Skalky u Protivanova - nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny
Turistické cíle • Příroda • Vrchol
Na nejvyšším vrcholu Drahanské vrchoviny Skalky jsme stanuli celkem dvakrát. Poprvé jsme sem od nějakého penzionu po modré značce z obce Benešov a celou cestu lesem nás doprovázel místní pes. Pořád kolem nás běhal, odbíhal do lesa a zase se vracel, přesto nás po dvou kilometrech neomylně dovedl až k meteorologické stanici, která je na vrcholu umístěna a jenž slouží k detekci bouřky do asi 250 km.
Po příchodu na vrchol jsme zjistili, že vrchol je naprosto plochý a zalesněný a tak bohužel neposkytuje výhledy. Prohlédli jsme si alespoň meteorologický radar ČHMÚ vysoký 35 metrů, který se zde nachází od roku 1995. Dočetli jsme se, že toto zařízení pracuje v automaticky a každých 10 minut dokáže registrovat odrazy od oblačnosti vzdálené až 250 km. Pochopili jsme, že tyto údaje jsou pak využívány pro okamžitý odhad dešťových a sněhových srážek, pro případnou výstrahu před nebezpečnými meteorologickými jevy v rámci národní radarové sítě a mezinárodní výměny dat.
Z historie jsme se dozvěděli, že o výstavbě meteorologického radaru se uvažovalo již koncem 60. let 20. století. Nepřekvapilo nás, že v této historické době mělo být měření ruční s 16-ti člennou obsluhou stanice. Jak jsem se dále dočetli, z finančních důvodů toto však nebylo realizováno.
Zjistili jsme také, že s využitím moderních technologií byl v roce 1993 vypracován nový plán na bezobslužnou automatickou radarovou stanici s dálkovým řízením a samotná stavba radiolokátoru započala v červnu 1994. Zaujalo nás, že montáž vlastního radiolokátoru na tubus věže byla ukončena v srpnu 1995 a od 11.dubna 1996 byl zahájen provoz.
Celou stavbu jsme si mohli prohlédnout pouze zvenku, protože radar je bohužel přístupný jen vyjímečně.Takže jsme jen tak nahlédli za dveře a pak se vydali na zpáteční cestu. Pes se s námi už nevrátil, protože si našel jiné turisty a bez rozloučení nás opustil. Když jsme se pak vrátili k autu Hyundai Lantra, odjeli jsme do obce Malé Hradisko, kde jsme si prošli bývalé keltské Oppidum.
I podruhé jsme se na nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny vydali z obce Benešov, ale z jiného místa. Auto jsme nechali na okraji lesa za obcí a vydali se k cíli po žluté značce. V polovině trasy jsme pokračovali po neznačené asfaltové silnice, která nás po půl kilometru dovedla k nám již známému meteorologickému radaru. Zde jsme se opět napojili na modrou značku. U radaru jsme odlovili kešku a krátce jsme se zastavili, podívali na rozcestník, prohlédli si altánek, který zde vyrostl od naší předchozí návštěvy a po chvilce jsme po modré značce pokračovali k Přírodní rezervaci Skály s pramenem říčky Luhy, která je jedním ze zdrojů známé Punkvy. Okolo radaru jsme opět prošli při zpáteční cestě k autu, kterým jsme pak odjeli do obce Suchý. Zde jsme si v informačním centru u koupaliště koupili známku No.1830 a získali razítka do památníku.
Krajina Drahanské vrchoviny je poměrně řídce osídlena. Díky tomu tady nalezneme velké plochy neporušených lesů, v nichž převládají buky, či duby. Zajímavé jsou rovněž mokřady a nivní louky s velice vzácnými živočichy a rostlinami.
V okolí vrcholu Skalky v zimě místní obce udržují a vytvářejí běžeckou lyžařskou stopu, pokud je samozřejmě dostatek sněhu. Mrkněte na tento odkaz....