staré Kročehlavy, Výhybka

Na poslední, tak zhruba prvorepublikový, shluk domů jsem si nechal 1. máj. Jmenuje se to Výhybka, kdysi tu prý i byla, a protože samozřejmě patřila k nádraží, cesta mě vedla kolem něj. Mívali tu i vystavenou parní lokomotivku, ale ta už je dávno (a asi právem) v muzeu v Lužné u Rakovníka. Teď je tam muzeální kousek jediný.

Nádraží jsem opustil brzy. Už jsem tu dlouho nebyl, vím sice, že je modernizované, ale netušil jsem, že kolem se docela rozjel turistický ruch. Jinak si nejde vysvětlit to, že se tam, ve skoro neobydlené oblasti, uživí asi tak tři hospody. I když nevím, to byl první máj a teď, když to píšu, jsou skoro vánoce.

Možná by se tu dalo nafotit víc, cestou kolem nádražní zdi, ale tím chodníkem okolo si zkracují (ale podle mapy vydané Městským informačním centrem) cyklisti cestu z jedné jejich stezky na druhou. A byl slunečný květnový den, to jich tam bylo. A uhýbat z jedné strany těmto a z druhé autům (chodník není široký) vyžaduje veškerou pozornost a um.

Od nádraží jsem se, kupodivu bez nehody, dostal až na dohled Výhybky, na křižovatku ulic Milady Horákové a Železničářů. Autem tudy člověk občas jezdí, ale pěšky jsem tu nebyl opravdu dlouho. Dobře opravený secesní dům (i když ta přístavba…) mě docela potěšil.

Je přímo naproti vyhlášenému bistru Na Kovárně. Dcerka mi odtud párkrát donesla škvarkové placky a ty byly lepší, než od maminky. Prý je tam mají každý čtvrtek (ale jen po ránu, ono se po nich vždycky jen zapráší). Z blízka je ta fasáda ještě zajímavější. A co teprve detaily z hlavní ulice.

Ale co naplat, tenhle dům je tu naprosto ojedinělý. Prolezl jsem uličky všemožné, ale už jsem našel jen zase jeden opuštěný transformátor, docela pohledné Zákoutí, a ještě jeden trochu obrázkový domek, v té době trochu zahalený lešením. I nějaký detail byl ze strany vidět.

Prolézal jsem uličky ještě jakou dobu, ale po starých časech se slehla zem. A přitom to není snad až tak dávno, co jsem se s rodiči cestou z nedělní procházky dohadoval, do které cukrárny půjdeme na zmrzlinu. Tedy oprava, to už je dávno, cukrárny potom dlouho nefungovaly, ale potom tam, když jsme se tudy s Pavlínou a dětmi vraceli z nedělní procházky, minimálně jedna tam znovu byla. A sakra, děti už jsou dávno dospělé. Cukrárny vyhynuly.