzdobená, ale je z ní pěkný pohled do údolí na rýžové terasy a na hory.

Pokud pojedete od hlavního vstupu do vesnice směrem od Sapy doprava směr Sin Chai (doleva je vstup do placené části), ocitnete se v původní vesnici, tak jak vypadá ve skutečnosti, a doporučuji dojet až do vesnice Sin Chai. Tam uvidíte místní obyvatele pracovat u domů, špinavé děti hrající si v prachu na cestě a černá prasátka pobíhat kolem. Tak nějak si člověk představuje vesnici etnických obyvatel v horách.

Vesnice v údolí Muong Hoa: Lao Chai, Ta Van, Ban Ho, Thanh Phu, Nam Sai, Nam Cang – k vesnicím se dostanete ze Sapy z ulice Mường Hoa po silnici č. TL152. Hned za Sapou je budka pro zaplacení poplatku – vstup do vesnic v údolí je 75 000 VND na osobu. Pokud ale přijdete pěšky některou jinou cestou, poplatku se vyhnete. My jsme jeli na motorce. V oblasti se pohybuje poměrně značné množství skupinek nebo dvojic turistů s místní průvodkyní v etnickém oblečení, která jde rychlejším krokem před turisty a ti zpocení klopýtají za ní. Na pěší turistiku jsme neměli až tak čas a taky představa pochodu na slunci až ze Sapy, nás moc nelákala. Pokud nepřespíte v některé vesnici a druhý den se teprve nevracíte zpět, je celá trasa poměrně dlouhá (např. úsek Sapa – Tavan - Sapa: 20 km). Na kole jsme viděli jet pouze jednoho turistu.

Projeli jsme tedy oblast na motorce a zastavovali se v jednotlivých vesnicích na jídlo nebo na krátkou procházku po vesnici. Pokud půjdete pěšky, určitě bych nevolila hlavní cestu údolím. Jezdí tu hodně místních na motorkách a jít v tom prachu není nic moc. Přes vesnice a rýžový pole vedou nezpevněné cesty nebo betonové chodníky, které jsou pro pěší turistiku vhodnější.

Vesnice Ta Phin – vesnice se nachází asi 10 km před Sapou (ve směru od Lao Chai). Obývají ji lidé etnické skupiny Červení Dao, ženy nosí výrazně červené pokrývky hlavy. Odbočka k vesnici je na předměstí Sapy, od jediné benzinové pumpy v Sapě je to 2,2 km. Kousek za odbočkou vybírají poplatek za vstup – 70 000 VND na osobu, žádný doklad o zaplacení :-)

Je to vedlejší příjezd k vesnici, ale právě z této silnice jsou po cestě nejkrásnější výhledy na rýžové terasy a do krajiny. Projíždíte přímo rýžovými poli, je to fakt moc pěkné. Turistů je tady o poznání méně jak ve výše popsaných místech a většinou nejdou pěšky, ale jedou na motorce.

Vesnice Ta Phin je víceméně autentická s rozbitými blátivými cestami. Ale kousek za vesnicí směrem k Sapě je už vidět nějaká mega stavba, jakoby dálnice, ale nepochopili jsme, kam vlastně povede. Obrovské staveniště a náklaďáky přivážející materiál ještě více rozbíjí místní silničky. V některých místech jsou místo rýžových polí fóliovníky na pěstování zeleniny.

Mapa oblasti Sa Pa na webových stránkách severni-vietnam.cz: Mapa oblasti Sa Pa

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda 

Všechny články z naší cesty severním Vietnamem:

• Severní Vietnam (1): Cesta severním Vietnamem bez cestovky a bez průvodců
• Severní Vietnam (2): Hlavní město Hanoj, ostrov Cat Ba - plovoucí rybářské vesnice
• Severní Vietnam (3): Oblast Ninh Binh - lodičky Tam Coc a Trang An, Hoa Lu, buddhistický komplex Bai Dinh
• Severní Vietnam (4): Oblast Mai Chau - rýžová nížinná pole, čajové plantáže Moc Chau
• Severní Vietnam (5): Provincie Ha Giang – hory na severu, Lũng Cú – vlajková věž
• Severní Vietnam (6): Oblast Sa Pả (Sapa) – vesnice etnických menšin, rýžové terasy
• Severní Vietnam (7): Oblast Mu Cang Chai - nejkrásnější rýžové terasy