Staré Prachatice - hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla

Hřbitovní kostelík sv. Petra a Pavla patří k nejstarším a nejcennějším památkám jihočeských Prachatic, přesněji části zvané Staré Prachatice. Jedná se o nevelký obdélný jednolodní svatostánek s pravoúhlým presbytářem a hranolovou západní věží, který je starší než město samotné. Na severní straně je pak umístěna sakristie i vstupní předsíň.

Hned na úvod se sluší zmínit, že se původně jednalo o románský kostelík, který byl přestavěn ve II. polovině 13. století. Na počátku 14. století pak byl dostavěn presbytář, věž a jižní předsíň pocházejí z 16. století. Kostel byl následně několikrát opravován i upravován – stalo se tak v letech 1687, 1711, 1723, 1753 a 1909. Zapomenout nesmíme na dostavbu stejnojmenné hřbitovní kaple v I. polovině 18. století ani na středověké nástěnné malby.

Kostel je součástí od května roku 1958 památkově chráněného hřbitovního areálu (kostel, hřbitov, hřbitovní kaple, ohradní zeď a brána), který se ve Starých Prachaticích nachází na návrší jižně od centra obce. Je hodnotný zejména množstvím stavebních konstrukcí z období 12. až 16. století a souborem cenných středověkých maleb v interiéru presbytáře. Mezi nimi je nejvýznamnější Poslední soud, nacházející se nad vstupem do sakristie (vzhledem k tomu, že kostel nebývá běžně přístupný, musí se návštěvník většinou spokojit „pouze“ s venkovní freskou Smrt Panny Marie na stěně východního závěru).

Hřbitovní kostel apoštolů sv. Petra a Pavla ve Starých Prachaticích zřejmě vznikl zásluhou vyšehradské kapituly na přelomu 11. a 12. století a patří tak mezi nejstarší románské sakrální stavby na území jižních a západních Čech.

Na závěr snad ještě pár doplňujících informací:

Kostelní věž později získala barokní báň a její současná podoba vznikla teprve v roce 1890. Kostel má románské základy, krypta gotickou klenbu, loď barokní strop. Již zmíněná nástěnná malba zobrazující Poslední soud představuje anděla s Pannou Marií. Oba čekají u nebeské brány, kterou hlídá sv. Petr. Ten současně přijímá čisté duše do nebe. Nalevo je znázorněno peklo. Vidět zde můžeme okřídleného Lucifera se třemi ďábly. Nechybí hříšníci představující opilství, lichvu a smilstvo, anděl ukazující prstem zmrtvýchvstalým cestu do nebe či do pekla a Bůh, který na vše dohlíží.

V současnosti slouží jednolodní kostel hlavně jako smuteční síň, občas j jako koncertní sál. V jeho interiéru se nacházejí tři sochy z někdejšího barokního hlavního oltáře (sv. Petr, sv. Pavel a Kalvárie), na hřbitově u kostela jsou dochovány hroby významné prachatické rodiny Neumannových, jejímž nejznámějším členem je sv. Jan Nepomuk Naumann, což byl český katolický misionář působící v americké Philadelphii.

Podle některých legend byl kostel založen Slavníkovci již v 9. století, aby jej ve století následujícím vysvětil sám sv. Vojtěch. Podle nalezených zbytků románského kvádříkového zdiva však skutečně vznik1 „až“ ve 12. století. Okna jsou barokní. Za zmínku také jistě stojí dva velmi cenné kostelní zvony. Jeden je pozdně gotický a byl vyroben roku 1496 v Praze (dílna mistra Jana Konwarze), ten druhý barokní, z roku 1665 pocházející (zvonař Štěpán Pricquey z Klatov).