Škola v Bělečku

Původně tato obec vlastní školu neměla a děti musely docházet do těch okolních, zejména do Býště, i když některé navštěvovaly svého času i školu v Krňovicích. Kdy se zde začalo poprvé učit, tak to přesně nevíme. S jistotou můžeme říci, že před rokem 1802 neexistovala, neboť její existence není zmíněna v soupise pardubického panství z téhož roku, i když Josef Sakař ve své knize "Dějiny Pardubic nad Labem. Dílu III. Část 2. Školství" hovoří o tom, že v Bělečku byla škola již před rokem 1773.

Posléze bylo postaveno dřevěné přízemní stavení, které mělo šindelovou střechu a dvojici malých okének. V něm vyučoval v letech 1804-1824 šindelář Danihelka, a to vždy v zimním období. Protože nebyl zkoušeným učitelem, neměl žádný zákonitý příjem a živilo ho tak pouze jeho řemeslo, občas nějaký ten dobrák, ale samo obecní vedení se s pomocí tomuto učiteli zdráhalo, o čemž nalezneme zmínku např. v článku "Bělečkovaný" od Františka Dlouhého, který vyšel ve 4. čísle vlastivědného sborníku "Krajem Pernštýnův" z roku 1928:

"Uprostřed vsi bělá se jednopatrový dům - bělečská dvoutřídní škola. Vedle ní až do r. 1927 krčila se chaloupka došky krytá s malinkými okénky - stará to bělečská škola. V ní od roku 1804-1824 »učil« vždy v zimě první »bělečkovaný« učitel Danihelka, takto poctivého řemesla šindelář.

Neměl zkoušek, neměl také zákonitého platu a hlavním zdrojem výdělku bylo řemeslo. Škola, jako bývalo všude, byla vedlejší. A protože učitele živila mnohde celá ves - proto měl hlad. Celá ves mu kupovala boty - a proto chodil bos.

Před r. 1804 chodily děti do Býště. Tam se stará škola zachovala dodnes, jsou v ní četnická kasárna.

Dnešní škola byla v Bělečku otevřena r. 1881."

Ve škole se tehdy učilo pouze čtení, psaní a počtům, jiné věci by nejspíše ani tehdejší "kantor" nedokázal, i kdyby chtěl. Teprve roku 1824 se na zdejší školu dostal zkoušený učitelský pomocník a podučitel Josef Baudyš, jenž zde působil až do své smrti v roce 1858. Jednotřídní škola byla v Bělečku povolena až krajským úřadem v Chrudimi roku 1845. O těchto počátcích se píše v knize "Pardubicko, Holicko, Přeloučsko. Díl druhý. Lid, jeho kulturní život a práce. Část první" toto:

"Jako v Srchu, tak s odklady zřízena škola v Bělečku. Když r. 1837. žádali tam za školu, který jim od c. k. kraj. úřadu v Chrudimi povolena 9. června 1842, měli ji tam míti za těchto podmínek: aby 1. stavbu a správu školního domu na sebe vzali, naproti tomu ale právo se zachovává školního samostatného pomocníka pro tu školu předvrhovati; 2. k vytápění školní světnice každoročně 7° měkkého dříví dávali a čištění školy; 3. předepsané cvičení uděluje p. farář z Bejště, pro kterého povozy bezouplatně občané posílají; 4. služba místního školního pomocníka pozůstává ze sobotálesu a přídavku jednoho bochníka chleba ročně z každého domu. Všechny školní příjmy nesměly přesahovati 80 zl. Cm. Ale bělečtí tyto podmínky nepřijali a proto oznámeno jim 26. května 1845, že musí tento plat dávati do Bejště a zároveň že jejich dítky musí navštěvovati školu v Bejšti. Toho se zalekli občané bělečtí a 10. prosince 1845, podali novou žádost, ve které slíbili daným požadavkům vyhověti."

Po učiteli Baudyšovi do Bělečka přišel v roce 1858 učitel František Brevis, který tu učil až do roku 1876, kdy byl dán do penze, činící ročně pouhých 165 zlatých, což mu stačilo sotva na holou obživu. V letech 1879 1886 byl zdejším řídícím učitelem Josef Bleha (psán i jako Bléha), díky jehož přičinění byla postavena v letech 1880-1881 nová škola, a to nákladem 15 384 zlatých. Vyučovat se v ní začalo 1. září 1881, k jejímu vysvěcení profesorem královéhradeckého semináře a pozdějším biskupem Msgre. J. N. Edvardem Brynychem došlo 6. listopadu 1881 a až do roku 1882 byla jednotřídní. Řídící učitel tehdy dostával 400 zlatých ročního služného a k tomu funkční přídavek ve výši 400 zlatých. Nové školy by však nejspíše nebylo, nebýt výhrůžky c. k. okresní školní rady o znovupřiškolení k Býšti. 1. ledna 1882 byla zdejší škola rozšířena výnosem c. k. okresní školní rady na dvoutřídní. Řídícím učitelem se stal dosavadní učitel Josef Bleha a podučitelem Josef Kmoníček. Z dalších řídících učitelů je nutno jmenovat zde od roku 1886 působícího Františka Orla, v roce 1891 Antonína Knapa, v letech 1891-1902 působícího Jana V. Novotného a Františka Brzka, díky nimž vznikla místní Hospodářská beseda (1892) a Spořitelní a záložní spolek (1901). Poté spravoval do roku 1906 zdejší školu Vincenc Peirek a následně Antonín Motejlek.

Roku 1892 byla na oslavu Jana Amose Komenského darována školní zahradě ještě nová školka, jež byla pojmenována jako "školka Komenského". V té době byla na školní budovu umístěna busta tohoto velkého myslitele od stavitele Jana Ripoty, tradiční to výzdoba obecných škol po celé zemi. V roce 1926 byla zbořena stará škola, jež naposledy fungovala jako chudobinec. Kámen z ní byl prodán na opravu silnice a dříví bylo použito k otopu. O rok později byl v rámci elektrifikace obce zaveden do školy elektrický proud.

Škola zde fungovala až do roku 1963, kdy byla kvůli nízkému počtu dětí zrušena, i když s tímto nápadem se poprvé přišlo již krátce po osvobození od německých okupantů. Poté byla přestavěna, v polovině 70. let 20. století opět upravena a využívána k různým obecním účelům a určitý čas zela i prázdnotou, přičemž novodobými úpravami přišla o historický vzhled. Dnes v budově bývalé školy, náležející Ing. Václavu Zárubovi, sídlí v roce 1994 vzniklé Dřevozpracující družstvo, o němž se lze více dozvědět zde: https://www.krnovice.cz/o-firme.html.