Loading...
Po prohlídce Brusného jsem po silničce zamířil severním směrem k asi jeden a půl kilometru vzdálenému zalesněnému vrchu, jenž se tyčil nad okolními poli a pastvinami, a jenž byl do svého rodného listu zapsán pod jménem Chlum. V polovině 14.století si na jeho temeni odnož pánů z Kunštátu nechala vystavět hrad. Ten ale zanikl už o sto let později za uherských válek a dodnes z něj zůstal zachován jen hluboký příkop a valy.
Počasí se bohužel pokazilo – kromě ustavičně vanoucího silného vichru se navíc zatáhlo i nebe, takže jsem po minutí polního letiště svůj úmysl ještě jednou zvážil a nakonec se rozhodl, že zříceninu vynechám a okolo bývalého zemědělského areálu projdu pod úpatím Chlumu k jakési pozoruhodné studánce u Bílavska.
Pod areálem moje silnička vyústila na hlavní komunikaci. Napravo vedla do blízkého Slavkova pod Hostýnem, vlevo pak k hlavní silnici z Holešova do Bystřice pod Hostýnem. Mne čekalo po odbočce do kopce ještě stoupání v délce čtvrt kilometru. Ale poté, co jsem uviděl, jaká se po obou stranách cesty pasou na lučinách krásná a ušlechtilá zvířata, podstatně jsem svůj krok zvolnil. A plně se věnoval pořízení co nejkrásnějších záběrů plnokrevníků, které jsem se naučil milovat a obdivovat díky knihám Dicka Francise.
Nakonec jsem vystoupal až k vlastnímu zemědělskému areálu, který se v červenci 2008 změnil a do obchodního rejstříku byl zaregistrovaný jako Stáj Chlum. Když jsem viděl, že je pozemek oplocený a já se tudy ke studánce nedostanu, překopal jsem opět plán cesty, sestoupil nazpět k silniční křižovatce a odtud nabral směr do Bílavska.