Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Socha
Sochy v lese nedaleko Bořitova, jejichž autorem je lidový sochař Stanislav Rolínek, jsme si prohlédli během jednodenního výletu, který jsme celý strávili v Boskovicích a nejbližším okolí. Autem jsme přijeli do malinkaté obce Huť Svaté Antonie a zaparkovali jsme na návsi u autobusové zastávky. Pak jsme se vydali ulicí po červené značce mezi pěknými domy až na konec silnice, kde jsme narazili na rozcestí Pod Malým Chlumem.
Na tomto rozcestí jsme našli zelenou turistickou značku a také úvodní ceduli naučné stezky. Na tabuli jsme si přečetli, že napravo se nachází Malý Chlum a nalevo ten Velký. Zelená značka oba vrcholy spojovala, ale naučná stezka vedla pouze na ten Malý, který je paradoxně vyšší než sousední vrchol.
Nejdříve jsme se vydali na Malý Chlum s rozhlednou a teprve pak jsme se na toto rozcestí vrátili a šli dál po zelené až na úpatí Velkého Chlumu.
Rozcestník ukazoval k sochám Stanislava Rolínka pouhých půl kilometru, ale jak nám cesta ubíhala, připadalo nám to spíše 1,5 kilometru. Už jsme to chtěli vzdát, v domnění, že jsme tento pozoruhodný výtvor někde minuli, když tu se konečně sousoší na úpatí Velkého Chlumu před námi objevilo.
Sochy lidového umělce jsme viděli již v Rudce u Kunštátu v jeskyni blanických rytířů. Zde jsme našli trochu menší dílo, které však bylo také hodno našeho obdivu. Rolínek zde totiž vytvořil hasičskou sekerkou a půlkou nůžek na stříhání ovcí krásné sousoší husitských osobností v nadživotní velikosti. Vedle sebe jsme si tak z bezprostřední blízkosti prohlédli Mistra Jana Husa, Jana Žižku z Trocnova a Prokopa Holého. Zjistili jsme, že toto sousoší je vytvořeno z pískovce a že bylo roku 1996 bylo restaurováno, takže nám připadalo, jakoby by bylo nové. Dozvěděli jsme se, že tímto sousoším Rolínek připomíná historickou událost, kdy v roce 1423 tábořila husitská vojska právě pod Velkým Chlumem.
Dále jsme zjistili, že sousoší postav Mistra Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého má rozměry přibližně 4 x 4 x 2,5 metru, přičemž jednotlivé postavy se takřka dotýkají. Všimli jsme si, že postavy nestojí na jedné úrovni, i když to tak na první pohled nevypadá. Jan Hus v dlouhém taláru se nad námi stál nejvýše, pravou ruku na srdci, levou na knize a vedle ní pohár. Vlevo od Husa o něco níže stál ve svém typickém postoji jednooký vojevůdce Jan Žižka Trocnovský. Na hlavě jsme viděli oblíbenou pokrývku hlavy s názvem poděbradka, v jedné ruce držel štít se znakem kalicha a ve druhé palcát. Pod Husem stál pak Prokop Holý s přilbicí na hlavě, v jedné ruce držel štít s kalichem a ve druhé okovaný cep. Zdálo se nám na něm ale něco divného a pak nám došlo, že mu chybí nohy.
Velice jsme se divili tomu, že i v dnešní době je toto dílo volně přístupné a nijak nehlídáno. Doufáme, že sochy nezničí nějaký pomatenec či vandal a budou si je moci prohlédnout další generace návštěvníků.
Když jsme si sochy prohlédli, vydali jsme se na zpáteční cestu. V lese rostlo v tu dobu velké množství hub a sbírat se daly rovnou u stezky. Nechali jsme je ale jiným lidem a rychlým krokem jsme se vrátili do obce Huť Svaté Antonie. U jednoho domu jsme si všimli, že zde prodávají keramiku domácí výroby, Zazvonili jsme na zvonek u branky a autorka těch krásných džbánků, misek a dalších výrobků nám jeden velký džbán prodala za lidovou cenu.
Pak jsme již došli k našemu odpočívajícímu francouzskému vozidlu a namířili jsme si to přes Boskovice směrem na Prostějov a pak Olomouc domů.