Slovinsko - Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu

Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu (07/2014)

Dnes jedeme do části Julských Alp, která se nazývá Bohinjské hory, na jejichž hřeben je nejlepší přístup lanovkou od Bohinjského jezera. To pro nás znamená z kempu Soča v údolí Trenta objet celý masiv hor po cestě Bovec – Kobarid – Tolmin – Bohinjska Bistrica – jezero Bohinj, což je zhruba 120 km a přes 2 hodiny jízdy. Další možnou přístupovou trasou by byla cesta přes sedlo Vršič, Kranjskou Goru, Jesenici, Bled a Bohinjskou Bistrici. Na kilometry i na rychlost jsou tyto trasy téměř stejné.

Po cestě zastavujeme u vodopádu Slap Boka, který se nachází cca 5 km za městem Bovec při silnici na Kobarid. Tento krásný vodopád se řítí do údolí ze 100 m výšky. Přístup k němu je zdarma a zaparkovat se dá u hotelu Boka v blízkosti vodopádu.

Po cestě zastavujeme ještě několikrát, podívat se na řeku Soču z mostků a mostů. V Tolminu je nám jasné, že k Bohinjskému jezeru bychom ten den dorazili příliš pozdě a tak se díváme do mapy, kam bychom vyjeli a následně vyšli z této strany hor, od Tolminu. Lanovku od Bohinjského jezera necháváme na další den, kdy si slibujeme, že vyjedeme ráno dřív a nebudeme se po cestě příliš kochat.

Nakonec se rozhodujeme vyjet s autem z Tolminu přes obec Ljubinj nahoru do kopce směrem k Planině Stador a směrem ke Koče na planině Razor s tím, že pojedeme autem dokud to půjde a pak budeme pokračovat po svých na hřeben Bohinjských hor z opačné strany, než byl původní záměr.

Plán to byl sice dobrý, ale bohužel jsme netrefili správně směr k chatě na planině Razor, ale na rozcestí u chaty Koča na planině Stador jsme nesprávně odbočili vpravo k vrchu Kobala, protože tam "jelo nejvíce aut". Proč, to jsme zjistili záhy. Je tady startovní místo paraglidistů a parkoviště. Tady cesta končila.

Pokud bychom u planiny Stador, kde také v zatáčce parkovala auta, neodbočili vpravo, ale pokračovali rovně, jeli bychom správně. Cesta tímto směrem ale nevypadala "jako hlavní". Také nemohu napsat, jak daleko bychom se po ní dostali a zda lze vůbec dojet až na Koču na planině Razor.

Na parkovišti u paraglidistů jsme tedy nechali auto a vydali se na nejbližší vyšší kopec, kde jsme při jeho úpatí narazili na neurčitou turistickou značku, která vedla loukou plnou květů a motýlů, až jsme na jednom místě uviděli šipku s nápisem Kobilja glava.

V tomto místě byla nějaká chata a tak je pravděpodobné, že kůl s označením směru tady instaloval majitel chaty, aby se mu turisté necourali po zahradě. Dále se jde do kopce přes vrcholek Šprinca (1 247 m n. m) s kamennou mohylkou a křížkem, kolem další malé chatky a stáda ovcí až na vrchol Kobilja glava (1 475 m n. m.). Z vrcholu jsme se dívali na hlavní hřeben Bohinjských hor, kam jsme chtěli původně dorazit. Mezi ním a Kobylí hlavou bylo ještě jedno hluboké údolí.

Zapsali jsme se do vrcholové knihy. Z tohoto bezlesého místa je opravdu pěkný výhled na Bohinjské hory, masív Krnu, údolí Soče a město Tolmin. Na vrcholu je kříž a torzo nějakého památníku. Jméno hory tu bohužel chybělo a nebylo napsáno ani ve vrcholové knize. Tráva kolem byla vypasená od ovcí a tak tu zbyla jen taková nevzhledná lebeda, která jim zřejmě nechutná.

Zpět k autu jsme šli stejnou stezkou, jiná tu ani není. Až na zpáteční cestě jsme potkali jednu dvojici, jinak celou dobu nikoho. Od parkoviště nahoru na Kobijlu glavu nám to trvalo cca 1,5 hod. (cca 2 km, 400 m převýšení). Hora Kobilja glava je pěkně vidět ze silnice směrem na Kobarid, je to dominanta nad městem Tolmin. 

Mapa oblasti na mapy.cz: Kobilja glava (mapy.cz/turisticka)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty do Julských Alp:

• Slovinsko - Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami
• Slovinsko - Julské Alpy (2): Veliki Mangart
• Slovinsko - Julské Alpy (3): Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin
• Slovinsko - Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu
• Slovinsko - Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija