Skály Kobylího dolu

Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar

Fotografie (48) • Foto: Franta

Před výletem s našimi přáteli ze Šumperka – Markem a Martinou, jsem dlouho studoval mapy.cz oblasti, neboť jsem si přál spatřit také jedno ze čtyř skalnatých údolí, spadajících od Suchého vrchu k hlavnímu údolí s tokem Tiché Orlice. Při zvětšení mapy nakonec padla volba Na Kobylí důl u Těchonína, kde mne zaujaly meandry toku Čerňovického potoka a také četné ikonky skal v okolních stráních. Když jsem pak hledal nějaké bližší informace o Kobylím dole, našel jsem o nich skoro „kulové.“ Přestože i jím prochází turistické značení (v tomto případě modré), informace se týkaly jenom dvou zaniklých osad – Čerňovic a Hynkovic s přírodní rezervací – a jakési romantické hájenky jménem Zakopanka. Zdejších skalních útvarů si autoři těchto příspěvků blíže nevšímli. Což mi ale na druhé straně přineslo veliké uspokojení, neboť nesmírně rád objevuji panenský neprozkoumaný skalní terén. Navíc jsem podle četných Ostrých meandrů na mapě usoudil, že se tady budou určitě nacházet i nějaké roztomilé peřejky a kaskády... a tentokrát mi odhad vyšel líp, než předpovědi našich nadbytečně placených metereologů – ocitli jsme se v oblasti nesmírně zajímavé, doslova hýřící přírodními atraktivitami... a nevím jak ostatní účastnící výletu, ale moje dušička se tady přímo tetelila radostí...

Auto jsme odstavili na rozcestí za Těchonínem a po polní cestě a po modré vyrazili k nedalekému lesu. Tady se ta naše cesta změnila na lesní komunikaci a mírným klesáním jsme po ní záhy dorazili k toku Čerňovického potoka a za prvním prudkým ohybem hřebene po naší levici jsme se zaradovali nad jeho peřejnatým korytem. Musím se přiznat, že jsem z toho všeho byl jak na jehlách, neboť zároveň se po naší levici objevily i první výrazné skalní výchozy, sestupujících v hojném počtu od temena vrchu Javorně (781 m) místy až dolů k potoku. Při našem pochodu dál proti jeho toku jsem proto s omluvným zamumláním nesčetněkrát zmizel naší skupině z dohledu a prozkoumával hezky z očí do očí všechny ty nejbližší - (někdy i více jak dvanáct metrů vysoké), stěny mrazových srubů, skalních útesů i věží, vypínajících se nedaleko od Čerňovického potoka. Mezitím zase s Markem téměř průchod řečištěm okolo těch nejzajímavějších kaskádek. Jak jsme se blížili k rozcestníku modré a žluté značky s názvem Kobylí důl, objevily se větší skály i ve svahu po naší pravici. První dlouhý skalní útes byl díky nedostatečnému osvětlení a charakteru horniny černý jako bota, na tom dalším vyšším - o něco dál proti toku potoka, se na jeho stěnách blyštěl kov horolezeckých skob. Všechny tyto námi viděné skalní útvary jsou pochopitelně tvořeny – jak je v Orlických horách a jejich podhůřím zvykem – rulou.

Od rozcestí jsme se pak vraceli stejnou cestou nazpět k odpočívajícímu vozu, a tak jsme si vlastně prošli jen malou - (ale možná právě tu nejdivočejší) - část Kobylího dolu v délce jen něco málo přes jeden kilometr. Při pohledu na mapu asi stejně jako já zjistíte, že se těchto malebných skal v oblasti nachází daleko víc... ale bohužel, stanovený itinerář trasy našeho výletu (a hlavně čas) byl neúprosný!

Poslední aktualizace: 1.9.2014

Nadmořská výška:

550 metrů nad mořem

Skály Kobylího dolu na mapě