Štarnov - kostel sv. Mikuláše

Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel

Štarnov je obec u města Šternberk asi 15 kilometrů od Olomouce. Možná je s podivem, že v této nikterak významné obci byly postupně vystavěny tři kostely.

První kostel ve Štarnově stál již v 15.století. Zmínka je o něm v protokole duchovního soudu u olomouckého arcibiskupství z 30.4.1479, který řešil spor štarnovských farníků s hnojickým farářem Jakubem. Štarnovští si na faráře stěžovali, že odmítá vykonávat kněžské služby při štarnovském kostele. Bylo slyšeno 10 svědků, ale dochoval se zápis jen osmi z nich. Byli to občané mimo Štarnova, kteří však za svých mladých let obec dobře znali. Z jejich výpovědí plyne, že Štarnov již před dobou husitskou měl kostel, u něhož však služby vykonávali faráři z nedaleké obce Hnojice buď sami nebo svými kaplany. Starý vikář Jan ze Šternberka, udává, že kostel byl vypálen husity v letech 1437-1440 pod vedením hejtmana Parduse z Horky u Vratkova.

Ze zprávy ze dne 16.4.1481 také plyne, že ke kostelu patřil hřbitov, dosud "plotem neobehnaný" a že Štarnovští si byli nuceni při kostele vydržovat i kostelníka. Protokol však také prozrazuje, že ke kostelu patřilo hodně polí. Bohužel se nezaznamenala zpráva, kde tento kostel stál, ani jakého byl slohu či vybavení. Ze struktury vsi však lze usuzovat, že první štarnovský kostel stál na místě kostela dnešního. Faráře při prvním štarnovském kostele neznáme, ale známe jména 21 farářů, kteří od roku 1377-1747 konali službu při hnojickém a tedy i při prvním a druhém štarnovském kostele.

Druhý kostel ve Štarnově byl zasvěcen sv. Mikuláši, ale není známo, jakého byl slohu nebo z jakého byl materiálu. Jisté však je, že dnešní, třetí kostel, stojí na jeho místě. Spravoval jej i nadále hnojický farář, avšak roku 1619 byl do Štarnova dosazen luterský pastor, jelikož tehdy obyvatelé Štarnova byli protestanté. Je pravděpodobné, že v té době patřila ke kostelu také fara, ale brzy po roce 1621 byl štarnovský kostel znova podřízen faráři v Hnojicích, ač tam se pastor udržel až do roku 1627. Štarnovští farníci marně žádali roku 1621 šternberského probošta Lehmanna o kaplana. Někdy potom byla ke Štarnovu přifařena ves Benátky, ale pro malý počet obyvatel ("je jich jen 7 i se mlýnem") byla připojena k Moravské Húzové.

Z roku 1683 se zachoval seznam kostelního zařízení a jmění o počtu 24 pložek, z nichž uvádíme pouze, že "na věži měl 3 posvěcené zvony". Proč druhý štarnovský kostel zanikl, není známo. Snad byl již sešlý, neboť při stavbě třetího kostela se zdůrazňuje dobrý stavební materiál. K němu roku 1664 patřilo 8 prutů pole, které měl v nájmu Vítek Pavleik (čp. 25). Měl tedy hodně polí a podle jejich rozlohy řadil se na osmé místo z 31 gruntů. Lesa a luk neměl.

Konečně se tedy dostává na řadu třetí, dnešní kostel. Základ k němu byl dán 15.7.1745. I tento kostel byl zasvěcen sv. Mikuláši a slavnostně vysvěcen byl 6.12.1748 - každý ví, kdo má tento den svátek.

Kazatelna pochází ze šternberského kostela a na zadní straně je letopočet 1737. Obraz nad hlavním oltářem maloval roku 1748 Jan Kryštof Handke. Původní věž vypadala jinak - na dnešní cibulovitý tvar byla upravena roku 1871 při opravě střechy nad kostelem. O úpravě věže byl sepsán pamětní list, který je vložen v plechovém pouzdru v malé báni pod křížkem hlavní věže. Věž měla původně 3 Zvony. První vážil 880 liber a byl zdoben gotickým nápisem : "Ista campana facta est in honorem Sancti Nikolai et Maria. O rex gloria veni cum pace." Druhý vážil 625 liber a měl nápis : "Barbara Rucžkowa a Lida dczera gegi Waczlawa Rucžky z Ssternberka porucžila na nowy zwon do Sstarnowa ssedesat zlatych. Mistr Gan Pleban konwarž z Uncžova 1557." Pod nápisem byl vylit moravský znak. Třetí Zvon, t. zv. umíráček, vážil 60 liber. Byl ozdoben obrazem Blahoslavené Panny Marie a nesl nápis : "Olmütz 1764". První a třetí Zvon byl odevzdán na válečné účely roku 1914. První varhany do kostela zakoupil za obnos kol 200 zl. r. 1751 nejmenovaný sedlák ze Štarnova.

Službu při štarnovském kostele až do roku 1784 vykonávali dále hnojičtí faráři. Z počátku vykonávali v něm službu každou třetí, od roku 1770 každou neděli, takže křty, sňatky a pohřby štarnovských farníků jsou zaznamenávány v hnojické farní matrice. Teprve roku 1784 dostává se Štarnovu duchovního správce, zvaného lokalisty a štarnovská kuracie je povýšena na faru teprve roku 1865. Ke stavbě fary došlo roku 1781, když Náboženský fond, zřízený ze zrušených klášterů císařem Josefem II., poskytl peníze, kdežto tažní a ruční práce museli farníci konat sami zdarma. Fara byla přízemní o třech místnostech a kuchyni. K její přestavbě na budovu dnešní došlo roku 1874.

U kostela se nacházel hřbitov, o němž je zmínka již roku 1481, kdy olomoucký děkan nařizuje štarnovským dát si svůj hřbitov vysvětit a plotem obehnat. Císařský patent z roku 1784 nařizoval umístit hřbitovy mimo vesnice, obehnat plotem a opatřit křížem. Štarnovu však bylo roku 1785 povoleno setrvat při hřbitovu u kostela. Nařízení o hřbitovech mimo vesnice bylo roku 1832 znova uveřejněno. Teprve na jaře roku 1836 se však začíná pohřbívat na novém hřbitově. Na starém hřbitově u kostela se zachoval dodnes hrob se železným křížem dědičného rychtáře Františka Zahrady a náhrobní kámen lokalisty Františka Englberta Veselého.

http://starnov.tripod.com/liter/sps-zmkp/dejiny3.htm