Socha Radegasta

Svatý Václav a Václavské náměstí – to je přirovnání, které mě napadá při vyslovení jména Radegast a Radhošť. Nebýt sochy pohanského boha Slovanů, byla by návštěva Radhoště jaksi neúplná a Radegastu bez Radhoště by taky něco chybělo.

Historie sochy, patřící k dominantám beskydského kraje, je poměrně složitá a při putování za ní musíme zamířit až za „velkou louži“. Právě v Americe totiž začal na soše Radegasta již v roce 1924 pracovat frenštátský rodák akademický sochař Albín Polášek. K finalizaci svého díla si dokonce v roce 1930 pronajal sochařský ateliér v Praze, kde dílo s tělem mužským, tváří tygří a hlavou lví, doznalo své konečné podoby. Rozličnost – to je stmelující prvek, spojující všechny podobizny Radegasta stvořené ať už kronikáři Středovským či Gallášem, nebo malířem Mikolášem Alšem. Jako kdyby samotná tvář sochy nebyla dostatečně zdobná, tak ji Albín Polášek ještě dotvořil rohem hojnosti s kačenou, mohutnou sekyrou, širokým opaskem a suknicí s ornamenty, zatímco jeho nohy obul do valašských krpců (obutí), snad jako úlitbu svému rodnému kraji. První podoba sochy Radegasta vznikla již v roce 1925, ovšem zatím jen v dřevěné podobě. Teprve o několik let později byly ve slévárně firmy Maška odlity z umělého kamene se železnou vložkou dvě sochy. Zatímco jedna byla spolu s bronzovým sousoším věrozvěstů Cyrila a Metoděje slavnostně odhalena na Radhošti, druhá socha se po určitých peripetiích ocitla v pražské zoologické zahradě.

320 cmvysoké a 1,4 tuny vážící dílo se sice stalo neodmyslitelnou součástí radhošťského masívu, zdejší drsné podnebí však umělému kameni příliš nesvědčilo. Proto bylo rozhodnuto o restaurování sochy. Práce se v roce 1980 ujal olomoucký sochař Karel Hořínek, který celou sochu zrestauroval, její vnitřek vylil betonem a vyztužil. Na původní místo se socha vrátila 11. června 1982, ale ani provedená oprava nepomohla její úplné záchraně. Umělý kámen s přísadou betonové drti, železnou vložkou a teď i betonovou výztuhou jen těžko odolával drsnému horskému prostředí. Proto se zásluhou Nošovického pivovaru v květnu 1996 Radegast znovu stěhoval. Tentokrát do dílny Jan Sobka a Miroslav Zubíčka v Lískovci u Vsetína, kde se jednak originál dočkal důkladné rekonstrukce, ale kde také z jihočeské žuly vznikla i jeho dokonalá 3,2 tuny vážící kopie, dominující od 4. července 1998 hřebeni Radhoště. Je třeba dodat, že socha Radegasta byla docela cestovatelsky „založená“. Za dobu své existence se stěhovala třikrát, přičemž hned ta první cesta byla docela dramatická. Nákladní auto převážející sochu během své cesty uvázlo v zatáčce na Pustevnách a teprve 6 párů koní mu umožnilo další cestu. Tragickou dohru měla i samotná instalace sochy. Při silné bouřce uhodil blesk do jednoho z vojáků, stojících u Radegasta čestnou stráž a zabil ho.

Až zase jednou budete putovat beskydským krajem a zastavíte se u sochy Radegasta, vzpomeňte jak zajímavou historii tento kus kamene má. Stejně bohatou, stejně rázovitou, stejně zajímavou, jakou se může pyšnit celý zdejší kraj. A nic nevadí, že ten skutečný, byť zrestaurovaný originál Radegasta najdete na radnici ve Frenštátě pod Radhoštěm!