Staroměstská pevnostní oblast – Stm-34 "Svah"

Jak víme, kde nezná svoji historii, je nucen ji opakovat, neboli dějiny se neodvíjejí přímočaře, ale v kruzích. Ve 30. letech minulého století se bezpečnostní situace v Evropě začala rapidně měnit v souvislosti s nástupem nacistického režimu v Německu.

Ačkoliv se tehdejší Československo snažilo připravit na možný konflikt, nakonec podlehlo nátlaku spojenců a výsledků dohody mocností v Mnichově se podvolilo. Nutno dodat, že svůj díl si kromě Německa zmocnily i další okolní státy. Bohužel tehdejší republika měla s okolím řečeno kulantně ne zcela dobré vztahy. A paradoxně později ostrouhaly i některé z nich.

Po snaze zabezpečit ČSR ve 30. letech je u nás k vidění řada pozůstatků hlavně ve formě pohraničních opevnění, které mělo zadržet první nápor agresorů, než přispěchají na pomoc spojenecké armády. Valná část pevností, bunkrů a jiných zařízení se nachází hlavně na severních hranicích bývalého Československa, až po Anšlusu se začaly opevňovat i hranice poblíž Rakouska.

Objekty jsou v různém stavu zachování, řada z nich je stále ve slušném stavu a některé tak říkajíc dotváří i krajinnou dominantu.

Pěchotní srub s označením StM-34 (Svah) k těm krajinotvorným bezesporu patří. Zkratka StM prozrazuje, že „bunkr“ patří do pevnostní oblasti u Starého Města (pod Sněžníkem).

Jedním z nejopevněnějších úseků severní hranice byla oblast Kladské kotliny, přesněji široké Mladkovské sedlo, které měly chránit celkem 3 dělostřelecké pevnosti (Bouda, Hanička a Hůrka) a nespočet menších objektů, tedy pěchotních srubů a malých řopíků.

Předpokládalo se, že část vojsk bude mířit i do přeci jen výše položeného Kladského sedla. A právě silnici od hor měly bránit střední objekty u Starého Města.

Srub StM-34 nemělo být žádné lehké opevnění, ale šlo o poměrně silně vyzbrojený objekt, který by po dovybavení zbraněmi byl schopen odolávat nepřítel poměrně dlouho. Vystavěn byl podle norem ve stupni odolnosti II, srub je vystavěn podle jednotných plánů jako oboustranný dvoukřídlý. To znamená, že palba by pokryla celkem široký úhel rozptylu. Jako hlavní zbraň měl být srub vybaven 47 mm kanonem na levém křídle. Tato strana doplněna kulometným těžkým dvojčetem vz. 37. Další dvě dvojčata na pravém křídle. Zde byla i zapuštěná střílna pro 90mm minomet. Další střelbu měly umožnit 4 střílny pro lehké zbraně (kulomet vz. 26). Po dokončení měl mít srub i vybaven celkem třemi zvony, jeden měl být pozorovací a dva určené pro střelbu kulomety 26.

Osádku mělo tvořit 46 mužů. Bunkr byl stavebně téměř dokončen v betonáži 25.–31.8.1938. Stavbu prováděla firma ing. Jana Matouška z Prahy. Dokončena byla též venkovní omítka. Interiér se už bohužel nedokončil, rovněž nebylo dokončeno vybavení zbraněmi a zvony.

Zajímavostí objektu je jeho výškové zalomení (svahová poloha). Po okupaci byly z objektu odstraněny části střílen, částečně zůstala minometná střílna.

Nad povrch vystupuje srub v horním patře, minomet se měl spouštět v dolním patře. V horním patře byly zejména prostory pro vedení boje a velitelství, příruční sklad munice, dole pak ubykace a další skladové prostory.

Pěchotní srub je dnes v trase naučné stezky „Staroměstská pevnostní stezka“ a zároveň červené pěší trasy ze Starého Města k Ostružné. Díky okolí bez většího porostu (louky a pastviny) jsou od bunkru pěkné výhledy nejen na Staroměstsko, ale hlavně na okolní hory s dominantním Králickým Sněžníkem (více fota zde).