Skály Zemské brány II.

Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar

Fotografie (21) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

most za Kláštercem nad Orlicí

řečiště

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

Tentokrát se podíváme na skoro 2 km dlouhý úsek údolí mezi mostem nad koncem Klášterce nad Orlicí a Pašeráckou lávkou. Od rekreačního střediska Orlice už oblast spadá do přírodní rezervace Zemská brána, zaujímající rozlohu přibližně 88 ha. Chrání se tu nejen ty všemožné rulové skalní útesy a výchozy, nacházející se hlavně nad pravým břehem řeky, ale i řečiště, pokryté balvany, do nichž voda místy vymlela obří hrnce. A samozřejmě také okolní louky a hlavně hvozd. I když je převážně druhotný, najdeme na jeho úpatích množství vzácných rostlin, neboť se zde vedle sebe vyskytuje květena horská i podhorská, jako třeba kamzičník rakouský či lilie Jarní. Už od mostu za Kláštercem se vlevo nad silničkou vysoko nad našimi hlavami objevují na strmé stráni divoké skalní výchozy, tvořící místy skalní hradby mrazových srubů, někde i v patrech nad sebou. Jednou z nejvyšších skal Orlických hor je Ledříčkova skála, na kterou narazíme asi v polovině údolí. Divoké a nevzhledné, zato ale mohutné skalisko se nad chodníkem tyčí do výše 20 m svislou stěnou, ale celková, už ukloněná, výše skaliska dosahuje 60 m. Zdola je dobře vidět jeskyňka, kterou prý obýval „Jánošík“ Orlických hor a po kterém skála dostala své pojmenování. Ledříček není žádný výmysl, ale skutečná historická postava, která v okolí skály žila v polovině 19.století. On opravdu „bohatým bral a chudým dával,“ navíc byl mistrem převleků a byl to také člověk nesmírně odvážný. I když byl několikrát polapen, vždy se mu podařilo uprchnout a svůj úkryt na skále obýval dlouhých dvacet let. (Proto mi přijde nesmyslným tvrzení, které se objevilo v jednom z dílů Toulavé kamery a kdy o něm bylo řečeno, že to byl člověk ducha poněkud „mdlého“...) Osudným se Ledříčkovi stal jeho poslední útěk před vojáky: když po provaze šphal ke svému skalnímu úkrytu, ten se mu přetrhl, zbojník spadl na zem a zabil se!

Když půjdeme dál proti toku řeky, brzy narazíme na soustavu dalších, ale už nižších mrazových srubů, které dělají divokou kulisu zachovanému betonovému objektu. Také tento pochází z období První republiky, kdy se urychleně stavěl proti německému agresoru obranný val. Tento bunkr je ale tak trochu netypický. Patří sice do hlavního sledu pevnostních opevnění, ale nachází se v údolí hned vedle řeky, neboť jeho úkolem bylo chránit oba směry cesty okolo Orlice. Pokud budeme přesní, jedná se o pěchotní srub RS-94 „Na potoku.“ Ve velké kupoli se nacházela dvojice těžkých kulometů, které sloužily k postřelu oběma směry podél řeky. Menší pancéřový zvon skrýval kulomety lehké, sloužící k vlastní obraně objektu. Srubu chybí podzemní patro a byl určen pro posádku 15 mužů. Do jednoho podlaží se tak musely vejít nejen zásoby munice a potravin, ale také veškerá jiná technika. Dále proti proudu narazíme ještě na několik zajímavých skalních výchozů a poté už se před námi objeví dřevěná silueta Pašerácké lávky, od níž se v délce 300 metrů táhne až ke starému kamennému mostu okolo břehů Divoké Orlice ta největší skalní divočina a která je podle jejího peřejnatého průlomu tou vlastní Zemskou bránou..

Poslední aktualizace: 26.10.2014

Nadmořská výška:

545 metrů nad mořem

Skály Zemské brány II. na mapě