Loading...
Turistické cíle • Skalní útvar
Pohoří na území Čech a Moravy nepřesahují žádných závratných výšek a povětšinou ty nejvyšší řadíme do kategorie středohor. Tím i díky zeměpisné poloze v mírném klimatickém pásmu se na nich nedočkáme toho, co mnoho návštěvníků a milovníků hor obdivuje v těch vyšších,velehorách. Ano chybí nám tu horské kamenné a skalnaté štíty.
Musíme se tak spokojit, že drtivá většina našich hor a kopců je laděna do zelených, případně hnědých a podobných odstínů (podle ročního období). Pouze zima se sněhovou pokrývkou poněkud změní vzhled našich hor.
Kdo tedy chce na našich horách nějakou tu skálu zahlédnout, musí povětšinou více do terénu. Tu narazí na nějaký skalní výchoz, mrazový srub či kamenné moře, které naznačuje, že kdysi byl kopec větší a skalní štít se rozpadl do podoby kamenných sutí.
Zhruba podobnou situaci máme i u nás v Jeseníkách. Ty jinak bývají označovány za jedno z nejskalnatějších pohoří u nás. Povětšinou jsou ale skály skryté v lesním porostu, nad hranicí lesa vystupuje jen část pohoří a ve vrcholových partiích jsou pak k vidění jen menší skalní útvary, z nichž asi k nejznámějším a nejviditelnějším patří takový Vozka, nebo Petrovy kameny, Ztracené kameny nebo vrchol Keprníku, ty další už jsou méně viditelné.
Aby byla skála nebo skalní výchoz viditelný musí být také splněna podmínka, že materiál musí být dosti odolný, aby ta skála vydržela. Drtivá většina hornin v Jeseníkách patří k horninám přeměněným neboli metemorfovaným. Metamorfóza může proběhnou způsobem tlakovým a tepelným. Povětšinou jde o kombinaci obou faktorů. Je-li pak tlak i teplota dostačující, může vzniknout vskutku odolný materiál, který pak zdobí vrchol nebo svah dostatečně dlouho a viditelně.
Poměrně zajímavou soustavu skal nebo skalních výchozů můžeme potkat i v oblasti Kamzičího vrchu nad osadou Vidly v oblasti kolem nejvyšší hory Praděd. Kamzičí vrch je vlastně východní rozsochou Malého Dědu (1368). Skály jsou tu tvořeny horninami ze skupiny metaarkóz, což jsou různé fylity a svory. Většina skal je jižně od vrcholu v lesním porostu poměrně hůře dostupná maximálně po nějakém loveckém nebo zvířecím chodníku. Nejnižší z nich jsou ale snadno dostupné po tzv Silonově cestě (nebo trase), jde o lesní cestu z Videl na sedlo Videlský kříž, která obkružuje údolí Střední Opavy. Trasa je to sice neznačená ale lesníky značně využívaná a v mapě dobře viditelná. Jinak pěší turista může použít strmější modrou pěší značku z Videl vzhůru k rozcestí Černík a dál ke Švýcárně. Poblíž vrcholu Kamzičího vrchu prochází kolem lovecké Silonovy chaty, která dala název i zmíněné lesní cestě. Silon byl patrně nějaký lesník, ne vynálezce silonu (tím byl prof. Wichterle).
Skalní útvar najdeme zhruba 200 východně od křížení Silonovy trasy s modrou pěší značkou. Jde o cca 15–20m vysoký členitý skalní výchoz. Skála je umístěná v mírném oblouku, odhadovaná šířka 30 m. Po úbočí by se dalo i vystoupit n skálu. Mohutná skála není osamocená další je hned pod cestou.