Stráž pod Ralskem
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Město
Město Stráž pod Ralskem se nachází asi 27 km jihovýchodně od okresního města Česká Lípa, v nehlubokém údolí řeky Ploučnice, mezi dominantními vrchy Ralska (696m.nm.) a Hamerského Špičáku (462m.nm.) V roce 2006 mělo město 4238 obyvatel.
Název města pochází od stejnojmenného zámku nacházejícího se na tzv. Zámeckém vrchu,- Stráž -Wartenberk, (z německého Wart auf dem Berg, česky stráž na hoře). Původní gotický hrad byl vystavěn na skalním ostrohu nad Ještědským potokem, k ochraně důležité zemské cesty a proslavil se tím, že se stal sídelním hradem významné šlechtické větve Markvarticů, kteří si dle něho začali říkat Vartenberkové. V historií se z nich nejvíce proslavil Čeněk z Vartenberka, kancléř krále Václava IV.
Stejnojmenná obec v Podhradí je prvně zmiňována v dekretu krále Václava II. z roku 1283, jako lokátor je uváděn Markvart z Března, spolu se svým synem Benešem, psaným už z Vartenberka.( V některých pramenech je uváděn i název Vartemberk.) V roce 1504 kupuje hrad i ves v Podhradí Bartoloměj Hirschpekgár z Königshainu a záhy ves povyšuje na město. Město získáva hrdelní právo s vlastní soudní pravomocí, což bylo nezbytné právě k ochraně kupců na zemské lužické cestě. O dvě století později panství kupuji Hartigové, majitelé sousedního mimoňské panství. Po třicetileté válce město dost utrpělo při morové epidemií a rozsáhlém požáru o století později. Hartigové opouštějí zámek v roce 1830 a stěhují se do nového zámku v Mimoni,ze zdejšího zámku se stává panský velkostatek. Při dalším velkém požáru v 1854 padly ohni za oběť téměř všechny dřevěnné domy ve městě. Ale již koncem 19.století se město stává vyhledávaným letoviskem, k rozmachu rekreace zvláště přispěl vznik Horeckého rybníka v roce 1914.
Po 2.světové válce došlo k rapidnímu úbytku obyvatelstva v důsledku odsunu obyvatel německé národnosti, kterých zde byla většina. Začátkem 60 let 20.století došlo ke geologickému průzkumu a následnému zjištění, že se v blízkém okolí Stráže pod Ralskem nacházejí rozsáhlá ložiska strategicky důležité uranové rudy. V několika málo následných letech se tvář města zásadně změnila. Převážná část domů byla zdemolována a nahrazena rozsáhlým novým panelovým sídlištěm s potřebným občanským vybavením. Stejně rychle se v okolí budují i těžební šachty a mnohé důležité provozy spjaty s těžbou uranu. Do města proudí množství nových pracovníků z celé republiky i zahraničí a dosud poklidné rekreační středisko Stráž pod Ralskem se rázem mění v důležité centrum uranové těžby. Toto vládní rozhodnutí samozřejmě přineslo následnou řadu katastrofických dopadů v oblasti ekologie, ochrany památek a samozřejmě turistického ruchu.
Když na začátku 90.let došlo pod vlivem silného tlaku věřejnosti k zastavení těžby, bylo již téměř pozdě. Stráž pod Ralskem se vzpamatovává z utržených ran nesmírně pomalu a za vyvinutí značného úsilí a finančních prostředků. Přesto dnešní Stráž získává novou, přívětivou tvář a opět se stává vyhledávaným střediskem turismu a rekreace.
Další zajímavosti v nejbližším okolí či v místě Mapa 14 C4
zámek (1593)
kostel sv. Zikmunda (1772)
mariánský Sloup (1721)
kaple sv. Josefa (1722)
barokní hřbitovní brána
První zmínka o objektu 13. století
Hrad a přilehlé podhradí bylo založeno v polovině 13. století zřejmě rodem Markvarticů a po vystavění Vartenberka zde byla položena kolébka tohoto rodu. Prvně je zde zmiňován Beneš již s vartenberským predikátem. V 15. století se zde usazují husité a tehdy začíná prudké střídání držitelů přes Gutštejny, Vartenberky, až do rukou Hiršpergárů z Königshainu. V jejich držení je původní hrad přestavěn na zámek. Při bělohorských konfiskacích je Hiršpergárům majetek zabaven a novým pánem se ve Stráži stává Albrecht z Valdštejna a po jeho úmrtí v Chebu se Vartenberk s přilehlými statky dostává do lichtenštejnských držav. Posledním z větších rodů, které zde sídlili byli Hartigové z Hartigu, kteří strážský statek získali v roce 1714 a drželi jej až do roku 1922, kdy je prodávají. Dnes je zámek účelově využíván. Městečkem prochází červená TZN z Mimoně.